Můj příběh: “Žijeme s exmanželem v jedné domácnosti kvůli dceřině diabetu. Domů si ale vodí jiné ženy.”

Manželství s Tomášem bylo jako na houpačce. Jeden den jsme se bláznivě milovali a ten druhý po sobě štěkali jako dva cizí lidé. Za ty roky už jsme vlastně ztratili zábrany, co si jeden druhému dovolil říct. Vulgární výrazy, potyčky nebo i osočování z minulosti, to vše máme za sebou. Skončili jsme před rozvodovým soudem, dcera byla svěřena do mé péče – a to byla moje naděje na lepší budoucnost. Jen jsem čekala, až se Tomáš odstěhuje, tvrdil, že si šetří na kauci. Jenže pak přišly komplikace s dceřiným diabetem, které nás okamžitě semknuly zpět dohromady. “Bude to dobrý!” vyprávěla jsem nadšeně kamarádce Kláře. Nebylo.

Horoskop (nejen) pro diabetiky na období Střelce: Šance na nový život přichází právě teď

Beran V období Střelce si nedovolte pochybovat o sobě samých. Máte v sobě daleko více, než si teď myslíte. Ačkoliv vás ostatní sráží a nutí vás ...

Šance na záchranu manželství

Aniž bychom se na tom domluvili, zůstali jsme bydlet spolu. Zkrátka jsme potřebovali řešit naši Karolínku a nebyl čas rozebírat, zda nám to partnersky funguje, či nefunguje, ačkoliv jsme byli papírově rozvedeni. Musím se přiznat, že v době krátce po rozvodu jsme si spolu občas večer užili, když malá usnula… Zkrátka, i když se člověk rozvede a něco nefunguje, neznamená to, že ho ten druhý už nepřitahuje. A Tomáš byl vždy krásný chlap, za kterým se každá žena otočila. Jeden čas mi to opravdu imponovalo, ale doma to byl někdo jiný. Líný chlap, věčně morous. Ale najednou po rozvodu to byl někdo jiný. Znovu jsem v něm viděla to, co na začátku.

Tam se zrodila moje naděje, že možná naše manželství zachráníme. Brzy naše komunikace ale začala znovu drhnout. Byl to jen chvilkový záblesk, kdy to mezi námi fungovalo. Jenže jeden večer, to už se Tomáš odstěhoval do prázdného pokoje, který býval pracovnou, kde byla i pohovka na přespání, si přivedl domů večer neznámou ženu. Slyšela jsem klíče v zámku, vyběhla jsem do chodby, že ho přivítám a najednou vidím krásnou blondýnku. “Dobrý den, jsem Alena,” podává mi ruku. “Marti, to je Ála, ona u nás přespí, jo? Ujel jí vlak, byli jsme v kině,” řekl mi, jako by se nechumelilo. Zůstala jsem stát jako opařená a jen jsem kývla.

Můj příběh: “Tchyně si myslí, že když má cukrovku, musíme jí vždy vyhovět.”

Naše tchyně Alena je v jádru zlatá ženská. Co jí ale zjistili cukrovku, šlo všechno od desíti k pěti. Najednou jako by se topila v sebelítosti, ...

Nemám peníze, abych to zvládla sama

Druhý den, když Alena odjela, nedalo mi to. “Co to mělo být?” vyštěkla jsem na něj. “No, co, randím,” usmál se. Jenže se to opakovalo a žena byla pokaždé jiná. Občas jsem i v noci zaslechla zvuky, které byly zkrátka dost evidentní… Bavit se o tom ale nechtěl. Bydleli jsme v nájmu, který měl přenechat mně, ale platil pořád půlku. “Tak si tu snad můžu dělat, co chci, ne?” argumentoval. Nevěděla jsem, jak mu mám vysvětlit, že naše dcera dostává naprosto šílený příklad do života. Také jsem marně doufala, že se mu znovu zalíbím, a tak jsem mu trochu nadbíhala. Erotické prádlo, narážky.. Ale nefungovalo nic. Cítila jsem se hrozně.

Karolínka už se občas ptala, co je to za ženy – a já jsem jí to neuměla vysvětlit. Přišla totiž pandemie, a já jsem tak neměla tolik peněz, abych ten byt utáhla sama. Musela jsem to trpět, neměly jsme s dcerou kam jít. Když už se situace srovnala a já bych měla na to, abych náš byt platila sama a Tomáše poslala k šípku, zvedly nám energie. A to tak, že prostě nemám peníze, abych nás s dcerou uživila. Nějaké alimenty, co nám stanovil soud, by mi vůbec nepomohly. A tak s dcerou trpím Tomášovy noční návštěvy a nevím, jak to mám vyřešit… O mě už dávno nejeví zájem, navíc se bojím, kdyby nastaly nějaké komplikace s Karolínčinou cukrovkou, jak to vlastně zvládnu. Jenže je z ní už velká slečna a všechno tohle vnímá. Minule ve škole vyprávěla, kolik kamarádek táta má… Učitelka se mě pak ptala na třídních schůzkách, jestli je doma vše v pořádku.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Martinou

92791