Co (ne)najdete na obalech potravin

Základní informací pro diabetika je obsah sacharidů ve 100 g potraviny či lépe v balení. Pod pojmem sacharidy se rozumí složené sacharidy, uhlovodany, uhlohydráty, škroby. Množství této složky naší potravy musí diabetik bedlivě hlídat a konzumovat jen v regulovaném množství stanoveném ošetřujícím lékařem.

Cukry…, ale jaké?

Na obalu se můžeme dočíst informaci, kolik z celkového množství sacharidů tvoří cukry. Sama tato informace je nedostatečná, mělo by být slovně uvedeno i jejich chemické složení. Platná vyhláška pod pojmem cukr rozumí cukr řepný či třtinový, tedy sacharózu. Ovšem pokud je vymezena podskupina cukry, bývají tím často myšleny i jiné jednoduché cukry, nejen sacharóza, ale také glukóza – hroznový cukr neboli dextróza, fruktóza – ovocný cukr, laktitol a jiné alkoholické cukry, glukózo – fruktózový sirup, glukózový sirup. Většině jednoduchých cukrů se musí diabetik vyhnout, například sacharóze, glukóze, glukózo – fruktózovému sirupu, glukózovému sirupu. Fruktóza – ovocný cukr také nebývá vhodným sladidlem pro všechny diabetiky.

Avšak jsou zde také náhradní cukry, kterými je možné v rozumné míře sladit, například sorbitol, laktitol, xylitol. Co se týká konzumace sacharózy (cukru řepného či třtinového), může být někdy po dohodě s ošetřujícím diabetologem, u dobře kompenzovaných a spolupracujících diabetiků bez dyslipidémie v malém množství povolena, zhruba 25 g – 50 g na den maximálně.

Jak odhalit použitá sladidla?

Konzumace cukru je nevhodná u nemocných, kteří musí zredukovat svoji tělesnou hmotnost. Pro diabetiky by bylo velmi účelné uvádět na obale přesně nejen název, ale případně i množství použitého sladidla. U sladidel je povinné podle platné vyhlášky uvádět pouze vedle názvu nebo jejich číselného kódu, že se jedná o sladidlo. Dále pak u potravin obsahujících více než 10 % sladidel polyalkoholických cukrů E 420 (Sorbitol), E 421 (Mannitol), E 953 (Isomalt), E965 ( Ma l t i t o l ) , E 966 (Laktitol) nebo E 967 (Xylitol) musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny textem „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“. A u po traviny obsahující aspartam musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny textem „Obsahuje zdroj fenylalaninu“.

Co znamená na obalu GDA?

Pro zjednodušení sledování obsahu jednotlivých živin v potravinách zavedla za podpory Potravinářské komory ČR celá řada domácích a mezinárodních výrobců na svých výrobcích dobrovolné značení GDA (guideline dailyamounts, tj. doporučené denní množství).

Doporučené množství, ale pro koho?

Díky tomuto značení má mít spotřebitel k dispozici informace o obsahu energie a živin (bílkovin, sacharidů, cukru a dalších významných látek, tedy vlákniny, tuků, nasycených mastných kyselin a sodíku) v jedné porci potraviny či nápoje a dále pak o jeho podílu na doporučeném denním množství. Ve snaze omezit nadměrný příjem energie v potravě bylo dohodnuto, že značení GDA bude používat hodnoty odpovídající doporučenému energetickému příjmu průměrné aktivní ženy, který činí zhruba 2 000 kcal.
Bohužel diabetici se nemohou řídit údaji GDA, zejména co se týká sacharidů a cukrů (jednoduchých cukrů). Doporučený denní příjem sacharidů určuje u každého diabetika jeho ošetřující lékař podle věku, celkového zdravotního stavu pacienta, pohybové aktivity a léčebných cílů.

Pro nediabetiky je spočten denní přísun sacharidů 270 g, což je pro většinu diabetiků příliš mnoho! Doporučená denní spotřeba cukrů (jednoduchých cukrů) byla stanovena na 90 g cukrů na den (18 kostek cukru), což je pro diabetiky vždy nepřípustné! Když se jedná o balenou potravinu, všechny potřebné informace by vám měl prodejce poskytnout. Pokud budou na obalu potraviny některé důležité informace chybět, nekupujte ji.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.

851

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný