Můj příběh: Bércové vředy mi nedovolují normálně žít. Bolesti mě přivádějí k šílenství, říká pan Petr

Je mi 82 let a vím, že spousta lidí v mém věku trpí různými nemocemi, nebo se tohoto věku ani nedožijí. Mohl bych tak být rád, že tady ještě jsem. Jenže já poslední měsíce bojuju s myšlenkou, jestli mi ten život za to ještě pořád stojí, jestli tu opravdu ještě chci být. Točím se v začarovaném kruhu, bez opiátů nejsem schopen vydržet bolestmi, s nimi jsem jak „zfetovaný“ a vše pluje kolem mě. Ale abych nepřeskakoval, shrnu celý svůj příběh od začátku.

První potíže se objevily před třemi roky

Ještě zhruba před třemi lety jsem byl poměrně fit a zvládal jsem běžné činnosti, a to včetně různé manuální práce. Pak mě ale najednou začaly trápit bolesti ramen a zad. Říkal jsem si, že už to k věku patří. Jenže bolest se tak zvláštně stěhovala a neustále zhoršovala, až už jsem ani nemohl zvednout ruce a udržet lžíci, abych se najedl.

Diagnóza zněla revma

Podstoupil jsem různá vyšetření, abych si nakonec vyslechl diagnózu odpovídající mému věku – revma. Doktor mi nasadil kortikoidy a další léky, po kterých se mi částečně ulevilo. Po pár týdnech ale bolesti z rukou, ramen a zad přesídlily do nohou a já nebyl schopen chodit bez holí. Ušel jsem sotva pár metrů a trpěl jak zvíře. Takže další kolečka po doktorech, další vyšetření, další léky. Abych to zkrátil – bolesti se nakonec stabilizovaly do únosných mezí, ale necítili jsem se nijak zvlášť fit. Z aktivního života jsem přesídlil k životu u počítače a televize a zvládal jsem akorát krátké zdravotní procházky. Kdybych však tenkrát věděl, co mě čeká, tak bych si vlastně pískal.

Inkontinence není tabu: Nestyďte se za nechtěný únik moči. S řešením pomůže nejen lékař, ale i cvičení a příroda

Jestliže se nechtěný únik moči týká i vás, případně osob z vašeho okolí, pamatujte na to, že rozhodně není za co se stydět. Jen v České republice ...

Zástavu srdce jsem bral jako vyústění problémů

Když jsem si myslel, že vše spěje k lepšímu, začal jsem se hodně zadýchávat. I během spánku jsem měl apnoe, ve spánkové komoře ale nepřišli na nic zásadního. Jednoho podzimního dne mě ale manželka našla v bezvědomí. Naštěstí krátce po mém kolapsu, takže se jí podařilo probrat mě, a záchranáři tak přijeli, když už jsem byl plně při vědomí. Převezli mě do místní nemocnice, odkud mě transportovali do fakultní nemocnice – na chvíli se mi zastavilo srdíčko, a protože fungovalo na málo procent, rozhodli se pro voperování kardiostimulátoru. Vše proběhlo na jedničku, mohl jsem volně dýchat, i bolesti nohou se výrazně zlepšily. Pár týdnů jsem se cítil opravdu skvěle a byl zase aktivní.

Předvánoční šok v podobě bércových vředů

Zlom nastal krátce před loňskými Vánoci. Na lýtku jsem objevil nehojící se ránu – vlastně ani nevím, kde se tam vzala. Jenže namísto toho, aby se hojila, se pořád zvětšovala a bolela. Hned po svátcích mě hospitalizovali v nemocnici s diagnózou diabetického bércového vředu. Léčba ale nezabrala a kromě zvětšující se rány sílily i bolesti. Absolvoval jsem různá vyšetření včetně cévní průchodnosti – ta byla naštěstí v pořádku. Rána se začala trochu hojit až na jaře. Začaly ustupovat i bolesti a vypadalo to, že konečně bude líp.

Jeden bércový vřed se hojí, druhý rozrůstá

Jenže otevřený bércový vřed se mi letos v dubnu začal dělat i na druhém lýtku. A od té doby nemůžu vydržet bolestmi. Mám „rozdělané“ obě nohy. Jedna se trochu hojí a tolik nebolí, druhá je ale snad pořád horší. Mám pocit, že už jsem vyzkoušel všechno. V nemocnici jsem strávil v součtu několik týdnů. Vyzkoušel jsem hromady mastí, léků, laser… Teď jsem si dokonce na doporučení doktora objednal i dost drahý přístroj na ozonovou terapii. To by prý mohlo pomoct. Mám ho ale jen pár dnů, tak uvidíme… Zatím mě pořád celé dny i noci trápí šílené bolesti, které mě připravují o rozum. Bolest jsem nikdy moc nevnímal. Syn vždy vzpomíná, jak jsem si píchnul hřebík do chodidla a ani o tom nevěděl. Takže práh bolestivosti mám asi hodně vysoko. Ale to, co prožívám teď, to se fakt nedá vydržet.

Neuropatické bolesti jsou často nesnesitelné. Vyzkoušejte zlaté mléko

Neuropatické bolesti se jen těžko léčí a postižení jedinci trpí nejen bolestmi, ale v důsledku toho i dlouhodobým nevyspáním, které vede ke ...

Nemohu spát ani chodit, jen trpím

Došlo to tak daleko, že abych se dostal do stavu snesitelné bolesti, musel jsem sedět a nohou doslova mlátit o zem. Nemohl jsem ani spát – když jsem natáhnul v posteli nohu, myslel jsem, že se bolestí zblázním. Nespal jsem, nemohl chodit, byl jsem jen hrozně unavený – fyzicky i psychicky. Doktoři nakonec naznali, že jediným řešením jsou opiáty.

Ty mi sice od bolesti částečně pomáhají, ale jen ve větších dávkách. K opiátové náplasti tak ještě užívám třikrát denně opiátové kapky. Sice uleví od bolesti, ale zase mi zatemňují mozek, a tak nejsem schopen už vůbec fungovat. Když si je vezmu, většinu dne i noci prospím a manželka mě musí budit, abych se vůbec najedl a napil. Když si je nevezmu nebo snížím dávku, doslova řvu bolestí. Menší dávky nezabírají, nepomohla ani doktorka z centra bolesti. Ta doporučila užívat opiáty ve vyšších dávkách pravidelně. Jenže to dopadlo tak, že to moje tělo nedává a za poslední týdny mi už dvakrát rodina musela volat záchranku, aby ze mě opiáty pomocí kapaček vyplavily – byl jsem apatický, nevnímal svět a měl silné záškuby končetin.

Jaká je cesta ze začarovaného kruhu? Budu ještě normálně žít?

Teď jsem v situaci, kdy užívám sníženou dávku opiátů a k nim ještě analgetika. Každý den mi chodí domů sestřičky převazovat nohy a já jen čekám, kdy to vše skončí. Nevím, co je příčinou mých problémů, kde se vzaly a proč přišly. Však cukrovku jsem měl stabilizovanou… Tak proč se objevily diabetické vředy? Na to asi odpověď nenajdu. Hlavním problémem je pro mě teď ale to, jak žiju, protože to se životem nazvat nedá. Často se sám sebe ptám, jestli by nebylo lepší, kdyby to všechno skončilo. Na druhou stranu ale přeci kromě těch urputných bolestí žádné zásadní problémy nemám a byl bych relativně fit a plně soběstačný. Modlím se proto za to, aby se vředy co nejdříve zacelily. A hlavně, abych se zbavil té ukrutné bolesti.

Pokud máte nějaký tip, co bych mohl ještě vyzkoušet, máte vlastní zkušenosti, co vám pomohlo, nebo mě třeba jen budete chtít trochu povzbudit, budu moc rád, když mi napíšete v komentáři. Slibuji vám, že si vše poctivě přečtu. Je to teď vlastně jediná moje zábava, kterou ještě jakžtakž zvládám. Děkuji vám, že jsem se vám mohl svěřit, držte mi prosím palce a těším se na vaše rady a doporučení.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s panem Petrem

37033