Můj příběh: “I cukrovka může být důvodem k seznámení. Našla jsem tak lásku.”

Když jsem nastoupila na novou vysokou školu, přišla jsem si jako kůl v plotě. Mladá holka, která přijela udělat velké štěstí a kariéru. Chtěla jsem být novinářka a nic mě nemohlo zastavit. Až na cukrovku, ta mě někdy brzdila až moc.

Můj příběh: “Odpustila jsem mu nevěru, protože mi pomáhal s cukrovkou. On s tím ale nepřestal. A já už mu nevěřím.”

Když jsem potkala Martina, myslela jsem si, že lepšího chlapa na světě není. Ještě aby ne. Byl krásný, chytrý a dalo se s ním hodiny polemizovat ...

Seznámil nás inzulin

Nikdy jsem nijak zvlášť netruchlila, že mám tohle onemocnění, zkrátka jsem se s ním naučila žít. Přála jsem si ale hodně o tom mluvit, což někteří vnímali negativně. Bylo pro ně řešením tvářit se, že nic takového neexistuje. Já jsem ale nikdy nebyla člověk, který si přehnaně stěžuje, a tak jsem i tohle brala tím svým způsobem.

Většinou jsem tím druhé dostávala do úzkých, což mě začalo za chvíli docela bavit. Seznámila jsem se ale díky tomu i s Pavlem, mým současným mužem. Zkrátka totiž přišel a zeptal se, co to mám, když jsem vytahovala inzulin. A bylo to! Byli jsme spolužáci, chodil o ročník výše na stejný obor. Hned jsme tak měli společná témata, navíc mě oslnila jeho přímost. To už se u těch dnešních chlapů prostě nevidí.

“Nemám být proč nešťastná,” říká

“Už tehdy jsem si říkala, že na té cukrovce vlastně není všechno špatně. Když v tom dokážete vidět pozitiva, žije se vám mnohem lépe,” říká pro DIAstyl.cz Petra, která už své okolí naučila, že s ní nemusí jednat v rukavičkách. “Nemám být proč nešťastná. Mám dvě nohy, každé ráno se probudím, dýchám, mám střechu nad hlavou a co do pusy,” vyjmenovává své vděčnosti.

Je tak příkladem pro všechny, kteří si myslí, že diagnózou cukrovky se jim zhroutil celý svět a už nikdy nic nebude jako dřív. Možná nebude… Možná to bude daleko, daleko lepší!

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Petrou

2384