Nadějné vyhlídky v léčbě diabetu 1. typu: Regenerace kmenových buněk slinivky břišní

Diabetes 1. typu se vyznačuje tím, že slinivka pacienta není schopna sama produkovat inzulín z důvodů napadení beta-buněk imunitním systémem, který je považuje za potencionálního vetřelce. Tyto buňky jsou však životně důležité ke korekci hladiny cukru v krvi. Pacient s poškozenou slinivkou, která není schopná produkovat inzulín, je celoživotně odkázaný k měření hladiny glukózy a ke každodennímu podávání inzulínu.

Nynější léčba diabetu 1. typu

Součástí plnohodnotné léčby diabetu však není jen výše zmíněné měření glukózy a podávání inzulínu v injekcích, ale také diabetická dieta založená na omezení jednoduchých cukrů a počítání sacharidů ve stravě. Další účinnou terapií je transplantace ostrůvků slinivky břišní, která je však omezena množstvím dárců a komplikacemi souvisejícími s transplantací (je zapotřebí až tří zemřelých dárců, kteří musí být zcela kompatibilní s příjemcem). Po transplantaci musí pacient užívat léky tlumící imunitu, aby nebyly transplantované buňky znovu napadeny.

Celá procedura je náročná a může se jí podrobit jen určitý typ pacientů (např. s labilním diabetem ohrožujícím život). Navíc transplantace nezaručuje doživotní vyléčení. 

Kmenové buňky jako léčba budoucnosti

Mezi vědci je léčba kmenovými buňkami živým tématem k diskuzi. Mnozí se o takovou léčbu pokoušejí, ale většinou uspějí jen částečně, nebo uvíznou někde v půli cesty. Není to tak dávno, co americký biolog Douglas Melton z Harvard University experimentoval s buňkami odebranými z lidského embrya ve velmi časném stádiu vývoje. Takové buňky se v laboratorních podmínkách rychle množí a navíc si uchovávají úžasnou schopnost proměnit se na jakýkoliv typ buněk dospělého lidského těla – tedy i na beta buňky ve slinivce břišní. Mnozí však díky takovým výzkumům naráží na etickou otázku experimentů.

• Z kmenových buněk lze teoreticky vypěstovat libovolnou tkáň.
• Počátky zkoumání zahrnovaly embryonální kmenové buňky.
• Následný výzkum zahrnoval tzv. pluripotentní kmenové buňky (tedy na míru každému pacientovi). 

Už jste slyšeli o diabetu 3. typu? Skrývá se za ním velmi známá nemoc

Hned z počátku je dobré říci, že Světová zdravotnická organizace (WHO) termín "diabetes 3. typu" zatím nepřijímá jako oficiální. Nové studie ale ...

Až vědci z Monash University v Melbourne objevili možnou cestu. Výzkum prováděli na kmenových buňkách slinivky břišní od dárce (diabetika 1. typu) za použití léku, který je schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), ale v současné době není licencován pro léčbu diabetu. Vědcům se nakonec podařilo účinně reaktivovat tyto buňky, aby začaly produkovat inzulín a funkčně se podobaly buňkám beta. Avšak i přes počáteční úspěch sami vědci přiznávají, že je před nimi ještě mnoho práce a problémů, které musí překonat. Je to ale vůbec první studie tohoto druhu.

Kmenové buňky se nachází v každém lidském orgánu a jsou schopné obnovovat poškozené nebo opotřebované části organismu. Navíc udržují jeho homeostázu (vnitřní rovnováhu). Získávají se nejen z plodové vody, embryí, pupečníkové krve, kostní dřeně, ale třeba i z tukové tkáně.

Léčba tímto způsobem by mohla být trvalá a použitelná pro všechny typy diabetu. Tyto novorozené beta buňky by totiž mohly podpořit nejenom regeneraci poškozených beta buněk, ale také by se mohly podílet na potlačení autoimunitních reakcí proti právě zrozeným buňkám, což je v dnešní době jeden z největších problémů při výzkumu léčby diabetu.

Etická otázka léčby

Touto otázkou se často zabývají i někteří světoví vědci, kteří tak úplně nesouhlasí s odebíráním buněk lidských embryí, i když v ranném stádiu. Navíc bylo zjištěno, že úspěšná transplantace beta buněk závisí na jejich podobnosti s příjemcem, což z embryonálních kmenových buněk nejde zaručit všem diabetikům. Od tohoto výzkumu tak bylo prozatím upuštěno a pozornost se směřuje k transplantaci kmenových buněk, které pocházejí od samotného pacienta (kůže) – ani tato léčba však prozatím není úspěšná, protože nově vytvořené beta buňky jsou napadány imunitním systémem, stejně jako byly napadeny vlastní buňky v počátcích diabetu pacienta.

Revoluční metoda vědců z Melbourne však přináší regeneraci beta buněk bez etických obav, zato s jistotou, že výše zmíněné autoimunitní reakce potlačí.

Výzkum takového rozměru může pomoci i pacientům s diabetem 2. typu, kteří si píchají inzulín. 

Zdroj: Sciencedaily, Casopisvnitrnilekarstvi, Lidovky

17708