Můj příběh: “Najala jsem si chůvu, která mě nakonec připravila o manžela.”

Pokud čekáte klasické klišé, že jsem si pro své dítě najala krásnou chůvu, která v nestřeženém okamžiku sbalila mého manžela a já je přistihla – zklamu vás. Naše peripetie při nalezení chůvy totiž tkvěly v tom, že já jsem i s malým dítětem pracovala, a tak jsem hledala možné řešení (neboť moje cukrovka mi opět záhy připomněla, na kolik je spánek prospěšný a důležitý pro mé tělo), zatímco můj partner chůvu striktně odmítal. Jenže jeho příjem nestačil k tomu, abychom zaplatili náklady na živobytí – hypotéku především.

Nenahraditelný hořčík: Podle vědců je pro diabetiky velkým pomocníkem

Patříte-li k zastáncům zdravé stravy, jistě vám neunikl nedávný mediální hořčíkový boom. O hořčíku se v poslední době mluví, a to z ...

Živila jsem celou rodinu

Byla to celkově nepříjemná situace, protože Adam byl, co se týče uspořádání rolí v domácnosti, velmi konzervativní. Pro něj zkrátka ženská pořád primárně pečovala o děti, vařila a uklízela. Jenže v takovém případě by on jako chlap měl uživit nás všechny, když já jsem byla na mateřské a vychovávala naši dceru. To se ale nedělo. Navíc jsem tehdy vydělávala čtyřnásobek toho, co on. Podnikala jsem, měla jsem e-shop s módou.

Občas jsem mu měla za zlé, kam to celé dospělo, že na mně ležela největší tíha zodpovědnosti za to, zda máme kde bydlet a co jíst. Z jeho výplaty jsme sotva poplatili to, co bylo ten měsíc nejnutnější. Vlastně jsem si asi nahlas nikdy nestěžovala, jen jsem prostě hledala cestu, jak to zvládnout co nejlépe. A jelikož jsme neměli babičky, ani jinou možnost hlídání, chůva pro mě byla skoro nutností.

Mák: Vyzkoušejte modré zlato našich babiček v bezlepkovém koláči s citronovou polevou

Příroda je mocný čaroděj a žádný chemický multivitamin nenahradí to, co nám naše země nabízí. Mák je toho krásným příkladem. Tahle malá modrá ...

Prý se nedokážu postarat o dítě

Jenže Adam s tím zásadně nesouhlasil. Tolik prohádaných nocí kvůli tomu bylo… Nakonec řekl, že pokud se neumím postarat o své dítě, tak ať si tu chůvu tedy dopřeju. Bylo to jako rána do srdce – navíc mi to přišlo nefér. Vždyť já nás živím! Další den se za tenhle svůj výrok omluvil, já už na něj ale nikdy nezapomněla. Vypadlo z něj, že měl strach, co by tomu řekli lidé. Zvláštní, že mu nikdy nevadilo, že já dřu do posledních sil a mezi nočním kojením posílám e-maily.

Nakonec jsme šli od sebe. Půl roku jsme to nějak dávali dohromady, neshody ohledně toho, kdo živí rodinu a jak se starám o dítě, byly ale příliš. Chůvu mám pořád, daří se mi dobře, mám vlastně štěstí. Jen občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych tehdy po pomoci nezatoužila…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Janou

89300