Můj příběh: “Na mateřské jsem si přišla nedoceněná, pak jsem potkala jeho. Když jsem otěhotněla, bylo vymalováno.”

Někdo by řekl, že je to takové klišé. Ženská se na mateřské “nudí” (všechny unavené maminky odpustí), a tak začne přemýšlet nad blbostmi. A občas je to zkrátka jen tím, že opustíte svou práci, kde jste se denně setkávali s ostatními lidmi, a váš život se smrskne do obměny plenek, úklidu domácnosti, potom vaření co nejvhodnějšího příkrmu, úklidu příkrmů z blízkého okolí, pár slov, která ani nedávají smysl, ale jako maminka dost jasně rozpoznáte, čeho si vaše dítě žádá, jakožto i diskuze maminek na dětském hřišti o tom, zda vaše ratolest má ty správné první botičky, či nikoliv. Byla jsem psychicky úplně vyřízená. A to jsem svého syna Marečka naprosto milovala.

Maca je tradiční potravou jihoamerických indiánů: Diabetikům pomůže s hypoglykémií a dodá energii

Maca jako výborný zdroj tělesné energie Maca (Lepidium meyenii) je rostlina s kulovitým, masitým kořenem, listy tvoří zploštělou nadzemní ...

Cítila jsem se na rodičovské sama

Můj partner Pavel byl pořád v práci, a já se tak cítila sama. Samozřejmě, že vím, že se nás snažil zajistit, uživit. Nemohla jsem si stěžovat. Nedá se říct, že bych na konci měsíce počítala každou korunu a doufala, že mi konečně přijde rodičák. Přestala jsem si vážit těch běžných maličkostí, že se doma nehádáme, máme střechu nad hlavou, teplé jídlo. Že můj syn má vždy co na sebe.

Pavel byl diabetik, a časem začal být nepříjemný a protivný, sotva co vešel do dveří. Dneska si myslím, že za to může cukrovka, na kterou dbal tehdy jen velmi málo. Byl unavený, málo spal, jeho stravovací návyky byly otřesné. Jenže to jsem si neuvědomovala. Viděla jsem jen to, že jsem celé dny sama, kamarádek jsem moc neměla, a on pak přijde večer, já si chci povídat… A Pavel jen odsekával, vše bylo problémem, proč jsem neudělala tohle, tamto, proč má malý tohle pyžamo, proč jsem raději neudělala tohle jídlo místo toho, co dostal na talíř. Byly to maličkosti, které daly nakonec velký celek.

Potkala jsem kamaráda z dětství – a zamilovala se

A tak se jednou stalo, že jsem jela do svého rodného města na místní pouť a potkala tam kamaráda z dětství. Už na základní škole se mi líbil, teď to nebylo jiné. Bylo vlastně neskutečně snadné zakoukat se do osoby, která mi po pár dnech ve zprávách dávala najevo, jak jsem výjimečná, jak si mě váží pro to, co všechno zvládám. Jak mě obdivoval, ptal se, jaký mám den, co s malým děláme. Tehdy si Marečka brala často tchyně, i na celé dny, a já jsem tak (bohužel) měla dost prostoru vídat se s Alešem. Nikdo to nevěděl, všem jsem tvrdila, že doma uklízím. Samozřejmě došlo i na milostná vzplanutí – bylo to tak jiné. Vášnivé, spontánní. V několikaletém vztahu se stává, že už to zkrátka není jako dřív, ale tady… To byl výbuch všech skrytých tužeb.

Bude mi někdo věřit, když řeknu, že přes takové povrchní vzplanutí jsem stále milovala Pavla a toužila po tom, aby si mě znovu všimnul jako ženy, nejen jako matky svého dítěte? Možná i proto jsem sice občas “odběhla” za Alešem, s Pavlem jsme ale čas od času měli sex také. Jenže tomu bylo tak jednou za měsíc a mně to zkrátka nestačilo. Až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že se mi zpozdila menstruace. O tři týdny.

Můj příběh: “Na nevěru jsem přišla způsobem, na který nejsem pyšná. Dnes se za to stydím.”

Když jsem začínala tušit, že mě Marek, se kterým jsem žila už šest let a tři roky předtím randila, podvádí, neměla jsem k tomu žádnou indicii. ...

Otěhotněla jsem a teď nemám jistotu

Těhotenský test ukázal dvě čárky a já jsem věděla, že je vymalováno. Dovolte mi říct, že jsem zkrátka netušila, s kým to dítě čekám, protože jsem se o to ani s jedním nesnažila. A tak jsem věděla, že někde se asi něco stalo, něco, co nemělo. Ale netušila jsem. Chvíli jsem přemýšlela, že to s Alešem ukončím a zůstanu s Pavlem. Nikdy by se o ničem nemusel dozvědět. Pak mi ale začalo v hlavě šrotovat, zda by právě Aleš nebyl tím, kdo by bojoval o své potenciální dítě, kdyby neměl jistotu. V šestém měsíci těhotenství, které jsem na všech sociálních sítích tajila, aby se Aleš po ukončení našeho vztahu nic nedozvěděl, jsem se Pavlovi přiznala. Nedokázala jsem žít ve lži a měla jsem pocit, že by mě to stejně jednou doběhlo.

Nepřekvapí vás, že si sbalil kufry a okamžitě odešel. Myslela jsem, že po narození dcery Amelie zjistím, čí je. Ale neměla jsem odvahu ozvat se Alešovi a Pavel tou dobou už ani nejevil zájem o Marečka. Posílal alimenty, ale tím to pro něj skončilo. Nebral si ho ven, neptal se, jak se má. I Mareček se časem přestal ptát, kdy přijde táta domů. Když jsem dala dceru poprvé na sociální sítě, Aleš mi pogratuloval. Ani se neptal, možná mu nedošlo, že časově to vychází na dobu našeho poměru.

Musím ale říct, že s Pavlovým odchodem bych se smířila, nemám teď ani chuť ozvat se Alešovi. Přesto toužím vědět, kde má dcera tátu. Co jí jednou řeknu, až se bude ptát? Že nevím?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Viktorií

57839