Můj příběh: Partnerka šla na interrupci bez mého vědomí. Nechtěla dítě s diabetikem

S Lindou jsme se seznámili, když mi táhlo na třicet. Zaujala mě na první pohled. Nastoupila k nám do firmy po vysoké a byla to fakt kost. Imponovala mi nejen vzhledem, ale i svým chováním. Byla rázná, dokázala hbitě řešit problémy, nic jí nestálo v cestě. Tehdy jsem ještě netušil, že mě to jednou bude stát vlastní dítě.

Děti jsme neplánovali, ale do budoucna jsem je chtěl

Dali jsme se spolu dohromady na vánočním večírku, po půl roce chození se ke mně nastěhovala a užívali jsme si života. Linda byla skvělá i v tom, že neřešila mou cukrovku. Jsem jedničkář od dvanácti a ona diabetes – na rozdíl od předchozí partnerky – vzala jako moji nedílnou součást. Byla mi vždy oporou, když mi nebylo nejlíp. Když mi lítal cukr, byla tu pro mě, když jsem byl unavený, chápala to a do ničeho mě netlačila, nebyla dotčená, že se nejdeme bavit… Cítil jsem, že mě má opravdu ráda. Zhruba tři roky nám vztah klapal po všech směrech. Občas přišla řeč i na děti – oba jsme se ale shodli na tom, že ještě není ten správný čas, že až později… Víc jsme se v tom nikdy nepitvali.

Velký horoskop na prosinec 2023 (nejen) pro diabetiky: Nastává období transformace a nadějí na slibné zítřky

V průběhu prosince se Slunce pohybuje Střelcem, a to až do 22. 12., kdy vstoupí do znamení Kozoroha. Na sv. Lucii, tedy 13. 12., nás čeká ...

Její rozhodnutí mě neskutečně ranilo

Před pár měsíci jsem najednou začal pozorovat změnu v Lindině chování. Něco bylo jinak. Ale ona tvrdila, že je v pohodě. Že je jen unavená. Tak jsem to tak bral. Musel jsem pak na 3 týdny odjet služebně pryč a po návratu mě doma čekala studená sprcha. Linda byla úplně jiná, odtažitá… Po pár dnech naléhání z ní vypadlo, že zjistila, že je těhotná – sice brala prášky, ale asi prý občas vynechala. V tu chvíli mi hlavou prolétlo hafo myšlenek a tělem vlna štěstí. Jenže ona bohužel pokračovala. Rozhodla se jít na interrupci, kterou už má za sebou! Nechce prostě dítě s nemocným člověkem, protože nebude celý život trnout, kdy se i u jejího dítěte objeví cukrovka.

Byl jsem v šoku, absolutně jsem nechápal její sobectví, ani to, že mi o tom vůbec neřekla. Jak se mohla rozhodnout sama? Proč to se mnou neprobrala? To jí opravdu vůbec nezáleželo na tom, co cítím já? Možná jsem jednal unáhleně, ale vyhodil jsem ji z bytu. Po pár dnech si přišla pro věci, ale ani jeden z nás to už nechtěl řešit. Dal jsem výpověď v práci, abych ji nemusel potkávat. A bude trvat ještě asi hodně dlouho, než se z toho psychicky vzpamatuju… Co myslíte, udělal jsem chybu? Nebo byste jednali stejně?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavním aktérem, panem Lukášem

16104