MUDr. Klára Sochorová: Jak zvýšit čas v cílovém rozmezí? Praktické tipy a triky

Čas v cílovém rozmezí 3,9–10 mmol/l je základním měřítkem kvality kompenzace cukrovky u lidí s diabetem 1. typu, kteří používají kontinuální senzory. V tomto rozmezí by měli strávit minimálně 70 % času (neboli cca 17 hodin denně) a v hodnotách pod 3,9 mmol/l méně než 4 % času. Jak těchto výsledků nejlépe dosáhnout?

Používání senzoru

Používání kontinuálního nebo okamžitého monitoru glukózy by u cukrovky 1. typu mělo být samozřejmostí. Senzor by měl trvale používat každý člověk s diabetem 1. typu, který je schopen a ochoten ho nosit. Nepřetržitá možnost kontroly hladiny glukózy je nejefektivnější způsob, jak ji udržet v cílovém rozmezí. Kontinuální senzory dokáží uživatele i upozornit, pokud hrozí výkyv glukózy nad či pod zvolené rozmezí. Výstrahy je však potřeba nastavit rozumně, aby uživatele příliš neobtěžovaly. Okamžité senzory možnost alarmů nemají a údaje o glukóze zobrazí až po naskenování senzoru čtečkou, na druhou stranu jsou však velmi diskrétní.

Počítání sacharidů

Sacharidy jsou součást jídla, která nejvýrazněji ovlivňuje glykemii. Při průměrné hladině glukózy 5,5 mmol/l obsahuje krevní oběh dospělého člověka pouze 5 g cukru. Oproti tomu sušenka, jablko či rohlík obsahují kolem 20 g sacharidů na porci. Proto musí být i malé množství sacharidů v jídle pokryto inzulinem, aby nezpůsobilo nežádoucí výkyv glykemie. Pro člověka žijícího s diabetem není nutné znát sacharidy ve všech jídlech, stačí se spolehlivě naučit gramy sacharidů v obvykle konzumovaných potravinách.

Informace o ostatních jídlech lze dohledat v mobilních aplikacích (např. Kalorické tabulky, Carbs and Cals, MyFitnessPal), anebo přímo ve vyhledávači Google. I pro lidi, kteří již žijí s cukrovkou mnoho let, může být užitečné si počítání sacharidů zopakovat. Během času se totiž subjektivní odhad jídla, ale i velikost porce může změnit a nemusí již odpovídat skutečnosti.

Jak si zvolit správného kouče při diagnóze cukrovky: Není všechno zlato, co se třpytí

S kouči se teď roztrhl pytel, chce jím být zkrátka každý. Na sociálních sítích se setkáte s mnoha profily lidí, kteří se vám budou snažit ...

Používání bolusového kalkulátoru

Systematický přístup v určování dávky inzulinu k jídlu vede ke stabilnějším glykemiím po jídle. Nejrozšířenější metodou stanovení bolusu k jídlu je pomocí bolusového kalkulátoru. Ten může být součástí inzulinové pumpy či mobilní aplikace. Do bolusového kalkulátoru uživatel zadá své unikátní nastavení (kolik gramů sacharidů mu pokryje 1 j inzulinu; o kolik mmol/l mu sníží glykemii 1 j inzulinu; svou cílovou glykemii a dobu aktivního inzulinu). Pak již stačí jen zadat aktuální glykemii a gramy sacharidů v jídle a kalkulátor doporučí dávku inzulinu.

Bolusový kalkulátor je výhodný v tom, že si pamatuje předchozí aplikované dávky inzulinu, a snižuje tak riziko vzniku hypoglykemie z nahromaděného inzulinu. Nevýhodou naopak je, že řada kalkulátorů zatím není schopna vzít v potaz další okolnosti, jako je trendová šipka senzoru, fyzická aktivita či tuky a bílkoviny v jídle. Nad doporučeným bolusem se tak uživatel stále musí alespoň trochu zamyslet a případně ho upravit.

Správné časování inzulinu

Zatímco inzulin u zdravého člověka působí několik minut, inzulinová analoga aplikovaná podkožně u cukrovky působí mnoho hodin. U analog první generace trvá nejméně 20 minut, než se začnou vstřebávat a snižovat hladinu inzulinu. Analoga druhé generace se vstřebávají cca za 15 minut. Inzulinová analoga v těle snižují glykemii cca 5–6 hodin v závislosti na dávce, místu aplikace a dalších okolnostech. I když nejvýraznější účinek mají v prvních 2–3 hodinách, zbytkový efekt inzulinu i několik hodin po aplikaci bolusu může hrát roli při fyzické aktivitě či nahromadění inzulinu u opakovaných bolusů.

Sacharidy z potravy se naopak začínají vstřebávat a zvyšovat glykemii prakticky ihned po tom, co je sníme. Proto je důležité aplikovat inzulin v dostatečném předstihu před jídlem. Pozdě aplikovaný inzulin (těsně před jídlem, během jídla či až po něm) totiž vede k rychlému vzestupu glykemie (protože sacharidy se vstřebávají rychleji než inzulin) a za 1–2 hodiny naopak k jejímu prudkému poklesu (protože inzulin má největší účinek v době, kdy je už většina sacharidů vstřebaná). Správné časování bolusu inzulinu je minimálně stejně důležité jako správné spočítání jeho dávky. I v situacích, kdy neznáme množství jídla (např. v restauraci), může být přínosné aplikovat alespoň malý bolus v 15–20minutovém časovém předstihu a případný rozdíl v odhadnutých a reálných sacharidech dopíchnout až těsně před jídlem.

Fyzická aktivita

Podle léčebných doporučení by měl člověk s cukrovkou alespoň 150 minut týdně trávit fyzickou aktivitou střední či vyšší intenzity (tj. takovou, při které se zadýchá). Je vhodné, pokud se člověk s diabetem hýbe každý den nebo téměř každý den. Fyzická aktivita zvyšuje citlivost na inzulin, snižuje glykemii a zvyšuje fyzickou zdatnost. Pozitivní účinek pohybu však přetrvává relativně krátce, a proto je vhodnější se hýbat pravidelně celý týden, než se sportu věnovat pouze nárazově o víkendu. Fyzická aktivita může kromě zvýšení času v cílovém rozmezí pomoci i s kontrolou tělesné hmotnosti. Je však důležité souběžně naplánovat úpravu stravy a dávkování inzulinu tak, aby při fyzické aktivitě či po ní nedocházelo k hypoglykemiím.

Přiměřená léčba hypoglykemie

Asi každému člověku s cukrovkou 1. typu se někdy stalo, že přejedl hypoglykemii, tedy že při nízké hladině cukru snědl více sacharidů, než bylo potřeba. Přejedená hypoglykemie vede k rychlému a výraznému vzestupu hladiny krevního cukru a rozvoji hyperglykemie. Správná příprava může snížit riziko přehnané konzumace sacharidů. Připraví-li si člověk s diabetem dopředu hypobalíček obsahující rychlé a eventuálně i pomalé sacharidy, nebude muset později v hypoglykemii „lovit“ v ledničce či ve spíži. Hypobalíček je vhodné mít na více místech, např. u postele, v obýváku, v tašce, ale i v autě či v práci. Když už člověk hypoglykemii přeci jen přejí, je dobré se co nejdříve zamyslet nad přiměřenou korekcí inzulinem a nečekat až na rozvoj hyperglykemie. S konkrétní strategií korekce přejedené hypoglykemie by měl poradit ošetřující lékař.

Střídání míst vpichu inzulinu

Opakovaná aplikace inzulinu do stejných míst může způsobit zbytnění tuku a vaziva podkoží, kterému se říká lipodystrofie. Z takových míst se inzulin vstřebává nepravidelně, což vede k nepředvídatelnému rozkolísání glykemií, zvýšení glykemické variability a zvýšení spotřeby inzulinu. Lipodystrofie postihuje až polovinu uživatelů inzulinové pumpy, ale nevyhýbá se ani lidem používajícím inzulinová pera. Pravidelné a důsledné střídání míst vpichu inzulinu a včasná výměna kanyl inzulinové pumpy nechají kůži a podkoží dostatečně dlouho odpočinout a sníží riziko rozvoje lipodystrofie, ale i dalších lokálních komplikací – jizev či zanícení podkoží.

Plavání ve vás probudí radost z pohybu a prospěje vašemu srdci. Na co myslet jako diabetik?

Plavání je pro diabetiky velice prospěšné. Pomáhá jim regulovat krevní glukózu a předcházet rozvoji kardiovaskulárních chorob. Proplavat se ke ...

Odolnost vůči stresu

Zatímco v minulých stoletích byli lidé více zvyklí na každodenní fyzický stres, moderní doba je spíše plná stresu psychického. Ten se do životů lidí dostává nejen z práce, rodiny, vlastních očekávání, ale také ze sociálních médií či právě kvůli chronické nemoci. Krátkodobý, ale i dlouhodobý stres negativně ovlivňuje glykemie a komplikuje kompenzaci cukrovky. Čím větší vlastní odolnost vůči stresu si člověk dokáže vytvořit, tím spíše bude schopen zpracovat psychickou zátěž, kterou život s cukrovkou přináší. Existuje mnoho možností, jak pracovat se stresem a vlastní psychickou odolností – od fyzické aktivity přes mindfullness, meditaci, jógu či vyhledání psychologa či kouče.

Používání inzulinové pumpy

Přínos klasické inzulinové pumpy ke kompenzaci cukrovky závisí zejména na aktivitě jejího uživatele. Jiná situace je u pump s automatickými funkcemi, tzv. hybridním uzavřeným okruhem, který umí ve spojení s kontinuálním senzorem samostatně upravit dávku bazálního inzulinu i podat malé autokorekční bolusy tak, aby přiblížil hladinu glukózy zvolenému cíli (obvykle hodnotám 5,5–6,7 mmol/l).

U většiny pacientů dojde při používání hybridních uzavřených okruhů ke zvýšení procenta času v cílovém rozmezí a poklesu procenta času v hypoglykemii. Klesá průměrná glykemie a snižuje se kolísavost glykemií (tzv. glykemická variabilita). Tím, že pumpa každých pět minut automaticky počítá potřebnou dávku inzulinu a při zadání sacharidů před jídlem doporučí výši bolusu k jídlu, šetří svému uživateli čas a úsilí. Díky tomu má člověk méně starostí s cukrovkou a více času na svůj život.

Pravidelná edukace

Za posledních deset let se léčba cukrovky 1. i 2. typu dramaticky změnila. Objevily se nové přístroje, léky i nové léčebné postupy, které rozšiřují možnosti a zlepšují vyhlídky lidí žijících s diabetem. Diabetologické edukační sestry, edukační kurzy, webináře, knihy i věrohodné internetové stránky jsou nevyčerpatelným zdrojem novinek o léčbě diabetu. Pokud i přes veškerou snahu jedince není glykemická kompenzace v cíli, může být čas přehodnotit vlastní přístup k léčbě cukrovky a vyzkoušet něco nového. Změnit zažité postupy a strategie léčby však bývá obtížné. Edukační sestry, pacientské rekondice či například skupinová edukace mohou být tím pravým impulzem, který pomůže obrátit věci k lepšímu.

Medailonek autorky článku, MUDr. Kláry Sochorové | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek použitý v původním znění se svolením šéfredaktorky Mgr. Kamily Leciánové

2689