Můj příběh: “Partner si mě nechce vzít. Tvrdí, že dnes už je svatba přežitek a nic neznamená.”

Když jsem Karla potkala, byla to láska jako trám. Dodnes si pamatuju, a to se musím přiznat, že jsem tehdy měla ještě bývalého přítele, jak na mě koukal… Nikdy jsem se vedle nikoho necítila tak dobře, celistvě a v bezpečí. Krátce po našem seznámení jsem ukončila tehdejší vztah a začala nový. Karel byl diabetik a často o své cukrovce vyprávěl. Byla to pro něj cesta, jak se vyrovnat s úskalím, kterým musel každý den čelit. Nikdy si ale nestěžoval. Měl v sobě nezlomnou energii, která mi velmi imponovala.

Můj příběh: “Syn se zamiloval do cizinky. Chce mě tu jako diabetičku nechat samotnou.”

Když jsem přišla pět let po narození syna Oldy o manžela, myslela jsem si, že mi definitivně skončil celý svět. Pokud budu až surově upřímná, ...

Období první zamilovanosti bylo překrásné

Začínali jsme vlastně pozvolna. Nejdřív jsme randili, protože jsem tehdy studovala vysokou školu v jiném místě. Dodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsem se každý týden těšila, až za ním přijedu vlakem domů a strávíme spolu celý víkend. Mnohdy jsme ani nevylezli z postele, koukali na filmy, vařili si naše oblíbená jídla. Byl to krásný čas.

Když jsem dostudovala magisterský titul, nastěhovali jsem se k sobě. Pronajali jsme si menší byt v Praze ve Vršovicích, kde jsme se spolu vlastně tak trochu učili žít. Dost často nám totiž na konci měsíce ani nezbývalo na jídlo. Dva mladí lidé, kteří mají svůj komfort u rodičů, a najednou musí hospodařit sami, to chtělo trochu času a trpělivost. Nebylo výjimkou, že nám rodiče půjčovali na jídlo. Zkrátka jsme si chtěli dovolit všechno, ale neměli jsme vlastně nic. Mzdy byly pro začínající pracanty nízké a my jsme hodně utráceli.

Dopřejte si dávku omega-3 kyselin v kvalitním lněném oleji. Prospěje i vaší cukrovce

Z hlediska potravinářství nás zajímá nejvíce len setý olejný (Linum usitatissimum), ze kterého se získává lněný olej. Tato modře kvetoucí ...

“Smiř se s tím,” řekl mi

Pět let po začátku našeho vztahu se nám narodila Anežka. Můj splněný sen, nejlepší kamarádka a také každodenní radost. Nebudu lhát, když řeknu, že už jsem během těhotenství doufala, že se Karel vytasí s prstýnkem. Vlastně jsem doufala už po dokončení vysoké školy. Myslela jsem, že mě to čeká na promoci. To se nestalo. Pak v těhotenství. To se ale také nestalo. A najednou byla naše dcera na světě.

Když jsem se to s ním snažila probrat a naznačit mu, že už bych se dalšímu kroku v našem vztahu nebránila, byl překvapený, že vůbec o svatbě uvažuju. “Já svatbu prostě nechci. A basta. Buď se s tím smiř, nebo máš smůlu,” řekl mi jednou. Byla jsem v šoku. Tvrdil, že dnes už je svatba jen přežitek a papír navíc. Jak můžu žít ve vztahu, kde druhý nerespektuje mé pocity? Bývala bych se sbalila a odešla. To se ale těžko dělá, když už dva mají dítě. A tak přemýšlím, zda obětuju svůj životní sen stát před oltářem pro vztah podle Karla. Není to prostě nefér?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Míšou

16468