Můj příběh: “Můj přítel pomáhal mámě s cukrovkou. Nakonec se do sebe zamilovali.”

Myslela jsem si, že je Ondra báječný člověk – a on vlastně opravdu je. To, co se stalo, na jeho povaze nic nemění. Na tom, jak na něj koukám já, to ale mění všechno. Těžko říct, zda bych do toho vztahu znovu šla, kdybych opravdu věděla, co nás čeká. Ale holky, které vyrůstaly bez táty, podle mě vždycky hledají oporu a bezpečí ve svém partnerovi. Nechcete si přiznat, že jste si zase vybrala špatně, to by přece potvrdilo, že na muže nemáte štěstí. Každý chce k někomu patřit a cítit s ním zázemí. U mě to bylo podobné.

Můj příběh: “Po sestěhování utekl přítel zpátky k mámě. Prý neumím vařit.”

Když jsem začala chodit s Milanem, nic nenaznačovalo, co se v něm opravdu skrývá. Že je pohodlný, líný a neumí se o sebe postarat, to se mělo ...

Máma si myslela, že za vše může cukrovka

Moje máma měla cukrovku I. typu. S mým tátou nebyla od mého narození, vlastně ani já jsem ho moc neznala. Kdysi mi řekla, že dal přednost kariéře a odešel od nás. Pak jsme se párkrát viděli, ale nikdy jsme k sobě blízko vlastně neměli. Neříkám, že nebyly doby, kdy mi nechyběl. Občas máte pocit, že vám jeden rodič nerozumí a je dobré mít toho druhého, se kterým třeba společnou řeč najdete lépe. Za tátu jsem ale považovala Přemka, srandistu, který s námi byl od doby, co mi byly čtyři. Nic jiného jsem si tak vlastně nepamatovala. Když jim ale vztah po 25 letech nevyšel, moje máma si vzala do hlavy, že je to kvůli cukrovce.

Nebyla to samozřejmě pravda. Cukrovku měla, co já si ji pamatuju, a tak to byla zkrátka normální součást našeho života. Hodně se tím ale trápila. Možná v tu chvíli potřebovala viníka, na kterého shodí, že to ztroskotalo. Já jsem si mezitím našla Ondru, člověka, který byl báječný, milý a vzdělaný. Máma mi vyčítala, že se dál vídám s Přemkem, bolelo ji to. Zatímco jejich vztah totiž skončil, ten náš pokračoval bez komplikací dál. A to pro ni nebylo únosné. Hádaly jsme se tolik… A tak jsem se stále více upínala na Ondru. Brzy jsme spolu začali bydlet, a tak ještě během studia na vysoké škole jsme testovali, jak nám to vlastně za běžného režimu klape. K mé mámě měl velmi blízko, což nás na nějaký čas dalo zase jako rodinu dohromady. Kdykoliv jsme přijeli na návštěvu, Ondra s ní dlouze debatoval nad nesmrtelností brouka. Také často diskutovali o cukrovce. Ondra byl lékař, a proto máminým pocitům dobře rozuměl.

Můj příběh: “Myslela jsem, že mě partner opustil kvůli cukrovce. Prý jsem ale moc náročná.”

Když jsem se seznámila s Lukášem, bylo to na jedné akci pro diabetiky. Oba jsme se potýkali s cukrovkou II. typu, a tak je pravda, že jsme si ...

Čeká mě další zklamání

To jsem ještě nevěděla, že k ní jezdí i sám, a to v době, kdy já si myslím, že je v práci. Toužila jsem s ním založit rodinu, budovat dům a mít svatbu. Nic z toho se nepovedlo. Jednou přišel a řekl mi: “Zamiloval jsem se.” To bych ještě asi přežila, kdyby k tomu nepřišel dodatek, že do mé mámy. Pamatuju si, že jsem snad několik dní vůbec nemluvila o od ní jsem to vnímala jako obrovskou zradu. Dospělo to do takových hádek a výčitek, že spolu nemluvíme už tři roky. Nikdo z nás z této osudné trojice. Ona se mezitím s Ondrou sestěhovala a tvoří život, o kterém já kdysi snila.

Není to tak dávno, co jsem potkala jiného partnera, Lubora. Bláznivě jsem se zamilovala, ale přišlo další úskalí – zatímco já si myslím na rodinu, on děti zkrátka nechce. A tak zatímco si moje máma užívá vše, o čem já kdy snila, mě čeká asi další rozchod a zklamání. Někdy nechápu, proč se mi tohle v životě přihodilo a co mi to má vlastně říct. Jediné, co mi zbylo, je kariéra. Pravda je, že pro mě to zkrátka není všechno. Jenže čas ubíhá a partner, se kterým založit rodinu, stále nikde… Možná, že až Ondrovi dojde, že s mámou rodinu nezaloží, mohl by se ke mně ještě vrátit?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Ingrid

18960