Můj příběh: “Tchyně nám darovala dům. Její podmínka však byla, že nebude i můj.”
Můj příběh: Po prožitém dramatu se mi glykémii již daří držet v normě, a to i díky mojí sestře, říká František
Zdroj: Pixabay
Rád bych se s vámi podělil o moje poznatky, které mi přinesl život s cukrovkou. Letos mi bude 65 let a tato civilizační choroba mi byla diagnostikována před deseti lety. V té době jsem byl poměrně aktivní sportovec a tuto informaci jsem vůbec nečekal. Moje diagnóza překvapila celou rodinu, ale naštěstí jsem zvláště ze začátku měl po boku svou sestru, obvodní lékařku, která mi byla velmi nápomocným průvodcem světem diabetu.
Náznaky, že kráčím cukrovce naproti, tu byly již pěkných pár let před diagnózou. Jenže když je tak lehké je ignorovat! Pokud šlo o stravu, nikdy jsem se neomezoval a mírná nadváha mi nepřipadala jako záležitost hodná řešení. V podobném věku nemoc byla zjištěna také u mojí matky a pravděpodobně jí trpěla i babička, vztahovat si to na sebe mě ale do té doby nenapadlo.
Cestování mě těší, rád navštěvuji stále nová místa
Celý život jsem pracoval ve školství jako učitel na základní škole se zaměřením na zeměpis a tělocvik. Jelikož jsem v mládí rád hrával fotbal, trénovat mládež v rámci hodin tělocviku se ukázalo jako dobrá volba. Cestování bylo a stále je mojí vášní a rozhodl jsem se ji prostřednictvím výuky zeměpisu předávat dál. Cítím se dobře všude ve světě, jen je třeba nyní myslet hlavně na to, abych měl u sebe dostatek léků a další pomůcky potřebné na monitorování hladiny cukru v krvi. Ani teď mi nečiní problém sbalit se a odjet na několik týdnů do zahraničí, víc ale plánuji fyzickou zátěž – a hlavně si hlídám dostatek jídla a pití s sebou.
Certifikovaná přírodní zahrada: Oáza klidu pro lidi, zvířata i rostliny přímo u vás doma
Mít kousek přírody jen pro sebe – to je mnohdy nedostupným snem. Máte-li to štěstí a vlastníte pozemek na okraji města či na vesnici, můžete si ...
Vepřové výpečky, pečená kachna nebo kynuté knedlíky představovaly můj turistický cíl
S cestováním se neodmyslitelně pojí moje další záliba – a tou je gastronomie. Po náročném pochodu v horách není nic lepšího, než si sednout v horské hospůdce, znovu nabrat síly a pochutnat si na místních specialitách. Své výletní cíle jsem často vybíral právě podle vyhlášených restaurací a na kalorie jsem tehdy vůbec nehleděl. Vše jsem prokládal studeným pivem, což obzvlášť v horkých dnech tvořilo základ mého pitného režimu. Dnes si stále dopřeji své oblíbené jídlo, ovšem už u toho přemýšlím a hlídám si množství. Dojídám se zeleninou a alkoholické nápoje jsem ze svého jídelníčku vyloučil úplně.
Po děsivé zkušenosti jezdím do opuštěných míst raději s kamarádem
Jedna věc se u mě ale změnila poměrně zásadně. Dříve jsem rád vyhledával liduprázdná místa a nerušeně se kochal krajinou. Užíval jsem si pohledy z horských hřebenů a nikam nespěchal. Až jednou, ze začátku, když jsem ještě neměl nemoc oficiálně potvrzenou, jsem neodhadl situaci a nevzal si s sebou na pochod dostatek jídla ani pití. Chata, kde jsem si plánoval dát pivo, měla zavřeno a mně nezbývalo, než pokračovat po vyznačené cestě dál. Měl jsem ale žízeň, což je pro onemocnění cukrovkou typické, a po chvíli se mi začalo dělat špatně.
Svalil jsem se do trávy a snažil jsem se uklidnit aspoň po psychické stránce – měl jsem tehdy pořádný strach, co to se mnou je, a byl jsem přesvědčen, že mám snad infarkt nebo něco podobného.
Naštěstí jsem poměrně záhy zaslechl zurčení místního potůčku. Neváhal jsem ani chvíli, opatrným krokem jsem došel k vodě a doplnil tekutiny. Snad shůry mi byly seslány i borůvkové keříky, které jsem důkladně očesal, a doplnil tak potřebný cukr. Brzy se mi udělalo lépe a bezpečně jsem dorazil zpět do vesnice, kde jsem byl ubytovaný. Od té doby se raději nestraním společnosti a mívám tekutiny i drobné občerstvení v záloze.
Lehké letní večeře ze sezónní zeleniny: Vyhněte se omáčkám a vsaďte na čerstvost
Po gurmánském zážitku pravděpodobně přišlo zjištění, že zbytek naplánované trasy se s plným žaludkem zdolává mnohem hůře než předchozí úsek před ...
Je dobré mít se na koho obrátit, zvláště pokud jde o zdraví
Možná si myslíte, že rozhodnutí změnit životní styl vyžaduje velké úsilí a odpírání, ale u mě tomu tak nebylo. Svou roli jistě sehrála i moje sestra Anežka, praktická lékařka u nás na městě.
Podrobně mi vysvětlila, co cukrovka obnáší a jak ji lze kompenzovat. Zdůraznila, že z lékařského pohledu jde především o hlídání příjmu a výdeje energie.
Bohatě mě zásobuje zeleninou ze zahrádky, kterou prý mohu jíst neomezeně. Dále mě sestra vede, abych byl vnímavý ke svému tělu a včas zabránil případné hypoglykémii. Ze školství jsem navyklý na režim a respektuji pokyny zkušenějších. Stravuji se umírněně a pravidelně, chodím na lékařské kontroly a v případě jakýchkoli nejasností se mám kam obrátit o radu, ve dne i v noci.
Z cukrovky nedělám vědu, ale zároveň na ni beru ohledy – a díky tomu se nám daří spolu dobře vycházet.
Metformin – lék proti stárnutí?
Jelikož jsem již v důchodovém věku, snažím se udržovat si paměť v dobrém stavu, a proto si často vyhledávám různé odborné články, abych měl nové informace. Nedávno mě zaujala studie o metforminu, což je účinná látka v lécích na cukrovku. Vědci zjišťovali souvislosti metforminu s dlouhověkostí, jelikož metformin je spojen s prodloužením života. I když vývoj ještě pokračuje, není úplně od věci označit metformin už teď za elixír mládí. Mimo jiné se prokázalo u sledovaných jedinců i snížení výskytu rakoviny. A protože metformin pravidelně užívám, možná si ještě svého milovaného cestování dostatečně užiji – teď už ale opatrněji!
Zdroje: ichgcp, zkušenost diabetika Františka
5612