Můj příběh: “Jak mi selhala inzulinová pumpa.”

Je těžké připustit si, že když nad vámi lékař vyřkne ortel cukrovky I. typu, už nikdy to nezměníte. To bývá pro leckterého nově diagnostikovaného diabetika novinka, protože už roky, po které máme moderní medicínu, se snažíme s každou chorobou bojovat. Zahnat ji, vyléčit. Ale s cukrovkou I. typu tohle nejde. Musíte ji přijmout.

Můj příběh: “Jak mi selhala inzulinová pumpa.”

Je těžké připustit si, že když nad vámi lékař vyřkne ortel cukrovky I. typu, už nikdy to nezměníte. To bývá pro leckterého nově diagnostikovaného ...

Cukrovka má moc. Klidně vás ovládne, když ji necháte

Cukrovka vás může ovládnout, pokud jí to dovolíte. Může vám to tak moc narušit život… Myslela jsem, že vše půjde dál. Bude při starém. Ale přichází toho tolik, co nepředpokládáte. Lidé kolem vás nevědí, jak s vámi mají komunikovat. A vy nevíte, jak máte na některé otázky reagovat. Dá vám to pokornou připomínku faktu, že život je křehký. Váš i vašich blízkých. Možná začnete trochu filozofovat. Jako třeba já.

Co se však nedá naučit, a není na to návod, je edukace blízkých o diabetu I. typu. Lidé kolem se vám budou snažit porozumět, samozřejmě, že ano. Mají vás rádi. Zároveň ale nikdy nepochopí mnoho z toho, co se jim rozhodnete sdělit. Stalo se to na moje narozeniny, kdy mi selhala inzulinová pumpa. Naivně jsem si myslela, že nic takového se nemůže stát. Bylo to ve chvíli, kdy jsem ji měla krátce a bála jsem se jí i tak. Fakt, že selže, mě naprosto šokoval.

Můj příběh: “Jak mi selhala inzulinová pumpa.”

Je těžké připustit si, že když nad vámi lékař vyřkne ortel cukrovky I. typu, už nikdy to nezměníte. To bývá pro leckterého nově diagnostikovaného ...

Ukázalo mi to, že moji blízcí neví, jak pomoci

Když selže inzulinová pumpa, znamená to, že dávky inzulinu nejsou v takové výši, v jaké by měly být. To je při diabetu I. typu velmi závažný stav, který je třeba okamžitě řešit. Asi tři čtvrtě hodiny jsem se to s pomocí mé rodiny, která byla přítomna na narozeninové oslavě, snažila řešit, ale marně. Nepovedlo se nám to. Hladina cukru byla příliš vysoká a vůbec nechtěla spadnout. Šla jsem na běžecký pás, kde jsem pomalu rozhýbávala tělo a doufala, že to pomůže. Tělo se mnou vůbec nespolupracovalo. Díky bohu jsem měla ještě doma nějaké inzulinové injekce! Nevím, co bych v tu chvíli dělala. Ani moji blízcí ne, a to bylo pro mě zásadní zjištění.

Došlo mi, jak málo komunikuji s druhými o tom, co se děje v mém těle, a kdy mohu potřebovat jejich pomoc. Víte, nikdy nemůžete být dokonalí. Ani v životě, ani v boji s cukrovkou. Můžete být k sobě laskaví a připustit si, že každý dělá chyby. Buďte svým nejlepším přítelem a mluvte sami se sebou tak, jako mluvíte s osobou, kterou od srdce milujete. Můžete si vybrat, jak na situace reagujete. Protože nakonec jste to právě vy, kdo řídí váš život. Zní to jednoduše. Ale není. Já se to stále učím.

Všechno špatné bylo k něčemu dobré

Ačkoliv nám tato událost narušila mou oslavu narozenin, nakonec se celý večer stočil k rozhovorům o cukrovce. Probírali jsme například to, jak se zachovat v akutních situacích, nebo jak poskytnout emociální podporu. Je toho mnoho, co se ten den probíralo u stolu. Dalo mi to ten největší dárek, a to pocit soudržnosti a lásky. Došlo mi, jak velkou oporu ve svých blízkých mám, a jak je potřebuji. Každý diabetik by si měl uvědomit, že nemusí být na situace, kterým čelí, sám. Ostatně, to každý v životě chceme. K někomu patřit a na někoho se spolehnout.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Andreou

2230