Můj příběh: “Cukrovka nás dala s bývalým zpátky dohromady. Jenže už měl dítě s jinou.”

Pamatuju si na ten den, kdy jsme se s Jirkou rozešli. Byl chladný podzim a on mi stejně chladně dával najevo, že už to vzdává. Já, posilněná desítkami hádek z dřívějška, jsem mu nevěřila, že to tentokrát myslí vážně. Bylo nám něco málo přes dvacet. Začali jsme spolu bydlet, leckdy jsme na konci měsíce neměli ani na jídlo. Zkrátka, mladí lidé, kteří toho o životě věděli až příliš málo.

Můj příběh: “Jako mladší jsem se zalekla kluka s diabetem. Myslím na něj do teď, a to už má rodinu.”

Pamatuju si, že na základní škole jsme měli třídy s Robertem vedle sebe. Byli jsme stejně staří, přesto tehdy platilo, že kdo chodí do jiné ...

Nebrala jsem vážně, když řekl, že je konec

Finance ale nebyly náš problém. Jirka byl pařmen a rád si zašel do baru s přáteli. Beze mě. Sedávala jsem doma a čekala, až se vrátí. Přestěhovala jsem se za ním totiž do Prahy, kde jsem nikoho neznala. Pocházela jsem z malé vesničky ve Středočeském kraji a ruch velkoměsta mi nějak nesedl. Někdy Jirka řekl, že se vrátí třeba v deset, ale ve čtyři ráno ještě nebyl doma.

Hádek bylo tehdy čím dál víc. Občas padla slova o sbalení kufrů, rozchodu. Bylo to tolikrát, že už to nikdo nebral vážně. Alespoň já ne. Jenže ten den přišel Jirka domů a trval na tom, že se mám sbalit a jít. Nájemní smlouva byla psaná na něj, navíc jsme bydleli u jeho známé. Pro mě najednou nebylo místo. A byla to jedna z největších proher, jakou jsem tehdy zažila.

Odstěhovala jsem se do malé garsonky ve svém rodném městě a snažila se zapomenout. Jednou jsem šla na Staroměstské náměstí na stromeček, to byly Vánoce – jako teď. A srazila jsem se tam s Jirkou. “Zjistili mi cukrovku,” prozradil mi tehdy. Dlouho jsme si tam povídali, začali jsem si znovu psát. Přišlo mi, jako by to nikdy neskončilo. Navázali jsme tam, kde jsme začali.

Můj příběh: “V sedmém měsíci těhotenství jsem se vracela pro glukometr, když mě manžel vyměnil.”

Moje těhotenství bylo sice požehnáním, na které jsem čekala dlouhé roky, zdaleka ale nebylo bezproblémové. Kromě preeklampsie, se kterou mě ...

Měl pro mě velké tajemství

Po třech měsících, co jsme se to snažili dát znovu dohromady, mi svěřil své tajemství. “Víš, když jsme nebyli spolu, já někoho měl,” řekl mi. Nebyla jsem překvapená, nebyli jsme spolu přes půl roku. Tak si někde užil, co má být. “To nevadí, nechme minulost za sebou,” projevila jsem svou vstřícnost. Možná trochu falešnou. Ale na hrdinství nebyl prostor, toužila jsem to dát znovu dohromady.

“Jenže Míša je těhotná,” dodal. Pamatuju si, že jsem ho v tu chvíli poprskala kafem, které jsem upíjela. “Co? Cože jsi to říkal?” zeptala jsem se nechápavě v domnění, že jsem se snad přeslechla. “Čeká moje dítě,” potvrdil mé největší obavy. “Ale já s ní nechci být, chci být s tebou. O to dítě se samozřejmě postarám, to já se k tomu postavím. Ale partneři s Míšou nebudeme, ona ani nechce,” pokračoval. Ale jako bych ho v tu chvíli už ani neslyšela.

Tehdy jsem se odmlčela. Mezitím se mu narodil syn, jmenuje se Artur. Měl pravdu, s tou Míšou se dohromady nedal, je sám a se synem tráví čas, jak jsem viděla na sítích. Jak se znovu přiblížily Vánoce a já začínám vzpomínat na loňský rok, přemýšlím, zda jsem se přeci jen neunáhlila… Od té doby mi žádný chlap není dost dobrý a pořád prostě myslím na Jirku. Mohlo by být nakonec dítě s jinou ženou v našem vztahu překážkou?

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Sofií

33008