Nezapomenutelný pobyt v nemocnici

Pacientka, která si nepřála zveřejnit své jméno, říkejme jí třeba Jana, nastoupila do nemocnice na gynekologické oddělení k banálnímu a vcelku běžnému gynekologickému zákroku. Již při předoperačním vyšetření však byla nemile překvapena anestezioložkou. Jana s ní chtěla konzultovat případnou hypoglykemii ráno před zákrokem vzhledem k tomu, že měla přijít na lačno. Lékařka, která mimochodem špatně rozuměla česky a mluvila s ruským přízvukem, rezolutně trvala na tom, že ani v případě hypa si Jana nesmí vzít před operací nic k jídlu. Když pacientka trvala na tom, že si při nízké glykemii vezme hroznový cukr, i kdyby pak na operaci nemohla jít, zvedla lékařka dokonce hlas: „Nic!“ Přítomná sestra se snažila pacientku bránit: „Ale hroznový cukr by přece mohla, ne?“ Následoval nepochopitelný dotaz lékařky: „A jak velký je ten váš hroznový cukr?“ Tato příhoda bohužel jen předznamenala události, které následovaly po přijetí do nemocnice.

Podaná dávka inzulinu byla příliš vysoká

Na žádost nemocnice měla tedy pacientka nastoupit nalačno v den operace v 7 hodin ráno s tím, že výkon bude proveden co nejdříve s ohledem na její diabetes. Až potud bylo vše standardní. Pacientka, která se léčí intenzivním inzulinovým režimem s aplikací krátkodobého a dlouhodobého inzulinu, však nakonec na zákrok musela čekat celých 6 hodin. Protože tak dlouhá doba bez jakéhokoliv jídla a pití už může být pro diabetika s intenzivním inzulinovým režimem problém, bylo rozhodnuto, že jí podají infuzí glukózu spolu s krátkodobým inzulinem.
Sestra zvedla telefon a s lékařem zkonzultovala dávku inzulinu, kterou má do infuze dát. Bylo rozhodnuto, že do infuze přidají 14 jednotek humulinu. Tuto informaci zaslechla pacientka vlastně jen náhodou a ihned reagovala s tím, že chce vysvětlit, o jakých 14 jednotek se jedná a do jaké dávky glukózy má tolik inzulinu přijít. Sestra se o věci však nehodlala bavit s tím, že pan doktor ví, co dělá, ať se tedy nestará. Pacientka upozornila sestru, že 14 jednotek rychlého inzulinu má za normálních okolností na celý den ve třech dávkách. Protože však glykemie byla v té chvíli vysoká (12 mmol/l), zřejmě i s ohledem na nervové vypětí před operací, přestala Jana pro tuto chvíli množství inzulinu řešit.

Za měření glykemie dostala vynadáno

Infuze byla zavedena a při dalším čekání na výkon si Jana všimla, že infuze obsahuje 50 g glukózy. Fixem pak na ní pak bylo připsáno „14j. humulin“. Přeměřila si glykemii a zjistila, že klesla na 6 mmol/l. Kapačka přitom zatím nevykapala ani z jedné třetiny. Zazvonila tedy na sestru, aby jí znovu upozornila na nesrovnalost v dávkování. Sestra přišla, přeměřila glykemii a řekla, že je vše v pořádku a nic se neděje. Jana ji upozornila, že až bude kapačka prázdná, bude glykemie pravděpodobně na nule. Sestra s neurčitou odpovědí a upozorněním, že si glykemii sama změří, až to bude potřeba, a ať se Jana nestará, opět odešla.
Jana zákazu měření neuposlechla a po necelých 20 minutách se změřila znovu, tentokrát s výsledkem 3 mmol/l. Opět zazvonila na sestru, která přišla, přeměřila glykemii a rozhodla se kapačku zpomalit. Pak se slovy: „S vámi je to těžké!“ opět odešla. Jana po chvilce opět provedla kontrolu glykemie. Tentokrát naměřila jen 1,8 mmol/l, což ji velmi znepokojilo. Zazvonila na sestru, která jí po příchodu vynadala, že se opět měřila. Po ověření glykemie nicméně hned zalarmovala doktorku, která dorazila s infuzí glukózy. Jana opět dostala vynadáno, tentokrát od paní doktorky, že zlobí, že se pořád měří a že u nich se přece glykemie měří dostatečně často. A že měla zazvonit, když jí bylo špatně, a ne se sama měřit. Vzhledem k tlumícím lékům Jana ale tentokrát hypoglykemii sama necítila.
Po zákroku, když již Jana mohla normálně jíst, jí personál odmítl vyndat celý další den a noc z ruky kanylu se slovy: „Jste diabetik, co kdybyste měla zase hypo?“ Jana namítla, že v tom případě by se prostě najedla. Dočkala se však odpovědi: „A co kdybyste šla do kómatu? Už jsme tady jeden takový případ měli.“ Tak tomu se Jana, upřímně řečeno, vůbec nedivila.

Diabetici, braňte se!

Diabetik, který se snaží o dobrou kompenzaci, je neustále ze všech stran nabádán, aby si měřil glykemii co možná nejčastěji, zejména v nestandardních situacích. A tou bezesporu gynekologická operace je. Zda bylo možné zákrok provést pouze s lokální anestézií a ušetřit pacientku-diabetičku celkové anestézie, to záleží samozřejmě pouze na posouzení lékaře. Necitlivý a nekompetentní přístup nemocničního personálu, který zřejmě nebyl o diabetu dostatečně poučen a ignoroval názor pacientky, která s touto nemocí několik let žije a má zkušenosti s tím, jak její organismus na inzulin zareaguje, však již rozhodně nebyl správný a nebýt neodbytnosti pacientky mohl vést k vážným komplikacím jejího zdravotního stavu a možná i k ohrožení jejího života.
A proto vás vyzýváme: Diabetici, braňte se! Vy sami znáte nejlépe svůj zdravotní stav a máte dlouhodobé zkušenosti, jak váš organismus v určité situaci zareaguje, jak na něj působí inzulin, jídlo nebo přísun určitého množství sacharidů, jaký vliv má pohyb atd. Nepodléhejte dojmu, že „pan doktor to musí vědět líp“, a pokud se vám cokoliv nezdá, ptejte se, polemizujte, braňte se. Lékaři a sestry mají možná úplně jinou specializaci a s diabetem se naposledy setkali za dob studií. Je tedy možné, že o této nemoci a o svém zdravotním stavu víte mnohem více vy. Nebojte se tedy ozvat. Může na tom záviset i váš život.

2970

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný