Můj příběh: “Zradil jsi mě!” křičela jsem na něj. A pak se objevil znovu

Když jsem se seznámila s Radkem, byla to láska na první pohled. Nestává se často, že se vám z někoho podlomí kolena a třesou se vám ruce, když se máte poprvé políbit. Bylo to jako z pohádky. Ale každá pohádka má svůj zamotaný děj. Když mojí mámě diagnostikovali cukrovku, byl mi velkou oporou. A když zemřela, zbyl mi vlastně hlavně on. Nebýt Radka, nestuduji dnes medicínu a neprofiluju se na diabetologii. Ve všem mě vždy podpořil.

Psychohygiena rodiče: Abyste se postarali o své dítě s diabetem, musíte se nejdříve postarat o sebe

Spokojený rodič rovná se spokojené dítě. I s diagnózou diabetu můžete žít plnohodnotný rodinný život. Nedovolte, aby vás diabetes zlomil. Být ...

Rozchod probíhal velmi hlučně

Poměrně brzy jsme se spolu sestěhovali do většího města, čímž začaly naše první problémy. Neuměli jsme hospodařit s penězi, nevycházeli jsme. Ani jeden z nás se neuměl starat o domácnost, a tak jsme se věčně hádali, kdo co udělá. Bylo toho spoustu a odcizovat jsme se začali bohužel krátce po začátku vztahu. Jedna ostrá hádka tak skončila rozchodem.

Pamatuji si, jak jsem si do toho bytu jela sbalit věci. Seděla jsem na posteli, slzy jako hrachy se mi valily po tváři a toužila jsem, ať mě zastaví. „Chceš pomoct sbalit?“ slyším ho říkat za zády. Pocítila jsem tak šílený vztek, že jsem se otočila a začala po něm házet vše, co jsem našla. Hysterický pláč, ve který jsem propukla pokaždé, když mi došlo, že se opravdu stěhuju, se nedal zkrátka zastavit. „Ty jsi mě zradil!“ křičela jsem. Ale bylo to k ničemu.

Můj příběh: “Zradil jsi mě!” křičela jsem na něj. A pak se objevil znovu

Když jsem se seznámila s Radkem, byla to láska na první pohled. Nestává se často, že se vám z někoho podlomí kolena a třesou se vám ruce, když se ...

Uvědomovala jsem si, jak moc mi chybí

Odstěhovala jsem se do vlastního bytu a začala si užívat svobodný život. Často jsem se vracela z barů až nad ránem, protancovaly jsme s kamarádkami celé noci. Začala jsem také hodně pracovat, to byl můj lék na zlomené srdce. Za tři měsíce mi šéf nabídnul povýšení. „Neznám nikoho, kdo by v práci trávil tolik hodin a byl pro ni ochotný obětovat tolik,“ řekl. Skvělé. Tak takhle jsem si svůj život nepředstavovala.

Týdny i měsíce ubíhaly a mně začínal Radek chybět. Vlastně mi asi chyběl pořád, ale nepřipouštěla jsem si to. Nebyla jsem zrovna typ na jednorázové známosti, a tak jsem si pořídila kočku z útulku a dala jí jméno Rozárka. Často jsme s kamarádkou Eliškou seděly na balkoně se skleničkou vína a lamentovaly, jak je ten život těžký. „Chybí mi Radek, vážně. Vždycky jsem si myslela, že budeme spolu, založíme rodinu,“ vyprávěla jsem jí.

Můj příběh: “Zradil jsi mě!” křičela jsem na něj. A pak se objevil znovu

Když jsem se seznámila s Radkem, byla to láska na první pohled. Nestává se často, že se vám z někoho podlomí kolena a třesou se vám ruce, když se ...

Vycítila jsem příležitost a využila ji

„Už zase? Proboha, Baru, vzpamatuj se a běž dál,“ řekla mi. Já jsem místo toho otevřela sociální sítě a rozhlížela se po jeho profilu, co asi tak dělá. Neuvěřitelně mě bolela představa, že by měl mít nějakou jinou. Nedá se to popsat. Víte, že vás něco uvnitř neskutečně svírá a vy s tím neumíte bojovat. Chybělo mi na něm všechno, co jsem předtím nenáviděla. Každá jeho chyba teď v mém životě scházela.

O pár dní později jsem vyklízela svůj pracovní stůl a našla krabici ze stěhování, která zůstala neotevřená. Našla jsem tam Radkovo maturitní vysvědčení, zřejmě se omylem přimíchalo mezi mé dokumenty. „To je příležitost, proč bych mu měla napsat!“ pomyslela jsem si jako puberťák. „Ahoj, mám tvoje maturitní vysvědčení. Chceš ho někam poslat?“ napsala jsem v pár minutách zprávu. Když jsem viděla, že si ji přečetl, srdce se mi zastavilo.

Stál tam on

„Ahoj, děkuju, to by bylo skvělé. Můžeš třeba na adresu mámy? Hned ti ji pošlu,“ odepsal do pár minut. „Nebo se pro něj zastav, až pojedeš kolem,“ nabídla jsem mu. „To já asi kolem nepojedu. Kde vůbec teď bydlíš?“ Trvalo mi asi pět sekund napsat adresu, kterou si přečetl a už neodepsal. Byla jsem zklamaná. Ale jen do té chvíle, než zazvonil zvonek a ve dveřích stál Radek s flaškou vína.

„Promluvíme si?“ zeptal se. Já jsem začala okamžitě brečet, padla jsem mu do náruče a poprvé, po dlouhých měsících, jsem se konečně cítila v bezpečí. V tu chvíli jsem si říkala, že ať to skončí jakkoliv, tohle je moment, pro který se vyplatí žít.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Bárou

66081