Nela Třetinová: „S cukrovkou žiju naplno. Nečekám, žiju.“

Vím, že jsi zpívala s řadou známých zpěváků a zpěvaček, někteří čtenáři ale ne. Uveď, s kým například?

Na jednom pódiu jsem vystupovala společně s Bárou Basikovou, Voxelem a také Adamem Mišíkem. A osobně jsem se setkala s Kristínou a kapelou Mirai či členem skupiny Lunetic Alešem Lehkým. A zpěvák Bohuš Matuš mne pozval do studia na natáčení mé písně.

Tuším, že už máš za sebou i natáčení klipu. Prozraď, jak se jmenuje, ať si jej mohu dohledat. Jaké máš vzpomínky na natáčení?

Píseň se jmenuje Touha a je to duet se zpěvákem Maco Bergrem. Vzpomínky mám úžasné, zažila jsem při tom hodně zábavy a také získala spoustu nových zkušeností. Píseň můžete slyšet v rozhlase.

Na akce tě často doprovází maminka a sestry. Zdá se, že máš ve své rodině velkou oporu.

Obrovskou. Jezdí se mnou všude a tatínek je většinou za fotoaparátem a kamerou. Jsou mi úžasnou oporou, moc jim za vše děkuji.

Angažovala ses i na křtu knížky Šípkové Růženky naruby, která je věnována dětem s diabetem. Sama jsi diabetička. Jak to zvládáš?

Knížku mám také doma, dostala jsem ji darem s věnováním od autorky Danky Kutilové. Bylo období, kdy bylo velmi těžké vyrovnat se s touto diagnózou, ale po nějakém čase, asi pěti měsících, jsem se srovnala s tím, že život jde prostě dál, a začala jsem po menší pauze znovu zpívat, tančit a chodit do baletu. Moje motto je: S cukrovkou žiju naplno, nečekám, žiju. Teď již vše zvládám bez problému, beru diabetes jako svou kamarádku a hlavně děkuji také rodičům, kteří mě stále podporují a pomáhají.

Pamatuješ ještě na chvíli, kdy ti lékaři diagnostikovali diabetes? Co tomu předcházelo?

Ano, pamatuji se. Hodně jsem se potila, brněly mě nohy, pořád jsem měla žízeň. Hlavně v noci. Maminka volala lékařce, ta jí řekla, že v mém věku, tehdy mi bylo 11 let, je to normální. Jde prý o hormonální poruchu. Za 2 dny jsem již byla na pohotovosti, ale to už si moc nepamatuji. Ležela jsem na kapačkách na JIP a 14 dní jsem bojovala o přežití. Jsem ale tady a dělám vše, abych mohla udělat radost ostatním lidem a nemocným dětem. Proto jezdím také na charitativní koncerty.

Povyprávěj, jak ses s tím srovnávala, na co bylo nejtěžší si zvyknout?

Tak já jsem nikdy neměla ráda injekce a odběry krve, to byla moje noční můra. A jak jsem se dozvěděla, že mám cukrovku a že si také budu muset sama píchat inzulin a že nemůžu mít své oblíbené sladkosti, tak jsem tomu nechtěla vůbec věřit. Trvalo to asi pět měsíců, ale nakonec jsem přijala to, že pokud budu vše dodržovat tak, jak mám, budu mít normální život jako ostatní děti. A tak jsem si na vše zvykla, vše dodržuji, sladké mi teď chybí méně, vlastně už nemusím tolik cukru. Je ho všude mnoho, hlavně v pití a není zdravý, jen škodí. Já žiju bez cukru, ke slazení používám stevii a piji prolinii.

Jak to berou maminka, tatínek a sestry?

Mám z jejich strany obrovskou podporu. To se nedá ani slovy popsat. Je to velmi hezké, když víte, že máte od rodiny takovou pomoc ve všem. A jsi jediná ve vaší rodině, kdo má diabetes?
Bohužel ne. Babička a tatínek mají diabetes 2. typu. Babička má inzulin, tatínek prášky. Já mám diabetes 1. typu.

Myslíš, že ses už s diabetem naučila žít? V čem nejvíc ti komplikuje život?

Ano, pokud dodržujete vše, jak se má, tak je to bez problému. A komplikace? Jak jsem už řekla, musím se hlídat, a komplikace jsou akorát takové, že musím hledat místo, kde si inzulin píchnout, jelikož na veřejnosti se na vás lidé pořád tak nějak dívají… Takže mám ráda soukromí. Také nemůžu jíst, kdy chci, běhat, kdy chci. V noci se musím budit a měřit hodnoty. Ale jak jsem už řekla, jsou to věci, na které se dá zvyknout.

Přijali to tehdy spolužáci rychle? Pochopili, co diabetes obnáší?

Spolužáci nevěděli, co to vlastně cukrovka je a co to obnáší. Donesla jsem proto paní učitelce krátké animované video, které celé třídě pustila. Musím říct, že mě spolužáci od té doby hlídají a pomáhají mi.

Věděla jsi o cukrovce dost už dříve, než ses s ní sama začala potýkat?

Pouze minimálně. Věděla jsem o babičce, ale nevěděla, co to obnáší. Tatínkovi to bylo zjištěno rok po mně.

Myslíš si, že i oni teď více přemýšlejí například o prevenci?

Vím, že hodně kamarádů a kamarádek omezilo sladké.

Když už se bavíme o prevenci… pokud se nemýlím, i ty ses rozhodla přispět k tomu, aby se o diabetu více vědělo. Jak si myslíš, že tomu můžeš pomoct?

To je pravda. Při svých vystoupeních, ale také v mé facebookové skupině hovořím a píšu o diabetu, odpovídám na otázky, které tam lidé kladou. Myslím, že to má smysl, jelikož je hodně dětí, které diabetes mají, kterým ho zrovna zjistili. Tak jim vysvětluji, že diabetes je něco jako kamarádka, se kterou se musí naučit kamarádit, a že vše potom je úplně normální.
Také jim radím, aby se vyvarovali nápojů a potravin s vysokým obsahem cukru a začali místo toho popíjet pramenitou vodu. Debata bývá někdy velmi dlouhá. Většinou dvě hodiny odpovídám na otázky, jak se s tím dá žít a podobně. Odpovědí je, že pokud dodržují pravidla, tak úplně normálně.
A chtěla bych všem i touto cestou říct: Nebojte se, pokud budete vše dodržovat tak, jak vám lékař poradí, životem se od ostatních zásadně lišit nebudete.

Vystupuje od pěti let

Nela Třetinová navštěvuje školu popového zpěvu v Olomouci a k tomu soukromé hodiny zpěvu u své učitelky Zdenky Ceklové. Ve sboru zpívala od tří let, veřejně vystupuje od pěti a posbírala již řadu ocenění. Za své největší úspěchy považuje dvakrát první místo v soutěži Talent Star (v letech 2015 a 2017) a hlavní cenu poroty v soutěži Pop nota za rok 2017. Jejími nejoblíbenějšími písněmi jsou teď Wrecking Ball od Miey Cyrus, Ta ne od Kristíny a Fight Song od Rachel Platten.

Rozhovor je převzatý z časopisu DIAstyl 3/2018

1899

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný