Můj příběh: Rodina mou cukrovku nepřijala. Odmítají se kvůli mně omezovat, prý je to můj problém

Vím, že jsem si manžela i syna rozmazlila. Manžel byl na veškerý servis zvyklý už z domu od maminky, a když se narodil náš vymodlený syn, snesla bych mu modré z nebe taky. Dělo se tak celé roky, a tak je těžké udělat tomu teď přítrž.

Chutná svačina pro diabetiky? Doma i na cestách přijdou k chuti špenátové muffiny se šunkou a sýrem

Špenát, jedna z hlavních složek našeho chutného receptu, je poměrně kontroverzní potravinou. Zatímco jedni ho milují, druzí ho naopak ze srdce ...

Z cukrovky se nestřílí, život jde dál

Vlastně mi nikdy nevadilo poskytovat mama hotel. Synovi je 25 a pořád bydlí u nás, zatím si nenašel ani žádný vážnější vztah. A mně to svým způsobem vyhovovalo. Měla jsem ho i s manželem doma, mohla jsem se o ně starat, fungovali jsme jako rodina. Problém ale nastal před rokem, kdy jsem najednou začala pociťovat strašnou únavu a takovou zvláštní slabost. Prvně jsem myslela, že na mě něco leze, ale když už to trvalo dlouho, šla jsem k doktorce. Ta po odběrech krve zjistila, že mám hodně vysoký cukr. A tak jsem se rázem stala diabetičkou 2. typu.

Byl to pro mě docela šok, i když mám s cukrovkou bohaté zkušenosti, mají ji oba moji rodiče. Doma jsem se hned svěřila manželovi – namísto nějakého soucitu mi však řekl, že o nic nejde, že budu brát prášky a život jde dál. A podobně zareagoval i syn.

Cukrovka je můj problém, tak se s ním musím vypořádat

Bylo mi z jejich reakce smutno, ale pořád jsem to omlouvala, že mi nechtějí přidělávat stres, abych z toho nebyla zbytečně špatná. A čekala jsem, že se tedy aspoň přizpůsobí úpravě jídelníčku, kterou mi doporučila doktorka. I tady jsem se ale šeredně spletla.

Když jsem namísto tradiční české kuchyně, na které oba mí chlapi takzvaně ujíždějí, udělala zdravější oběd, byl oheň na střeše. Manžel dokonce bouchnul a řekl mi, ať už vůbec nezkouším dát mu ještě někdy něco podobného na talíř. Prý je cukrovka můj problém, tak ať si ho řeším, ale nesnažím se tenhle problém nacpat i jim.

Správná péče o nohy diabetiků je zásadní. Pomůže i přístrojová pedikúra, na kterou lze čerpat příspěvky od pojišťoven

Chodidla diabetiků jsou náchylnější k poranění Asi nikdo nepochybuje o tom, že chodidla zatěžujeme z celého našeho těla nejvíce. A po celém dni, ...

Připadám si jako hadr na koštěti

Snažila jsem se aspoň domluvit synovi, čekala jsem, že třeba pochopí, co je při cukrovce třeba, ale bylo to k ničemu. Takže mi přibylo akorát starostí – vyvářím chlapům to, na co byli zvyklí, a sobě dělám zdravější jídlo, když si chlapi vzpomenou, že chtějí buchtu, upeču jim ji a než ji zbaští, jdu raději dělat na zahradu nebo uklízet, abych na ni taky neměla chuť. Chtěla jsem, aby se mnou začali aspoň trochu sportovat, ale je to marné. Televize a počítač jsou přednější. Doma mi nepomůžou s ničím, takže po práci vařím, uklízím a obskakuju, ale všechno mi kvůli přetrvávající únavě zabere nějak víc času a ještě víc mě to unavuje.

Nedaří se mi dostat cukr na rozumnou úroveň, i když beru prášky. Přijde mi, že jen lítám jako hadr na koštěti a nic z toho. Doktorka mi říkala, že na vině může být i stres, že i ten ovlivňuje glykémie, což si myslím, že je můj případ. Jsem zoufalá ze situace doma, že mě chlapi nepodpoří a nepomůžou. Vím, že si za to můžu sama, jak jsem si je vychovala, takové je mám. Ale mám pocit, že teď prohrávám svůj boj na obou frontách – doma, i s cukrovkou. A nevím, jak z toho ven…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Petrou
Foto: Freepik

53189