Můj příběh: Mám cukrovku a neuropatické bolesti. Prý potřebuji pohyb, ale ujdu jen pár kroků, říká paní Marie (78)
Můj příběh: “Jsem máma. A stejně se cítím sama.”
Zdroj: Shutterstock
Monika toužila po rodině, už v těhotenství se však cítila zcela jinak, než si představovala. Když se poté narodila její dcera Ester, nezlepšilo se to. Mít dítě a cítit se sama – realita mnoha maminek. Mluví se o tom vůbec?
Myslím, že jsem se zrodila pro to, abych byla máma. Vždy jsem toužila po velké rodině, které budu každý den vařit a tvořit pro ně domov. Už s prvním dítětem mi však přijde, že jsem si vše jen namlouvala.
Horoskop na tento týden (nejen) pro diabetiky: Býci odhalí pravdu, Střelcům bude práce zábavou
Vodnář (21. 1. – 20. 2.) Celý Vesmír vám naznačuje, že byste měli udělat důležité rozhodnutí, které vás konečně posune. Vy si pořád myslíte, že ...
Představovala jsem si to jinak
Když jsem otěhotněla, zjistili mi těhotenskou cukrovku. Bylo mi celou dobu hodně špatně. Sice moje další dvě kamarádky očekávaly také přírůstek, já se s nimi však vůbec neviděla. Zkrátka jsem celou dobu ležela v posteli, maximálně jsem doma něco uklidila. Byly to těžké měsíce, na které vlastně ani moc ráda nevzpomínám.
Možná tam jsem si uvědomila, že se cítím sama. Partner Kája byl pořád v práci. Sice vydělával na to, abychom se měli dobře, ale k tomu, abych se cítila dobře, to zkrátka nestačilo. Do toho ta cukrovka, jako bych selhala. Ještě jsem ani nebyla máma, a už jsem to nezvládala.
Železo ovlivňuje glykémii i energii více, než jste tušili
Možná jste již nedostatek železa někdy pocítili na vlastní kůži. Projevuje se slabostí, nedostatkem energie a únavou. Tomuto nepříjemnému stavu ...
Mám všechno, ale cítím se sama
Můj příběh nemá žádné dramatické rozuzlení, ačkoliv bych si ho moc přála. Chtěla bych jen říct, že v těhotenství jsem se odcizila svým kamarádkám, a tak už jsme nikdy nenavázaly tam, kde jsme skončily. Že mám svou vysněnou dceru, a přesto se každý den cítím sama. Ještě jí není tolik, abychom si chodily hrát na hřiště, kde je možnost seznámit se. A tak chodíme na procházky s kočárkem. Ale samy.
Myslela jsem, že až dostanu vše, co jsem si vždy přála, bude to dobré. Že se budu cítit šťastná. Nestalo se. Mám báječného partnera, finančně nestrádáme. Je to normální? Mám vůbec nárok cítit se špatně, když se lidé jinde mají hůř? Můžu to říct nahlas? A kdyby mě těhotenské nevolnosti a cukrovka nezahnaly do postele, bylo by vše jinak?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Monikou
3904