Můj příběh: Kvůli cukrovce se k nám nastěhovala tchyně. Od té doby prožívám peklo na zemi

Paní Petra (48) si s tchyní do oka nikdy moc nepadla. Když se manžel rozhodl, že si nastěhuje domů svou maminku poté, co jí diagnostikovali diabetes 2. typu, byl to pro ni šok. To si však ještě nedovedla představit, co ji čeká.

Pro tchyni nebudu nikdy dost dobrá

Tchyně mě neměla ráda od prvního okamžiku. Vadilo jí, že si Honza vybral mě namísto dcery její kamarádky. A při každé příležitosti mi to předhazovala – zkrátka jsem nikdy nebyla dost dobrá jako Hanička, která zvládala tohle a tamto, která to dotáhla kariérně daleko, která pořád vypadá skvěle… Od samého začátku jsem se jí snažila vyhýbat, abych nemusela poslouchat ty řeči. Když jsme jí pak oznámili, že se budeme brát, udělala takovou scénu, že se s ní pohádal i Honza, a ona nakonec nepřišla ani na svatbu.

Úzkosti postihují 40 % diabetiků. Zvládnout tyto psychické obtíže lze pomocí self care, cvičení, bylin či aromaterapie

I když jsou psychická onemocnění stále určité společenské tabu, postihují stále více osob, a proto je třeba o nich mluvit. A jsou to právě ...

Roky nestýkání se změnila až vnoučata

Manžel Honza nemohl mámě dlouho odpustit, že nám nedorazila na svatbu, a tak jsme se několik let vůbec nestýkali. Když se nám ale narodil první syn, rozhodli jsme se na vše zapomenout a umožnit jí být babičkou. Tchán už tehdy nebyl několik let naživu, Honza je jedináček, a tak jsme nechtěli, aby tchyně byla připravena o vnoučata.

Zpočátku se docela snažila, přišlo mi, že ji taky mrzelo, že nás tak dlouho neviděla. Jenže s každou další návštěvou se postupně otevírala stará témata a pořád měla potřebu něco vytahovat. A k tomu měla samozřejmě neustálé připomínky k výchově dětí. Chodila k nám, kdy se jí zachtělo, nezajímalo ji, že nemáme čas, máme návštěvu, děláme něco jiného… Došlo to tedy postupně k tomu, že jsme se pohádali a přestala k nám chodit. Kluky si pak brala k sobě, ale náš práh nepřekročila – a to ani tehdy, když jsme ji zvali na společné Vánoce, i tehdy byla uražená.

Máma má cukrovku, musíme se o ni postarat

Když jednoho dne přišli kluci z návštěvy u tchyně s tím, že je babička vážně nemocná a umírá, byl to pro nás docela šok. Na první pohled nevypadala, že by jí cokoliv bylo. Honza se proto sebral, a hned k mámě jel. Vrátil se s tím, že máma má cukrovku 2. typu a dostala prášky. Prý to psychicky nezvládá a bojí se, že umře. A tak se rozhodl, že ji tam nemůže samotnou nechat.

Aniž by se o tom se mnou poradil, přivezl Honza mámu na druhý den k nám i s kufry. A pro mě tak začalo peklo na zemi.

Před ostatními milá, za zavřenými dveřmi zlá

Tchyně od první minuty hrála neskutečné divadlo, vykládala i klukům, jak je vážně nemocná, že umře, že ji musíme dochovat. Jakmile si ale myslela, že ji nikdo nevidí, běhala po domě i zahradě a zkoumala, kde co máme. Když jsem ji prvně přistihla v obýváku, jak prohrabává komodu, musela jsem se kousnout do jazyku, abych nebouchla. Když jsem ji ale další den načapala u šuplíku s mým spodním prádlem, nevydržela jsem to a houkla na ni. Samozřejmě jsme se pohádaly, vyčetla mi, že jí křivdím, že ji nesnáším a že jí ubližuju. A od té doby proti mně začala kout pikle.

Dělá mi naschvály, schovává mi věci, zmačká mi oblečení, které si nachystám na druhý den do práce, vymýšlí si o mně nesmyslné historky, kterými častuje manžela i děti. Před ostatními je na mě jak mílius, jen zaklapnou dveře za Honzou a kluky, stává se z ní nevyzpytatelná ženská. Snažila jsem se to už xkrát řešit s manželem, ale nevěří mi – pořád mám na talíři, že jsem zaujatá, že si to moc beru, že proti ní mám předsudky, že je na mě přeci milá. A navíc jen díky ní máme tento dům – Honza ho totiž zdědil po jejích rodičích (to, že jsme do něj dali miliony na rekonstrukci, protože byl v katastrofálním stavu, už ale slyšet nechce).

Rakytníkový olej: Chrání před infekcemi, snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při akné i ekzému

Pro své bohaté účinky je rakytníkový olej běžně využíván v ajurvédské a tradiční čínské medicíně. Traduje se o něm, že zvládne dodat lesk vlasům, ...

Snahy už jsem vzdala, přemýšlím jen o útěku

Začínám mít pocit, že tchyně v našem domově může vše a já nesmím nic. Připadám si jako ve vězení a jen čekám, odkud zase přijde nějaká skrčka. Nevím, jak situaci řešit, mám všeho plné zuby. Nejradši bych tchyni sbalila kufry a vyměnila zámek – kdyby opravdu umírala a byla aspoň trochu pokorná, ráda bych se o ni postarala. Ale cukr má stabilizovaný, nic jí není, jen využila cukrovku k tomu, jak se k nám dostat a mě konečně vyštípat od Honzy. A já se začínám bát toho, že se jí to podaří… Tento stav je neúnosný a vážně přemýšlím nad tím, že odejdu…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Petrou

42201