Můj příběh: “Toužila jsem po rodině, která mi v dětství chyběla. Místo toho jsem si vybrala lenocha.”

Nikdy jsem nebyla náročná, ale na druhou stranu jsem také nechtěla tolerovat všechno. S Martinem to bylo zalité sluncem první dva roky. To jsem byla vážně šťastná. Pak se ale změnil a začal se chovat jako úplně jiný člověk. Ta změna mě natolik překvapila, že jsem často ležela a brečela zoufalstvím do polštáře. Jen proto, abych to ze sebe dostala a on to neslyšel. Chyběly mi všechny ty první krásné momenty, které jsou tak intenzivní a jedinečné.

Hlídání dítěte s diabetem nemusí být strašákem. Jak okolí řádně připravit?

Management diabetu je sám o sobě velmi náročný. O to více, pokud máte doma malé dítko s cukrovkou, které je na vaší důslednosti zcela závislé. ...

Dřív býval jiný

Brala jsem si ho jako manažera právního oddělení v jednom pražském korporátu. Byl vždy upravený, vzdělaný, otevřel mi dveře u auta. Líbilo se mi to a ráda jsem se svěřovala svým kamarádkám, jaké mám štěstí. Chvíli bylo vše ideální, pak se ale Martin začal měnit. Nemyslím si, že by mu do hlavy stoupla kariéra. Ztratil ale hodně přátel, a většinu času tak trávil sám doma u televize nebo herní konzole.

Následovala změna návyků. Dřív jsme si povídali, kolikrát u nás ani neběžela televize. To vše bylo pryč. Začalo to tím, že si každý večer otevřel k televizním zprávám pivo. Když ho úspěšně vypil, dost krkal. Věděl, že to nemám ráda. Vlastně jsem to přímo nenáviděla! U nás doma se nikdy nic takového nedělalo a já to brala jako vyjádření neúcty k druhému člověku. Martinovi to ale nebylo jedno, ten se kolikrát nezapomněl ještě pochválit. Šílela jsem z toho. Když se přidaly další tělesné projevy, bylo toho na mě už trochu moc. Nenechal si zkrátka vysvětlit, že “normální” lidi se mezi sebou chovají s úctou.

Gestační diabetes: Jaká je prevence jeho vzniku a co pomůže k psychické pohodě?

Těhotenská cukrovka neznamená, že se u vás musí okamžitě objevit všechny komplikace, které existují. Pečujte o svůj psychický stav a dostatečně ...

Jak ho můžu změnit?

Koupili jsme si dům k rekonstrukci, ten však začal chátrat. Martin nic neudělal, na nic se nezmohl, nic neřešil. Když jsem chtěla vymalovat nebo vyměnit záclonu, měl k tomu tolik průpovídek, že jsem svůj záměr raději vzdala. Nechápu to. Kde je ten pohledný a vzdělaný manažer, který vždy věděl, jak mě potěšit? Kdy se to změnilo a co můžu udělat pro to, aby se mi vrátil muž, kterého jsem tolik milovala?

Některé kamarádky mi radí, abych ho opustila. Ale copak můžu? Má tolik dobrých vlastností, kterých si na něm nesmírně vážím. Bohužel, ty špatné teď zkrátka převládají… A co když to bude pořád jenom horší?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s diabetičkou Luckou

13041