Můj příběh: “Lidé by si měli pomáhat vstát a ne padnout. Cukrovka mi ukázala, co je partner zač.”

Nikdy jsem nebyla tak úplně hubeňour, ale svá kila navíc jsem milovala. Když jsem si našla prvního přítele, bylo mi tehdy čerstvých patnáct, přesvědčoval mě, že bych se měla více hýbat. Byl to ten typ vztahu, ve kterém nejste nikdy dost dobří, ale zároveň se toužíte tomu druhému zavděčit úplně ve všem. Někdo by řekl, že to byl toxický vztah. Já to tak dnes nevnímám a myslím, že mě hodně naučil.

Irský výzkum malých diabetiků opět potvrdil, že fyzická aktivita je základním pilířem psychické pohody

Vědci bylo opět potvrzeno, že kromě léčby inzulínem je nezbytnou součástí komplexní léčby diabetu fyzická aktivita. Irská studie se zaměřila na ...

Brzy jsem se začala stydět i svléknout

„Trochu ti narostl zadeček, viď?“ slyšela jsem od něj. Bolelo to. Protože právě tehdy se začalo mé dětské tělo měnit na ženské tvary a já se s tím těžce smiřovala. Najednou jsem měla boky, stehna. „Něco by se s tím mělo dělat!“ vtipkoval můj tehdejší přítel Jirka. A já se před ním brzy začala stydět.

Když jsme se milovali, zhasínala jsem. Dokonce jsem se bála, že si někde všimne zatoulaného chloupku, který jsem perfektně neoholila, nebo usoudí, že mi to bříško stále roste. Začala jsem být ostražitá, nervózní. Náš sex jsem si neužívala a stále jsem jen myslela na to, jak u toho vypadám. Když mi diagnostikovali cukrovku, byl s naším vztahem konec. „Já jsem ti říkal, ať to sladký tolik nejíš,“ připomněl mi a odešel. Tehdy jsem ho viděla naposledy, už nikdy mi nezvedl telefon.

Politika cukrovce navzdory: Andropov, Mandela i Gorbačov měli co vysvětlovat

Přinášíme vám čtyři politicky činné osoby, které se ve svém životě potýkaly s diabetem a bývaly iniciátory událostí, které vešly do dějin. Koho ...

Nepoznala jsem, že žiju v nezdravém vztahu

Nikdy jsem nepochopila, co bylo příčinou rozpadu našeho vztahu a on mi to nikdy nevysvětlil. Nová situace s cukrovkou pro mě byla velkou neznámou a ztratit partnera, na kterém jsem si během našeho vztahu vybudovala nezdravou závislost, mou psychickou pohodu ještě více nabourávalo. Neuměla jsem se s tím poprat, a tak jsem začala chodit k psychologovi. Našla jsem si také kouče. Vyhovovalo mi, že s psychologem mohu řešit minulost a s mou koučkou Janou se soustředit na budoucnost. Dnes bych to doporučila každému všema deseti.

Když se náš vztah s Jirkou rozpadl, byli jsme spolu dva roky. A já jsem se další dva roky smiřovala s naším rozchodem. Toužila jsem ho vidět každou volnou minutu, nadbíhala jsem mu, sledovala jsem ho na sociálních sítích, kde jsem mohla, a úmyslně jsem dělala věci jen proto, aby si mě všiml. Ten moment, kdy si našel někoho jiného, mě strašně zabolel. Jako by najednou všechno skončilo, nic už nebylo jako dřív. Rozplynuly se mi veškeré sny. Trvalo až moc dlouhou dobu, než to přestalo bolet.

Inspirativní podcasty o diabetu: Relax, edukace i pocit, že v tom člověk není sám

U nás se podcasty rozšířily během pandemie koronaviru, kdy přibylo nejvíce nových tvůrců. Dnes je tato forma sdělení atraktivní i pro firmy, a ...

Za každou špatnou věcí jsem se naučila vidět lekci

Když se naučíte na těžké věci ve vašem životě koukat jako na lekci, všechno se změní. Přestala jsem se ptát: „Proč zrovna já?“ Otázku jsem změnila na jednoduché: „Co se mi tím život snaží říct?“ Ve všem jsem hledala lekci. Naučila jsem se vidět souvislosti. Když něco nevyšlo, věděla jsem, že to je proto, aby mohlo přijít něco ještě mnohem lepšího. Když jsem v něčem selhala, naučila jsem se vnímat, že to možná prostě jen nebylo pro mě a je to tak lepší. Změnilo se všechno.

I toxický vztah vás může přivést k uvědomění k sobě samému. Pokud by nepřišla cukrovka, možná bychom spolu ještě byli a já bych nevěděla, jak moc mi takový vztah ubližuje. Když v něčem dlouhodobě fungujete, vždy vám to přijde normální. Kdybychom se nerozešli a já bych se nedostala do takového smutku, nenašla bych si kouče, a asi ani psychologa. A oni by mě nepřivedli na cestu k sobě samé. A já bych si nikdy neuvědomila, že už nikdy nikoho nenechám, aby se ke mně takhle choval.

O další dva roky později totiž vím, že nelze být šťastný vedle někoho, kdo vám nedává prostor růst. Že každý potřebujeme někoho, kdo nám pomůže letět, když sami nemáme dostatek síly. A že lidi by si měli pomáhat vstát a ne padnout.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Emou

2029