Můj příběh: Tchyně mě viní z manželovy cukrovky. Pokud se nerozvedeme, vydědí ho

S manželem jsme spolu skoro třicet let. Začali jsme spolu chodit na vysoké, po pár letech se vzali a brzy se dočkali dvou zdravých dětí. Obě už vylétly z rodinného hnízda, a tak jsme si s manželem plánovali, jak si budeme užívat ve dvou. Situaci ale změnila jeho cukrovka.

Dna a cukrovka spolu úzce souvisejí: Bolestivé nemoci králů ale můžete předcházet

Nemoc králů, pakostnice, odborně arthritis urica – to vše jsou názvy pro jednu a tutéž nemoc: dnu. Toto bolestivé, zánětlivé artritické ...

Všechno by mohlo být v pohodě – nebýt tchyně

Je to už skoro rok, kdy doktoři manželovi řekli, že má cukrovku. Sice nás to oba překvapilo, ale na druhou stranu jsme to brali rozumně – však jsou mnohem závažnější nemoci. Dohodli jsme se, že se budu snažit vařit víc zdravě, zařadíme do stravy více zeleniny, kterou manžel předtím moc nemusel, a ve volných chvílích budeme vyrážet na kola, lyže, procházky… Prostě se víc hýbat. Nebudu zastírat, změna to nebyla jednoduchá, hlavně s tím vařením – přeci jen jsem byla do té doby zvyklá vařit hlavně českou kuchyni, kterou manžel vyžadoval. Takže jsem musela najednou u vaření víc přemýšlet a inspirovat se různými recepty. Ale když se chce, všechno jde…

Problém však nastal ve chvíli, kdy jsme na oběd pozvali tchyni. Do té doby jí manžel o cukrovce neřekl, nechtěl ji děsit. Když se ale nedočkala klasické svíčkové, zbystřila. A tak šel s pravdou ven. No, byl to teda tanec…

Za vše můžu já

Tchyně byla vždycky tak trochu „herečka“, takže její první reakcí byla lítostivá, až hysterická scéna, kdy ubrečená spílala, jaké je to neštěstí. Když ji manžel zpražil, ať se uklidní, že neumírá, nasadila scénu číslo dvě. A pustila se do mě. Já prý můžu za to, že je její syn nemocný. Já mu špatně vařila, já ho stresovala, to já mu nedopřávala to, co on potřeboval. Chudák se kvůli mně musel dřít, nemohl dělat to, co chtěl… Těch výčitek bylo snad tisíc. Ani nevím, odkud je tak rychle brala. Vlastně jsem z toho vyšla tak, jako kdybych celý život nepracovala, jen ležela na gauči, nechala se obskakovat a ještě na manžela kašlala.

Snažila jsem se bránit, ale bylo to marné, tchyně si razila svou. Nakonec to utnul manžel – a docela ostře, takže se tchyně sbalila a s brekem odešla domů.

Můj příběh: Kvůli cukrovce jsem přišla o střechu nad hlavou. Dnes už vím, čí to byla vina

Celý život jsem byla spíše opatrná – už jako dítě jsem se bála jít do nějaké větší akce, aby se mi něco nestalo. Vylézt na strom? To pro mě bylo ...

Namísto klidu přišlo vyhrožování

Čekali jsme, že situaci stráví a uklidní se. Jenže jsme se mýlili. Namísto toho přišlo vyvolávání – buď mně, nebo manželovi. V každém telefonátu házela špínu na mě. Došlo to tak daleko, že už jsem si ji v telefonu zablokovala, protože jsem měla pocit, že se buď zblázním, nebo jí řeknu od plic něco hodně ošklivého. Od té doby však volá několikrát denně manželovi a vydírá ho, že jestli se se mnou nerozvede, tak ho vydědí. A já začínám mít strach, že už ho poměrně dobře zmanipulovala. Začíná být odtažitý, mít podobné narážky jako tchyně a tváří se, že opravdu za jeho nemoc můžu já.

Myslela jsem, že ho za těch 30 let znám, ale jak se zdá, jsem vedle jak ta jedle. Vůbec nevím, co mám dělat. Cokoliv s ním řešit nemá smysl, s tchyní už vůbec ne. Vlastně manžel celé roky mluví o tom, jak jednou zdědí pozemky a dům ještě po prarodičích a teď má strach, že by ho o to máma připravila. Tak se asi radši zbaví mě…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Radkou

38212