Můj příběh: “Vydělávám víc než přítel. Hádáme se kvůli tomu každý den.”

Už když jsme se s Pepou seznámili, byla jsem cílevědomější než on. Mně to ale nikdy nevadilo, naopak mi vlastně dělalo radost dopřávat nám oběma, pokud to šlo. Naprosto upřímně můžu říct, že jsem nikdy neuvažovala nad tím, že by to měl být problém. Brala jsem to tak, že když jsme spolu, máme oba. Navíc byl Pepa diabetik a často říkal, že si nemůže najít brigádu, aby také odpočíval. Brala jsem to tak, jak to je. Milovala jsem ho a vždy to byl skvělý chlap.

Můj příběh: “Partner si mě nechce vzít. Tvrdí, že dnes už je svatba přežitek a nic neznamená.”

Když jsem Karla potkala, byla to láska jako trám. Dodnes si pamatuju, a to se musím přiznat, že jsem tehdy měla ještě bývalého přítele, jak na mě ...

Chtěla jsem Pepovi dopřát

Takový přístup jsem si zachovala i po čtyřech letech. Tak nějak jsem si zvykla, že když jsem chtěla doma něco předělat nebo upravit, musela jsem si to pořídit sama. Dovolené jsem plánovala podle toho, co můžu sama za oba zaplatit, Pepa zkrátka neměl. Dělal skladníka v jednom známém e-shopu. Já jsem řídila finanční oddělení pojišťovny. Vlastně dodnes nerozumím tomu, že mi na tu pozici věřili, když jsem byla mladá. Ale povedlo se.

Dokonce jsem časem začala financovat veškeré nákupy a platby za byt. Chtěla jsem, aby Pepovi zbývalo více. Přišlo mi líto, že ačkoliv já vydělávám kolem 150 tisíc měsíčně, on má sotva třicet. Přišlo mi to jako velký nepoměr. Vážně jsem to myslela dobře. Časem se ukázalo, že to byl možná počátek, kdy jsem začala brát Pepovi jeho mužství.

Můj příběh: “Řekla jsem dětem, že si na Vánoce nic dávat nebudeme. Dodržely to a já jsem naštvaná.”

Nepamatuju si, že by u nás kdy byly Vánoce svátky klidu nebo míru. Jsem zkrátka pinktlich, a tak potřebuju mít všechno perfektní. Peču třicet ...

Začali jsme se hádat a já to nechápala

Začal být výbušný, hádavý. Direktivní. Přišlo mi, že to, co nenažene penězi, nahání arogancí a příkazy. Někdy mě to až mrzelo, protože jsem v tom často byla nevinně. Někdy to byly vážně maličkosti a mně se to těžce přijímalo. Do té doby byl Pepa v podstatě nekonfliktní. Píšu to vlastně poprvé, protože před svými známými nikdy žádné problémy nepřiznávám. Naopak jim tvrdím, že je mezi námi všechno v pořádku. Nechci, aby na Pepu koukali skrz prsty.

Jenže se to stále stupňuje. Všechno bere jako samozřejmost, mé finance vyžaduje bez pardonu. Ale když jsem zatoužila po dítěti, zděsil se, že by mě měl živit. Prý mám moc vysoké životní nároky, a tak se nehodlá udřít. Vlastně nevím, kdy tohle celé vzniklo, je to absurdní. Doma s ničím nepomůže, přestávám v něm vidět chlapa, kterého jsem tolik milovala. Vždy mi vyčítá, že já tomu nerozumím, já vydělávám, já mám peníze, já mám mlčet, nevím, co to je “nemít”. Ale já chtěla mít přeci jen jeho a šťastný život…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Janou

95502