Můj příběh: “Kvůli cukrovce nemohu najít partnera. Měla jsem zatím smůlu?”

Cukrovku mi diagnostikovali, když mi bylo šest let. A tak s ní ten svůj život vedu už celých 24 let. Nedávno jsem oslavila kulatiny, krásných třicet, ale jsem stále sama – bez chlapa, o kterého bych se tak moc chtěla opřít a založit s ním rodinu. Zatím jsem totiž natrefila jen na muže, kteří můj diabetes odsoudili. Asi jsem smolař…

Pár nepovedených pokusů o seznámení

Poprvé jsem začala randit asi v sedmnácti letech. Potkala jsem na taneční zábavě velmi sympatického chlapce Aleše, který byl o pět let starší. Nezastírám, že jsem se asi zamilovala na první pohled – on byl totiž velice pohledný, vysoký a ramenatý. A ještě k tomu měl smysl pro humor! Byla to přímo oslňující kombinace.

Netrvalo dlouho a s Alešem jsme se dali do řeči. Nejspíš mezi námi přeskočila jiskra, a tak jsme se začali scházet. Protože jsem se bála, že bych ho mohla ztratit, asi dva týdny jsem mu tajila, že se léčím s diabetem. Zároveň jsem ale věřila, že když to řeknu, pochopí to… A pak nastal ten den D. Svěřila jsem se. On se ale po našem důležitém rozhovoru o mé celoživotní nemoci neozval. Prostě mě zazdil.

A tak to pokračovalo v podobném duchu dalších pět let, kdy jsem se pokusila seznámit s dalšími třemi muži, avšak marně. 

Horoskop lásky (nejen) pro diabetiky: Se kterým znamením zažijete emocionální bouři a kdo při vás vždy bude stát?

Občas hledáme na druhého návod a snažíme se ho pochopit. S cukrovkou to může být ještě těžší. Jak nám k tomu pomůže láska a zvěrokruh? Podívejte ...

Pomalu se loučím s myšlenkou na partnera

Když mi táhlo na pětadvacet, řekla jsem si, že už nikdy před nikým nebudu skrývat svou nemoc. Prostě je mou součástí a chci, aby to tak můj potencionální partner bral. Jenže to začalo být ještě horší. Jakmile jsem “vybalila” to, že mám diabetes, chlap zmizel, neozval se, jako by se po něm slehla zem. Takže se už pomalu loučím s myšlenkou, že bych někdy potkala někoho “normálního”, kdo mě bude mít rád i s chronickou nemocí.

Někdy jsem si říkala, zda něco třeba nedělám špatně já… Ale snažím se být otevřená a přímá. Ti chlapi mě vlastně ocejchovali jako diabetičku, kterou nikdo nechce… Ale já se nechci vzdát…

Nikdy se neznevažujte a věřte si

Chci tímto říct všem ženským s diabetem, které mají podobný problém jako já, že svět tímto nekončí. Opravdový partner by měl být tím, kdo nás bude milovat se vším všudy, napříč tomu, že máme cukrovku. A bude nám pomáhat v dobách dobrých i zlých, stejně jako my jemu. Já si pořád říkám, že jsem ještě prostě nepotkala toho pravého – snad na mě někde čeká…

Zdroj: autentický příběh čtenářky Lenky

25505