Můj příběh: “Cukrovku jsem nezvládala. Nakonec jsem se zamilovala do svého terapeuta.”

Když jsem se dozvěděla, že můj nezdravý životní styl zřejmě přispěl k tomu, že jsem podpořila rozvoj cukrovky II. typu, byla jsem zdrcená. Celou dobu jsem si myslela, že tvrdě dřu, a tak podporuju svou kariéru. Doufala jsem, že uspěju. Chtěla jsem, aby mě každý znal jako tu ženu, které zvládla nemožné. Toužila jsem mít vlastní kavárnu, kde vybuduju zároveň komunitní centrum. Kde bude prostor pro práci i dětský koutek. Asi jsem si vzala velké sousto, tehdy jsem to ale vnímala zcela opačně.

S respiračními infekty může dětem pomoci také jeskyně

„Letošní počty respiračních infekcí u dětí jsou opravdu vysoké, ke klasickým virózám se v prosinci přidala i chřipka. Děti byly kvůli covidu ...

Toužila jsem uspět i s cukrovkou

Byla jsem vystudovaná bioložka, přesto mě nejvíce lákala právě vlastní provozovna, kde se budou scházet přátelé dobré kávy a jídla, kde se budu potkávat s těmi, kteří jsou mému srdci blízcí. Mohla bych o tom mluvit donekonečna, ale to by byl vlastně jiný příběh. Důležité v tom, co vám chci sdělit, je, že jsem se se svou cukrovkou nedokázala smířit. Bylo pro mě příliš složité přiznat si, že je to změna, kterou musím řešit každý den svého života.

Několik měsíců jsem se s tím zkoušela srovnat sama. Nechtěla jsem nikoho vidět, dnes si myslím, že to byla škoda. Možná by mi pomohli právě přátelé. Nezanevřete na své blízké. A to ani tehdy, když jste takoví jako já – neumíte si říct o pomoc a toužíte se poprat s osudem sami. Možná by mi tehdy přinesli ten správný nadhled.

Naklíčená semínka: Nový trend, který nahradí doplňky stravy v práškové formě

Probudit nenaklíčená semínka k životu je jako kouzlo, které se může povést komukoliv. Stačí jen trocha péče a úsilí – odměnou vám budou klíčky, ...

Na psychoterapii jsem se zamilovala

Co jsem ale udělala, bylo, že jsem se objednala k psychologovi. Čekací doba na ty, které hradila pojišťovna, byla příliš dlouhá. Tak jsem si našla terapeuta chvíli od nás, co měl volno hned. Jenže to trvalo sotva pár týdnů a já se do něj bláznivě zamilovala. Řešila jsem celé dny, co si obleču na další terapii, začala jsem se výrazně líčit. Zřejmě jsem zářila jako sluníčko, protože mi několikrát řekl, že vypadám evidentně spokojenější.

Po třech měsících terapie jsem se svěřila s tím, co už jsem sama dlouho věděla. Dodnes mě překvapuje, že to nepoznal. “Naďo, jste velmi laskavá, vážím si vašich slov. Vlastně to ani není ojedinělé, vybudovali jsme si důvěrný vztah, jsme si blízcí. Ale já nemohu překročit hranici, kterou mi ukládá má profesní etika,” řekl mi tehdy. “Musím vás poprosit, abyste si našla někoho jiného, rád vám dám kontakt na kolegu či kolegyni.” Odcházela jsem a sotva zadržovala slzy. Už je to rok, k nikomu jinému jsem nešla. Dodnes na něj nemůžu zapomenout. Přála bych si navázat tam, kde jsme skončili, zřejmě jsem ale bez šance.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Naďou

16483