Můj příběh: Po rozvodu jsem zanevřel na ženy. Můj postoj změnila až sestřička na diabetologii

Diagnóza cukrovky byla pomyslným posledním hřebíčkem

Kdybych se měl ohlédnout zpátky, tak pět let před tím, než mi diagnostikovali cukrovku 2. typu, opravdu stálo za to. Zemřela mi máma, děti nám vylétly z hnízda, manželka si našla milence, prošli jsme si rozvodem, který se rozhodně nenesl v přátelském duchu. Byl jsem unavený fyzicky i psychicky – stálo mě to spoustu nervů, starostí, bolesti i peněz. Pořád jsem jen řešil, co, kdy a jak a přál si, aby už to všechno konečně skončilo. A tak když mi doktorka sdělila, že mám cukrovku, byl to ten pomyslný poslední hřebíček do rakve.

Mám-li být upřímný, tak jsem původně nechtěl jít ani na diabetologii, říkal jsem si, že už to vzdám, že už nemám sílu, ať už mě teda cukrovka dodělá a bude klid. Jenže znáte to, ten pud sebezáchovy přeci jen funguje a obzvlášť my chlapi se o sebe bojíme víc, než je možná někdy zdrávo. Takže jsem se nakonec přeci jen objednal.

Z deníku diabetika: Cukrovku jsem nezvládala, jídelníček byl pro mě boj. Pomohla až nutriční terapeutka

Jana pracuje v kanceláři, takže má sedavý způsob života, pohybu kromě procházek se psem nikdy moc nedala, a nějaké to kilo navíc by se u ní taky ...

Zase doktorka? Muž by nebyl?

Tak nějak jsem byl ale podvědomě přesvědčený o tom, že diabetolog bude muž. Když jsem zjistil, že jdu zase k doktorce, trochu mě to vykolejilo. Byl jsem v tu dobu opravdu vysazený na všechny ženské, a dokonce jsem se zařekl, že už k sobě nikdy žádnou nepustím – ta, se kterou jsem musel absolvovat rozvod, mi k tomu dala milion závdavků. Takže jsem se prvně cukal, jestli tam opravdu jít, nechtěl jsem řešit své problémy s ženskou. Ale nic jiného mi nezbývalo – žádného doktora v okolí jsem prostě nenašel.

Nakonec mě první návštěva překvapila, doktorka se snažila a vše mi vysvětlila, abych pochopil, jak se stravovat, co dělat a co nedělat. Ještě příjemnější než doktorka ale byla sestřička – byla to taková ta usměvavá žena, která vás pohladí už pohledem. Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy jsem se cítil v přítomnosti ženy příjemně. Takže jsem nakonec odcházel spokojený.

Diabetici, smlsněte si na jahodách. Šťavnaté ovoce osvěží, podpoří zdraví srdce a pomůže s regulací cukru v krvi

Jahody jsou lahodné, osvěžující a také ideální volbou, pokud chcete zahnat chutě na sladké. Zároveň ale vašemu tělu dodají potřebné živiny včetně ...

Dojít si pro glukometr bylo osudové

Když mi pak o pár dnů později sestřička z diabetologie zavolala a omlouvala se, že mi zapomněla dát glukometr, rád jsem kývnul, že se pro něj zastavím. Při předávání jsme se spolu dali do řeči, nejprve jsme řešili cukrovku, pak počasí a postupně se rozpovídali i o dalších tématech. A byť by mě to ještě ani ten den ráno nenapadlo, pozval jsem ji na kafe – já, zarytec, který se rozhodnul, že už ženskou nechce ani vidět… No, souhlasila…

Dneska už je to více než rok, co spolu randíme a je nám spolu skvěle. Takže vlastně ten poslední pád v podobě cukrovky, který už jsem myslel, že bude tím definitivním, co mě opravdu srazí na kolena, byl vlastně potřebným odrazem, který mě ze dna vystřelil zase nahoru. A tak si zase můžu užívat naplno života a radovat se z každého dne – i s cukrovkou.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavním aktérem Jaroslavem

31037