Bis Bis

Můj příběh: Cukrovka zničila vše, co jsme celé roky budovali. Připravila mě i o dítě

Můj příběh: Cukrovka zničila vše, co jsme celé roky budovali. Připravila mě i o dítě
Diagnóza cukrovky může člověka doslova zlomit Zdroj: Pixabay

Cukrovka je onemocnění, které mnozí zlehčují – navenek se zdánlivě nijak neprojevuje a zpočátku nebolí, a tak i k léčbě diabetu často přistupují nezodpovědně. Jsou však ale i tací, kteří se s vyřčenou diagnózou nejsou schopni smířit a začnou k životu přistupovat najednou úplně jinak. To se odrazí nejen na jejich chování, ale i vztahu k ostatním členům rodiny. A může dojít k zásadním zvratům, které by nikdo nepředpokládal ani v tom nejhorším snu.

Petra (51) žila s Honzou od střední školy. Po vysoké se vzali a začali oba pracovat na své kariéře – dařilo se jim to a užívali si života naplno. Až do chvíle, než Honzovi diagnostikovali diabetes 2. typu.

Náš život byl plný radosti a úspěchů

Už je to více než deset let, co se to všechno událo, a i když už žiju nový život, stále to bolí. Ale abych začala od začátku. S Honzou jsme byli, jak se říká, jedna duše, jedno tělo. Měli jsme společné sny, cíle, znali jsme se do morku kostí. Po škole jsme chtěli nejdřív zapracovat na svém profesním rozvoji, užívat si ještě života, a teprve pak založit rodinu. Dařilo se nám to. Kariérní život nás obou prosperoval, mohli jsme si dovolit cestovat, našetřili jsme na byt, nic pro nás nebyl problém. Vlastně jsme žili život, který nám mohli všichni závidět – a milovali jsme se jako na začátku, možná ještě víc. Vždy jsem si myslela, že jsme stvoření jeden pro druhého.

Diabetici, nezapomínejte na zuby. Cukrovka zvyšuje riziko zubního kazu i onemocnění dásní

Cukr ve slinách jako živná půda pro bakterie Asi vás nepřekvapí, že když mají diabetici vysoké hladiny cukru v krvi, budou je mít i ve slinách. ...

Změna nastala s diagnózou cukrovky

Když jsme překročili pětatřicítku, začali jsme uvažovat o tom, že už přichází ten čas, kdy bychom měli trochu upustit od plnění našich snů a začít pracovat na tom, aby se naše rodina rozrostla o dalšího člena. Honza byl vždy takový, že vše rád plánoval, a tak jsme naplánovali ještě poslední cíle, kterých jsme chtěli dosáhnout jako bezdětní, dokončili jsme pracovní projekty, já přešla na jinou pozici, abych nebyla tolik ve stresu, a začali jsme se snažit o miminko.

Nedařilo se hned – pro mě to nebylo nic překvapivého, vím, že spousta párů se snaží delší dobu, ale Honzovi připadalo půl roku neúspěchů jako selhání. Začal být nervózní a kolikrát i odmítavý, myslela jsem, že se jen vymlouvá, když tvrdil, že je unavený. Nakonec se jeho únava ale ukázala jako opodstatněná. Rozhodl se totiž, že se nechá vyšetřit, jestli je zdravý a může mít děti – a tehdy se zjistilo, že má cukrovku 2. typu. Vše najednou nabralo úplně jiný směr.

Smíření s cukrovkou nepřišlo

Přišlo mi to tenkrát jako ve špatném filmu. Jak kdyby někdo zmáčkl tlačítko a postavil vedle mě najednou úplně jiného chlapa. Vyděšeného, zoufalého, bez chuti do života, natož pak jakýchkoliv cílů. Dodneška mám v živé paměti, jak na mě tenkrát večer křičel, ať si okamžitě udělám těhotenský test. A jestli jsem těhotná, že musím na potrat. On, nemocný člověk, přeci nemůže přivést na svět dítě!

Nechápala jsem jeho chování, věřila jsem tomu, že je to jen prvotní hysterie, že se to srovná. Nesrovnalo. Honza se upnul jen na zdravý životní styl, vyvážený jídelníček, sport. Z práce chodil rovnou do fitka nebo na kolo, ráno vstával o dvě hodiny dřív, aby si zacvičil a připravil jídlo na celý den. Přestalo ho zajímat, co dělám, jak se cítím, co chci já.

Sen o dítěti se rozplynul jako pára nad hrncem

Milovala jsem ho a nenáviděla zároveň. Ta hrana mezi tím byla tak tenká, že jsem se kolikrát tak strašně bála, abych neudělala něco, čeho bych později litovala. Držela jsem se tři roky. Tři roky sebezapírání, snah pomoci mu, návštěv psychologů, terapeutů, pokusů získat nazpět mého starého Honzu.

Nic nefungovalo. Jemu přišlo, že se chová normálně, nechtěl to řešit se mnou, ani s odborníky. Uzavřel se do sebe a svého „zdravého“ světa. Byla jsem zoufalá. Nakonec to vygradovalo tím, že jsme se jednoho večera strašně pohádali a on mi řekl, že ať zapomenu na to, že si se mnou někdy pořídí dítě. A jestli se mi to nelíbí, ať se seberu a vypadnu. A já se tenkrát sbalila a šla.

Bezinky právě dozrávají. Využijte plody černého bezu pro snížení inzulinové rezistence i k ochraně cév

Plody černého bezu dozrávají právě v těchto dnech. Na keřích podél cest či na okrajích lesů tak můžete nalézt drobné černé kuličky, které si ...

Bylo to dobré rozhodnutí?

Dodnes vlastně pořádně nevím, jestli jsem udělala dobře, nebo ne. Dva roky jsme řešili rozvodové tahanice, dohady, výčitky… Když se konečně vše uklidnilo, začala jsem myslet taky na sebe a na to, že bych měla začít nový život. Najít partnera se mi ale nedařilo. Poštěstilo se až před dvěma lety, ve 49 letech.

Pokud by vás zajímalo, jestli jsem teď šťastná, tak asi ano. Ale mám v sobě velkou díru – ohromnou bolest, že se mi nepodařilo přivést na svět miminko. Vyčítám si, že jsem jako žena absolutně selhala. I když mi svým způsobem nic nechybí, přesto jsem neúplná. A to už se nikdy nezmění. Nejhorší je, že výčitky mám hlavně sama vůči sobě. Přitom velkou část viny nese právě Honza a jeho cukrovka… Ani nevím, jak se mu daří a jestli už se se svou nemocí smířil. Nestýkáme se. Asi bych setkání s ním ani neustála. Bolelo by vše ještě víc…

Diabetici a psychické obtíže

Stavy, které měl pan Honza z výše uvedeného příběhu, nemusí být ničím neobvyklým. Vyrovnat se s chronickým onemocněním může být pro mnohé zdrcující a počáteční splín může přerůst až v depresi. Symptomy podobné depresím může vyvolávat i špatně kompenzovaná cukrovka, kdy příliš vysoké, nebo naopak příliš nízké hladiny cukru v krvi mohou způsobovat podrážděnost, zvýšené pocity neklidu, úzkosti či nedostatku energie. Souvislost mezi diabetem a vyšší náchylností k depresím dokazují i vědci – ti docházejí k závěrům, že cukrovka může zvyšovat riziko rozvoje deprese dvojnásobně až trojnásobně.

Rozvoj deprese pak ovlivní nejen fungování samotné osoby léčící se s diabetem, kdy ovlivňuje fyzickou, psychickou a emocionální stránku, ale i její blízké. Pokud se tedy u diabetika začnou prohlubovat úzkostné či depresivní stavy, je nanejvýš vhodné vyhledat odbornou pomoc. Vedle psychoterapie může být nezbytné nasadit také antidepresiva, která pomohou zmírnit příznaky těchto stavů. Nejčastěji lékaři předepisují medikaci se selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, nebo inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu.

Zahájení léčby je při psychických obtížích zásadním krokem a jedinou cestou, jak celou situaci zvládnout.

Zdroje: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Petrou; healthline.com; dále dle textu

15668

Diskuze k článku