MUDr. Zuzana Hladíková: Diabetes a psychiatrická onemocnění

Souvislost duševních onemocnění s cukrovkou se může lišit podle typu diabetu a psychické poruchy, pátrá se i po propojení na biochemické a hormonální úrovni. Duševní onemocnění ztěžují kompenzaci diabetu, a proto je nutné věnovat jim zvláštní pozornost. Léčba těchto poruch je ve spojitosti s cukrovkou svízelná, nemoci se navzájem ovlivňují a vždy je nutné se starat o obě naráz.

Psychiatrická medikace musí být vybírána obezřetně vzhledem k jejím nežádoucím účinkům na metabolismus krevního cukru a tuků. Psychiatrickou léčbu je potřeba podpořit diabetologickou edukací, velkou roli hraje i psychoterapie.

S duševními obtížemi se nikdy neváhejte svěřit zdravotnickému personálu, ať se jedná třeba o diabetologa nebo diabetologickou sestru – nasměrují vás ke specialistovi.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.: Čím lidé sladí aneb Nejběžnější umělá sladidla

Ideální sladidlo bohužel nebylo dosud nalezeno. Pro běžnou populaci zdravých lidí jsou nejvhodnějšími sladidly bezesporu sacharóza, glukóza a ...

Deprese

Depresivní porucha je jedním z nejčastějších psychických onemocnění. Má širokou škálu forem a příznaků. Běžnými příznaky jsou:

• pocity únavy,
• tělesné a duševní vyčerpání,
• pocity osamělosti,
• skleslá nálada s obavami z budoucnosti,
• pocit méněcennosti,
• poruchy koncentrace,
• snížená celková aktivita,
• snížená chuť k jídlu.

Epizoda depresivní poruchy trvá minimálně 2 týdny. Z epidemiologických dat vyplývá, že u osob s diabetem jak 1., tak 2. typu je vyšší riziko rozvoje depresivní poruchy než v běžné populaci, rozvíjí se až u 30 % osob s diabetem. Týká se především osob vyššího věku. Funguje to i naopak – přítomnost deprese zvyšuje riziko rozvoje diabetu 2. typu.

Rizikovými faktory deprese mohou být genetika, osobnostní faktory, traumatické životní události, ale často je spouštěčem samotný diabetes a jeho komplikace. Při rozvoji deprese u diabetu se uvažuje i o neurohormonálních a neuroimunitních změnách – důsledkem nedostatku inzulínu dochází ke změně poměru mezi serotoninem a dalšími neurotransmitery v mozku a snižuje se jejich dostupnost.

Onemocnění depresí u osob s diabetem zvyšuje rizika chorob srdce (častější úmrtí na infarkt myokardu) a cévního systému, včetně cévního zásobení mozku a míchy. Deprese se častěji rozvíjí u starších osob, kuřáků a uživatelů návykových látek, u osob v sociální izolaci nebo následkem významné traumatické životní události.

Deprese se může manifestovat po náhlém zhoršení kompenzace diabetu či jeho komplikací. Vyvolávajícím faktorem může být i chronická bolest při diabetické neuropatii. U osob s diabetem 1. typu vzniká deprese častěji jako reaktivní stav spojený primárně s onemocněním diabetem a může se objevit již v prvním roce po diagnóze diabetu.

Péče o osoby s diabetem a depresí musí být komplexní, měla by zahrnovat psychologickou podporu, opakovanou edukaci diabetu a farmakologickou léčbu deprese. Farmakologická léčba musí být vybírána obezřetně a neměla by zhoršovat kompenzaci diabetu (viz níže).

Úzkostné poruchy

Úzkosti patří mezi běžné lidské emoce, které se mohou stát patologickými, pokud se vyskytují příliš často, trvají dlouho, nebo postupně nabírají na intenzitě. Často jsou provázeny tělesnými příznaky, které připomínají hypoglykémii – třes, pocení, bušení srdce, zrychlené dýchání.

Mezi úzkostné poruchy řadíme fobie, generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou poruchu a např. i obsedantně kompulzivní poruchu.

Dle dostupných studií je u osob s diabetem vyšší výskyt úzkostných poruch oproti běžné populaci. Důvodem je nejčastěji uvědomění si možnosti rozvoje dlouhodobých komplikací diabetu, ale úzkosti může vyvolat i strach z hypoglykémie, hyperglykémie, strach z jehel.

K úzkostem jsou náchylnější osoby s tzv. úzkostnými povahovými rysy, které v běžných situacích nepřiměřeně reagují rozvojem strachu a obav. Při léčbě diabetu se mohou úzkosti projevovat různě. Některé osoby mohou ze strachu z výsledků svoje glykémie sledovat příliš často a přehnaně reagovat na jejich výkyvy, některé osoby naopak přestanou své glykémie sledovat úplně.

Základem léčby je v počátku uvědomění si vlastní nepohody a vyhledání odborné pomoci. Pro zvládání úzkostí je potřeba těsné spolupráce pacienta s diabetologem, edukační sestrou, psychiatrem a psychoterapeutem.

Schizofrenie

Schizofrenie je duševní onemocnění, které je charakteristické poruchou myšlení a vnímání s přítomností bludů a halucinací. Člověk má narušené chápání reality, což ovlivňuje i jeho chování. Mezi další příznaky může patřit i sociální stažení a apatie. Jedná se o chronické, složitě léčitelné onemocnění.

Podle epidemiologických studií se u osob se schizofrenií vyskytuje častěji diabetes 2. typu než v běžné populaci. Určitou roli zde hraje genetika (až 50 % osob se schizofrenií má v rodině diabetes 2. typu), ale část faktorů se dá ovlivnit. Svůj podíl má životní styl osob se schizofrenií a antipsychotická medikace.

Mnoho pacientů se schizofrenií se stravuje nezdravě, je málo fyzicky aktivních a nadužívá tabákové výrobky.

Antipsychotická medikace používaná v léčbě schizofrenie může mít negativní dopad na růst hmotnosti, vede ke zvýšení inzulínové rezistence a narušuje vyplavování inzulínu. Tím může u osob s dědičnými předpoklady docházet k rozvoji diabetu 2. typu. Některá antipsychotická medikace má i nežádoucí účinky ve smyslu ovlivnění funkce srdečního svalu a zvýšení krevního tlaku a krevních tuků, proto musí být vybírána obezřetně.

MUDr. Zuzana Hladíková: Aplikace inzulínu v praxi

Aplikace několika denních dávek inzulínu je momentálně jedinou možnou léčbou diabetu 1. typu. Léčba inzulínem je nutná i u některých osob ...

Poruchy příjmu potravy

Léčba diabetu se točí především kolem počítání sacharidů a dávek inzulínu, pravidelné fyzické aktivity a udržování tělesné hmotnosti v normě. Kromě toho však diabetes ovlivňuje všechna další každodenní rozhodování a plánování a může v lidech vyvolávat pocit nedostatečné kontroly nad vlastní existencí. To může vyústit v různé podoby poruch příjmu potravy. U těchto poruch hrají svou roli i socio-kulturní zázemí, tlak na výkon, perfekcionismus či impulzivita jako osobnostní rys.

Mezi nejčastější zmíněné poruchy patří:

• mentální anorexie,
• mentální bulimie,
• noční přejídání,
• záchvatovité přejídání,
• diabulimie, postihující hlavně osoby s diabetem 1. typu.

Poruchy příjmu potravy u osob s diabetem vedou ke zhoršení kompenzace diabetu a zvýšenému riziku akutních a chronických komplikací. Obecně jsou poruchy příjmu potravy častější u osob s diabetem 1. typu. Dle dostupných dat trpí nějakou formou poruch příjmu potravy asi 10 % adolescentek s diabetem 1. typu oproti 4 % běžné populace.

U osob s diabetem 2. typu je nejčastější poruchou záchvatovité přejídání.

Diabulimie

Porucha příjmu potravy, které se říká diabulimie, je specifická porucha u osob s diabetem. Při této nemoci si lidé záměrně neaplikují inzulín, a tím dochází k hubnutí. V případě, že je v těle nedostatek inzulínu, nemůže cukr vstupovat do buněk a hromadí se v krevním řečišti. Tělo začne jako záložní palivo využívat tuky, což může vést k život ohrožujícímu stavu označovanému jako ketoacidóza.

Diabulimie se může rozvinout i časně po diagnóze diabetu. Při rozvinuté neléčené cukrovce osoby necíleně hubnou a po zahájení léčby inzulínem dochází postupně k návratu na původní hmotnost. Aplikace inzulínu může být proto ne zcela spravedlivě spojována s tloustnutím (pokud je inzulin aplikován v potřebné dávce, tělesná hmotnost je stabilní – tloustnutí u diabetu je známkou toho, že není léčba nastavena dobře, nebo že člověk s cukrovkou jednoduše konzumuje příliš mnoho kalorií).

Osoby s diabulimií si záměrně neaplikují dostatečné dávky inzulínu ve snaze snížit tělesnou hmotnost. Vysoké hladiny krevního cukru vedou i k častějšímu močení, čímž dochází k dalšímu poklesu hmotnosti a dehydrataci. Tento stav se může rychle zvrtnout do ketoacidózy, kdy se v těle hromadí nebezpečně kyselé produkty z rozkladu tuků. Ketoacidóza může mít i fatální následky a je často nutná léčba za hospitalizace.

Z dlouhodobého hlediska je diabulimie strašákem vzhledem k urychlenému rozvoji komplikací diabetu, především poruch zraku, slepoty a vzniku syndromu diabetické nohy. Osoby s diabulimií mají téměř stále glykémie nad cílovým rozmezím, což vede ke zhoršení i ostatních parametrů kompenzace diabetu. Především je ale extrémně zhoršená kvalita života – když pomineme fyzické příznaky vysokého krevního cukru, tak se lidé s diabulimií často straní svých blízkých, ztrácí zájem o své koníčky a veškerou pozornost věnují pouze svému vzhledu.

Jedná se o velmi obtížně diagnostikovatelné a ještě obtížněji léčitelné onemocnění. Lékař a osoby blízké by měli zpozornět, pokud u člověka s diabetem dochází k prudkému poklesu hmotnosti, nejasnému zhoršení kompenzace diabetu, ztrátě zájmů a obsesivnímu chování ohledně vlastního vzhledu. Dalším varovným příznakem mohou být časté hospitalizace pro ketoacidózu.

Léčba je na dlouho a je nutná spolupráce diabetologa, edukační diabetologické sestry, nutričního terapeuta, psychiatra a psychoterapeuta.

Demence a kognitivní poruchy

Kognitivní poruchy a demence se vyskytují častěji u nemocných s cukrovkou než v běžné populaci. Osoby s diabetem 2. typu mají přibližně 2x vyšší riziko vzniku demence. U osob s diabetem 1. typu souvisí riziko rozvoje demence s glykovaným hemoglobinem, přítomností těžkých hypoglykémií a prudkými výkyvy glykémie. To platí i pro diabetes 2. typu léčený inzulínem.

Demence u osob s diabetem vzniká především na podkladě poškození cév zásobujících mozek a míchu.

Až u 40 % osob s diabetem dochází se zvyšujícím se věkem k rozvoji tzv. mírného kognitivního deficitu – progresivnímu zhoršování paměti, učení se a snižování rychlosti zpracování informací. Poškození cév je obdobné jako při stárnutí, ale u osob s diabetem je tento proces urychlen, změny na cévách se objevují dříve. To platí především u osob s diabetem 2. typu, u kterých se diabetes rozvinul před 65. rokem věku nebo trvá déle než 10 let, vyžaduje léčbu inzulínem nebo jsou přítomné komplikace diabetu. Diabetes 2. typu může být i rizikovým faktorem vzniku Alzheimerovy choroby.

Cukrovka a stres management: Jak lépe kontrolovat sami sebe a jaké stresory vás ohrožují?

Možná vás překvapí, že stres je dokonce mnohdy spojován se zvýšeným rizikem výskytu diabetu 2. typu. Jak stres funguje, co to jsou stresory a ...

Diabetes burnout (syndrom vyhoření diabetu)

Vzhledem k náročnosti každodenního zvládání diabetu se může u osob s déletrvajícím diabetem objevit tzv. diabetický distres, syndrom vyhoření diabetu. Jedná se o úzkostný pocit vyčerpání z léčby cukrovky, beznaděje, ztráty spontaneity, a bývá obtížně odlišitelný od deprese. Syndrom vyhoření je přímo spojen s diabetem a jeho léčbou, při depresi pacient ztrácí radost z běžného života.

Diabetický distres se může vyskytovat i u osob, které mají dlouhodobě bezpečnou kompenzaci diabetu. Objevují se pocity bezmoci, zlosti a izolace od ostatního světa. Někdy může frustrace pramenit z technických komplikací zdravotnických prostředků (senzory, pumpy). Osoby s tímto syndromem se vyhýbají lékařským kontrolám, v extrémních případech si přestávají měřit hladinu krevního cukru a aplikovat pro život nutný inzulín.

Prevencí a základem léčby diabetického distresu je mít kolem sebe osoby, které diabetu a životu s ním rozumí (další osoby s diabetem, rodina, přátelé) a se svými pocity se jim svěřit. Využít lze i on-line diabetickou komunitu. Na tyto obtíže je vhodné upozornit i svého ošetřujícího lékaře, který může upravit léčbu, zaměřit se na efektivní využívání technologií, stanovit nové cíle léčby, a v případě potřeby může pacienta odeslat k psychologovi či psychiatrovi.

Léčba psychických onemocnění

Léčba duševních nemocí je komplexní a běh na dlouhou trať. U diabetu je o to složitější, protože je průběh léčby přímo či nepřímo ovlivňován cukrovkou samotnou. Základem je brzká diagnóza duševního onemocnění a řešení obtíží se specialistou psychiatrem. Dle typu onemocnění je využívána farmakologická a nefarmakologická terapie. Medikamentózní léčbu řídí vždy psychiatr s ohledem na nežádoucí účinky léčiv.

Nefarmakologická terapie zahrnuje systematickou psychoterapii, psychoedukaci jak pacienta, tak jeho rodiny, vysvětlení podstaty duševní poruchy a mnoho dalšího.

Při léčbě psychického onemocnění u osob s diabetem je důležitý i vztah mezi pacientem a diabetologem. V případě, že je diabetes identifikován jako spouštěč duševního onemocnění, je nutná opakovaná diabetologická edukace se zaměřením na snížení psychické zátěže onemocněním cukrovkou. Lékař by měl pacientovi nabídnout možnost individuální či skupinové edukace, edukační kurz za hospitalizace či v přírodě. Existují podpůrné skupiny pro osoby s diabetem. Někdy je vhodná úprava nebo úplná změna léčby diabetu, změna technologie, nová nastavení alarmů, anebo celkové určení nových cílů dosavadní léčby.

Vliv psychiatrické medikace na glykémie

Antidepresiva a antipsychotika jsou velmi efektivní skupiny léčiv, leč s širokým spektrem nežádoucích účinků a lékových interakcí, a to včetně ovlivňování metabolismu glukózy.
Při výběru medikace k léčbě deprese je třeba brát ohled na přidružené nemoci ledvin, srdce a cév.

Některá antidepresiva mohou způsobit výkyvy krevního cukru ve smyslu hypo- i hyperglykémie a mohou taktéž způsobovat nárůst hmotnosti.

Léčiva ze skupiny antipsychotik mohou zvyšovat chuť k jídlu a ovlivňovat výdej energie, čímž může docházet ke zvyšování hmotnosti a přírůstku tukové tkáně (riziko abdominální obezity). Tím antipsychotická medikace přispívá k inzulínové rezistenci a její užívání u predisponovaných osob může vést ke vzniku prediabetu a diabetu. Podle některých studií mají antipsychotika přímo vliv na funkci B-buněk slinivky břišní. Dalším nežádoucím účinkem je změna složení krevních tuků.

Motivace v boji s cukrovkou: Jak ji neztrácet ani v časech zlých

Motivačních faktorů se zdá být všude kolem nás dost, přesto je ale někteří lidé nedokážou reálně vnést do svého života. Pojem motivace pochází z ...

Závěrem

Duševní onemocnění u osob s diabetem jsou důležitým tématem, jelikož se s cukrovkou navzájem významně ovlivňují a vždy je nutné léčit obě nemoci zároveň. Nejmodernější technologie a léčiva dostupná v léčbě diabetu dokáží efektivně snížit zátěž cukrovkou na pacienta a usnadnit každodenní život. Při podezření na psychickou poruchu svěřte svoje obtíže lékaři.

Psychická onemocnění vyžadují komplexní léčbu úplně stejně jako zánět slepého střeva nebo angína – a je nutné tato onemocnění přestat brát jako tabu.

Zdroj: autorizovaný text použitý v původním znění a se souhlasem MUDr. Zuzany Hladíkové – autorka jej zpracovala v rámci vlastních znalostí a též čerpala z odborných publikací – Deprese a diabetes, autor: Tůma I., Diabetes a schizofrenie, autor: Ustohal L., Stehnová I. a Diabetici v psychiatrické ambulanci, autor: Komorousová J.

29121