Můj příběh: “Na všechno jsem sama. Manžel se vymlouvá na cukrovku.”

Když jsem poznala Petra, byl to duší sportovec. O víkendech hrál rekreačně fotbal, v týdnu chodil do posilovny a nikdy si nedal nic nezdravého. Dbal tak o svou cukrovku. A ačkoliv mi občas přišlo, že to možná až přehání, respektovala jsem, že pro své zdraví chce udělat maximum.

Můj příběh: “Cukrovka nás dala s bývalým zpátky dohromady. Jenže už měl dítě s jinou.”

Pamatuju si na ten den, kdy jsme se s Jirkou rozešli. Byl chladný podzim a on mi stejně chladně dával najevo, že už to vzdává. Já, posilněná ...

Vzala jsem si sportovce

Fakt je, že já jsem žila zcela odlišně. Dnes se divím, že to mezi námi ze začátku nedělalo problémy. Byla jsem party holka. Milovala jsem víkendové večírky, večeře ve fast foodech a sladkosti o půlnoci pod peřinou. Nikdy to na mně nebylo vidět, byla jsem jako lunt. Ale studium vysoké školy a do toho náročná brigáda mi napomohly k tomu, že jsem o své zdraví příliš nedbala.

Ani u nás doma nebylo zvykem sportovat, jezdit na kole nebo podnikat jakékoliv další aktivity. Byli jsme peciválové. Večer jsme se sešli u televize, máma něco připravila na stůl, pořád byla hostina. Dát se dohromady s člověkem, který jedl k večeři výhradně salát a každý den musel ujít alespoň pět kilometrů, pro mě byla obrovská změna.

Můj příběh: “Jako mladší jsem se zalekla kluka s diabetem. Myslím na něj do teď, a to už má rodinu.”

Pamatuju si, že na základní škole jsme měli třídy s Robertem vedle sebe. Byli jsme stejně staří, přesto tehdy platilo, že kdo chodí do jiné ...

Najednou je cukrovka důvodem všeho

Přesto jsme se s Petrem vzali. Svatba to byla nádherná, plná lásky, legrace a úžasných zážitků. Do roka od našeho obřadu se ale Petr v práci zranil a zůstal dlouhodobě na neschopence. Najednou šla jeho disciplína k šípku. Každý den koukal na Netflix, o stravě ani nemluvím. Litoval se, celý život byl podle něj špatně a několikrát řekl, že už chce akorát umřít. Děti jsme neměli, ale přišlo mi, že ho trápí ztráta role živitele rodiny.

“Neměl by ses takhle ničit,” řekla jsem jednou. “Mám cukrovku, co po mně jako chceš?” odsekl. Diabetes se stal odpovědí na všechno. Nebyla jsem připravená na takovou změnu, ačkoliv jsem v něm mnohdy poznávala sebe samu dřív. Už to trvá několik měsíců a já netuším, jak z toho ven. Budu mít už doma navždy pecivála? Změní se někdy? Zvládnu to? Nechce jít ani na procházku, natož třeba, že by doma s něčím pomohl…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Janou

44491