Můj příběh: “Tchyně si stále půjčuje peníze. Tvrdí, že když má cukrovku, musí si alespoň užívat života.”

Víte, aby nedošlo k omylu. Já mám báječnou tchyni. Perfektně upravenou ženskou, která nezkazí žádnou legraci, vždy je připravena pomoci a o vnoučata se stará báječně. Je to diabetička a celý život o své cukrovce ráda mluví. Abych byla upřímná, takové rozhovory s ní mě naprosto fascinují a upřímně je mám ráda. Možná, že jsem kdysi chtěla být zdravotní sestra, ale nakonec jsem šla studovat marketing. Neposlouchala jsem sama sebe. A dnes mám pocit, že na takovou životní změnu už je trochu pozdě.

Rozhovor se sportovkyní Annou Fernstädtovou: „S cukrovkou na olympiádě – Komplikace, která mě posunula dál“

Aničko, uváděla jste, že jste na olympiádě zbytečně nechtěla riskovat výkyvy glykemií, a proto jste tam jedla více méně ta samá jídla. Porušila ...

“Starej se o sebe,” řekla mi

Jenže nedávno jsem zjistila něco, co naprosto pohltilo naši rodinu. Tchyně má dluhy, velké. Vyčerpaný kontokorent na účtu, několik kreditních karet, půjčky u bankovních i nebankovních společností. Přicházela jsem na to postupně, jednou chtěla s něčím pomoci v aplikaci banky na svém telefonu. A já si všimla účtu v mínusu, později odchozích splátek na společnosti, které mi byly hned jasné.

Trvalo mi dlouho, než jsem se jí na to zeptala. Nakonec jsem si říkala, jestli nevězí v nějakém maléru a nepotřebuje pomoc. Její odpověď mě však zcela šokovala. “No co, tak si užívám života. Neboj, všechno platím, nemusíte se s Mirkem starat,” odkázala se na svého syna, mého manžela. “Počkej, Álo, ale z toho přece může být průser. Zvládáš to platit, opravdu?” nedalo mi to a vlastně jsem dost nepatřičně vyzvídala. “Starej se o sebe, Kačenko, ano?” řekla mi.

Moderní technologie posouvají medicínu: Školení mediků a operace na dálku, ale i zbrusu nové medaverzum

Telemedicína Telemedicína využívá telekomunikačních technologií k přenosu lékařských informací. Od příchodu a rozvoje digitálních technologií se ...

Starostí mám plnou hlavu

Jenže já jsem pusa prořízlá, a tak jsem na to asi za dva týdny navázala znovu. Jaké bylo mé překvapení, když z Aleny vylezlo, že vnímá jako svoje právo užívat si peníze, protože má cukrovku. “Vždyť já tu za chvíli nemusím bejt!” rozkřičela se na mě. “To přece není pravda, sakra, jen to jednou všechno může spadnout na Mirka,” oponovala jsem jí. “Hele, jestli ti jde o majetek, tak se neboj, barák zdědíte,” začala útočit. Nutno říct, že Mirek se mnou tuhle situaci vůbec řešit nechtěl a několikrát mě požádal, ať se na to tchyně vůbec neptám.

Jenže on neví, že mi minule Alena volala a chtěla půjčit deset tisíc. Samozřejmě, že neřekla na co, ale já jsem šla a vybrala je pro ni. Mirek se neptal, máme společný účet, ale on to kontroluje snad jednou za rok. Ne, že bychom měli tolik peněz, ale nouzí netrpíme a každý měsíc vyjdeme – ještě nám i něco zbývá. A já se teď bojím, co přijde dál. Půjčí si moc? Přestane to platit? Budeme to muset vše uhradit? Na to nemáme, ale nikdy bychom ji nenechali padnout na dno. Samozřejmě, že to řešit nechce a tvrdí, ať si nedělám starosti. Já už jich mám ale plnou hlavu.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Kateřinou

32034