Můj příběh: Cukrovka neznamená smrt. Vysvětlit to tchyni je ale nemožné, je přesvědčená, že umírá

Můj příběh: Cukrovka neznamená smrt. Vysvětlit to tchyni je ale nemožné, je přesvědčená, že umírá
Diagnóza cukrovky rozhodně neznamená, že musí člověk ležet v posteli a čekat na smrt Zdroj: gpointstudio/Freepik

Diabetes mellitus 2. typu je sice onemocnění, které zasáhne do života každého člověka, který jím onemocní, ale dodržováním zdravého životního stylu a užíváním předepsané léčby jej lze dostat pod kontrolu. S kompenzovanou cukrovkou tak lze žít kvalitní život, a to celá desetiletí. I když je osvěta diabetu již poměrně obšírná, stále se najdou tací, kteří vnímají tuto diagnózu jako onemocnění, jež je zásadně ohrožuje na životě a odmítají jej přijmout – jsou přesvědčeni o tom, že kvůli cukrovce během pár měsíců zemřou.

Ženou, která vnímá cukrovku 2. typu jako smrtelné onemocnění, jež přirovnává k pokročilému stádiu rakoviny, je i tchyně paní Jany. Ta už je z manželovy matky zoufalá a neví, jak ze začarovaného kruhu ven.

Společné soužití nám nikdy nedělalo problém

S tchyní jsme měly vždycky dobrý vztah. Když jsme se s Honzou vzali, nastěhovali jsme se do dvougeneračního domu jeho rodičů, nastavili určitá pravidla a žili v jednom baráku všichni po kupě. Když se nám pak narodily děti, měli jsme hlídání na dosah a byli opravdu šťastní, že máme tak skvělé vztahy. Před pěti lety ale tchán podlehl vážné nemoci a tchyně to hodně špatně nesla. Držela ji ale nad vodou vnoučata, zahrada a nějak jsme to společně zvládli. Když už to vypadalo, že je všechno zlé za námi, doktoři přišli u tchyně na to, že má cukrovku. A od té doby je zle.

Vlastně by nešlo vůbec o žádné drama – tchyniny hodnoty cukru v krvi nebyly nijak extrémní, bere jeden prášek denně, jen aby si udržovala glykémie. Sama doktorka jí řekla, že kdyby trochu zhubla a víc si hlídala stravu, mohla by třeba i prášky postupně vysadit. Jenže tchyně to nechce slyšet.

Můj příběh: Manželčina cukrovka nám zničila manželství. Oporu našla v náruči svého švagra

Petrově manželce diagnostikovali cukrovku 2. typu před více než třemi lety. Do té doby funkční manželství najednou začalo být naplněno výčitkami, ...

Tchyně je celý den jen v noční košili

Od té doby, co ví, že má cukrovku, je jako vyměněná. Je přesvědčená o tom, že umírá a že odejde stejně jako tchán, že to bude rychlé. Jsou dny, kdy jen sedí na zahradě a kouká před sebe, jindy celé dny nesvlékne noční košili a leží v posteli. Odmítá se s námi o tom bavit, odmítá cokoliv řešit, nejde se s ní dohodnout po dobrém ani po zlém.

Úplně vzdala život, jediné, na čem si zakládá, je to, aby dobře vypadala – ráno tráví hodinu před zrcadlem, aby se učesala a namalovala. Ale ne proto, aby se nám líbila, ale proto, kdyby náhodou ten den umřela, abychom pak neměli starosti s její úpravou na poslední cestu.

Čekali jsme, že to přejde, ale už nevíme, kudy z toho ven

Z počátku jsme doufali, že to je jen nějaký prvotní šok, reakce na zjištěné komplikace, ale už to trvá dlouho a my jsme fakt zoufalí. Snažili jsme se jí domlouvat my, další příbuzní, známí, ale vše je marné. Zkoušeli jsme ji přesvědčit, aby si o tom promluvila s nějakým odborníkem, ale nechce. Tiskneme jí různé články o cukrovce, příběhy, jídelníčky, ale ani nevím, jestli to čte.

Prosili jsme i její obvoďačku, jestli by nám nepomohla, ale ta nám v podstatě jinými slovy řekla, že nám nevěří – když je u ní totiž tchyně na kontrole, je v pohodě, vyrovnaná, smířená a srozuměná se svým zdravotním stavem, žádný problém prý u ní nepozoruje. Takže to vypadá, jako kdybychom si vše opravdu vymýšleli. Jsme z toho zoufalí nejen my s manželem, ale i naši kluci – sice jsou to puberťáci, ale nechápou, co se s babičkou děje. Dřív byla pro každou srandu, a najednou o nic nejeví zájem.

Horoskop na červen 2024 pro všechna znamení: Přichází období nové životní proměny, prosperity a harmonie

Beran (21. března – 19. dubna) Milí Berani, silná energie Blíženců vás povzbuzuje k tomu, abyste objevovali své vášně a zaměřili se na aktivity, ...

Poslední naději vidíme v terapeutovi

Dny s tchyní jsou tak náročné, že už jsem vyhledala odbornou pomoc pro sebe. Chtěla jsem jít k psychologovi, ale měl dlouhou objednací lhůtu, tak jsem si našla psychoterapeuta, který mi pomáhá situaci zvládat. Je navíc ochotný navštívit nás i u nás doma a s tchyní si promluvit. Je to taková naše jiskřička naděje, že snad tchyni otevře oči. A taky bych jí ráda dala přečíst i tento příběh, až vyjde, aby pochopila, jak nás to trápí, jak se o ni bojíme, třeba jí to trochu otevře oči a pochopí, že ji máme rádi, jsme tu pro ni a máme před sebou ještě spoustu skvělých zážitků…

Víme, že cukrovku není radno podceňovat a je třeba k ní přistupovat zodpovědně, ale na druhou stranu se na ni neumírá, když je podchycená. A proto věříme, že si to i tchyně uvědomí a začne konečně zase žít!

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Janou

2813

Diskuze k článku