Můj příběh: Rodina mou cukrovku nepřijala. Odmítají se kvůli mně omezovat, prý je to můj problém
Můj příběh: Život s diabetičkou nezvládám. Děti už utekly z domova, já zvažuji rozvod
Zdroj: Unsplash
Cukrovka je nemoc, kterou není radno podceňovat. Přehnaná péče však také není na místě – alespoň ne taková, která je na úkor celé rodiny. U některých diabetiků ale šok po sdělení diagnózy nevyprchá ani po letech nemoci. Jak pak mohou vypadat rodinné vztahy, ukazuje osobní příběh pana Miloše (58).
Miloš s Alenou jsou svoji už téměř 25 let. Brali se chvíli po škole a žili takový běžný život – narodily se jim dvě děti, opravili dům, dobré doprovázelo i to méně příjemné, ale vždy spolu vše zvládli. I přes občasné hádky, které se nevyhnou asi žádnému vztahu, se vždy dokázali na všem domluvit. Vše ale změnila cukrovka.
Příchod nemoci zasáhl rodinu zásadním způsobem
„Manželka se o své nemoci dozvěděla zhruba před pěti lety. Ten den si pamatuju dodnes – volala mi tenkrát do práce a brečela do telefonu, že je vážně nemocná,“ vzpomíná Miloš. Tehdy se lekl, co se stalo. Věděl, že jde manželka na kontrolku k lékařce a že se dozví výsledky krevních rozborů. V hlavě se mu proto okamžitě začaly objevovat myšlenky na rakovinu či další smrtelné nemoci. „Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když řekla, že je to cukrovka – a navíc druhého typu. Možná jsem to v tu chvíli zlehčil a jí se to dotklo, ale já měl vážně strach, že je to něco mnohem horšího. V práci mám několik kolegů cukrovkářů a vím, že když se trochu hlídají, tak žijí úplně normální život, i na pivko sem tam zajdeme.“
Jenže Alena vzala svou nemoc extrémně vážně a diagnóza diabetu ji zdrtila. Celé odpoledne doma probrečela. Když se vrátil Miloš z práce domů, okamžitě mu začala předčítat ze seznamu, který si napsala, co všechno nesmí a musí. A co musí dělat i ostatní členové rodiny.
Měsíční horoskop na listopad 2024: Raci prožijí osobní transformaci, Vodnáře čekají bolestná zjištění
Po celý listopad bychom se měli zaměřovat především na své nitro, podporu vztahů a vzájemnou toleranci. Nyní je ten nejlepší čas schoulit se pod ...
Manželčiny stavy jsou nesnesitelné
„Snažil jsem se jí tenkrát vysvětlit, že to bude dobré, dostala přeci prášky, které jí cukr sníží. Ale nedala si říct. I děti mě tenkrát uklidňovaly, ať to neřeším, že si to za pár dnů sedne, že se s tím máma smíří. Nesedlo.“ Alena sice přestala být plačtivá a lítostivá, ale stala se z ní žena, která se začala hlídat na každém kroku. Potřebovala mít nad vším absolutní kontrolu – a totéž začala vyžadovat i od zbytku rodiny.
„Okamžitě vyházela všechny potraviny, které nejsou vhodné pro diabetiky, vylila všechen alkohol, a začala připravovat pět jídel denně do krabiček. Ty jsme museli jíst i my. Jenže to se nedalo – přestala jídlo kořenit, téměř solit, když náhodou upekla nějakou buchtu, tak bez cukru, takže se nedala jíst. Když jsem chtěl jít s kolegy na pivo, křičela na mě, že jsem se zbláznil a že dopadnu stejně jako ona.“ Kromě stravy se Alena rozhodla pro větší množství pohybu a začala dělat scény, když s ní zbytek rodiny odmítal sportovat ve chvíli, kdy chtěla ona. Navíc si začala neustále hlídat hodnoty glykémií a začala je hlásit manželovi. „Její telefonáty přicházejí snad co půl hodinu, mám pocit, že je už na měření závislá. Jakmile se jí trochu navýší cukr, vyšiluje. Když jí nezvednu telefon, protože nemůžu, křičí na mě, když jí zavolám zpátky, že mě už vůbec nezajímá a že je mi jedno, kdyby umřela.“
Cukrovka a čaj: Diabetici mohou regulovat hladinu cukru v krvi a snížit zánět v těle pravými i bylinnými čaji
Pitný režim je pro diabetiky zásadní – v podstatě stejně jako výběr vhodných potravin. A jelikož by měli volit nápoje bez kalorií nebo jen ...
Děti odešly z domu, já půjdu možná také
I přes snahu Miloše a dětí se nepodařilo Aleniny stavy zlepšit. Navrhovali jí návštěvu u psychologa či terapeuta, ale vše odmítá – dle ní je naprosto normální, že vzala zdraví do svých rukou a dělá vše pro to, aby měla cukrovku pod kontrolou. A ani jí nevadí, že už od ní daly ruce pryč i vlastní děti. „Naštěstí už jsou děti dospělé, takže než aby poslouchaly máminy výčitky, rozhodly se jít jí z cesty a postavit se na vlastní nohy. Dcera se sestěhovala k příteli, syn si pořídil byt a jsou konečně spokojení. Já zatím ještě odolávám, ale řeknu vám, nervy mám na pochodu. S každým zazvoněním telefonátu už trnu, co zase bude, domů se vracím s nechutí… Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Obávám se ale, že brzy podám žádost o rozvod a uteču, protože takhle už to dál nejde,“ uzavírá zoufale Miloš.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavním aktérem, panem Milošem
37596