Mladý podnikatel Václav Staněk: Diagnóza mi změnila cíle

Před několika lety vám lékaři zjistili diabetes 1. typu. Jak na to období vzpomínáte?

Musím říci, že diagnóza cukrovky byla určitým milníkem v mém životě. Na den, kdy mi lékaři diabetes zjistili, si samozřejmě dobře pamatuji. Bylo mi tehdy 18 let a odjel jsem na reprezentační soustředění v atletice do Itálie. Už během tréninku jsem se necítil moc dobře. Měl jsem pocit, že jsem unavený a všechno jsem dělal tak nějak „nadoraz“. Myslím, že toho bylo na mě už prostě moc. Do Itálie jsem totiž odjížděl přímo z podnikatelské soutěže s názvem Můj první milion, přičemž přípravy na ni byly časově velmi náročné. K tomu jsem ještě samozřejmě chodil do školy a věnoval se tréninkům. Zvýšenou únavu jsem proto přičítal tomu, že jsem dlouhodobě málo spal. Během 14 dní jsem zaznamenal úbytek na váze o celých 9 kg.

Z Itálie jsem se vrátil o den dříve, abych mohl převzít cenu Sportovec Zlínského kraje do 18 let. Měl jsem velkou radost a navíc hlavu plnou nadcházejícího mistrovství Evropy, a tak jsem na chvíli zapomněl, že se vlastně necítím zcela ve své kůži. Tu noc mi bylo opravdu špatně, nechápal jsem, co se děje a nevěděl, jestli to všechno vůbec přežiji. Ráno mi v nemocnici naměřili glykemii 34. Diagnóza byla jasná – diabetes 1. typu.

Místo oslav jste tedy skončil v nemocnici. Jak jste se s tím vyrovnával?

Najednou jsem nikam nespěchal a nic jsem nemusel. Diagnóza výrazně změnila mé cíle – včera jsem myslel na sport a na nadcházející úspěchy a dnes nemocnice a cukrovka. Ale stejně tak, jako všechno v mém životě, jsem cukrovku vzal jako věc, která se mi stala z nějakého důvodu. Málo jsem spal, moc se stresoval a své tělo až příliš zatěžoval. Bylo to upozornění, že mám dělat něco jinak. Myslím, že to tehdy rodiče a moji rodinu zaskočilo více, než mě samotného, a obávali se, jak se s novou situací vyrovnám.

Co vám po návratu z nemocnice dělalo největší potíže?

Jako sportovec jsem dodržoval určitá pravidla zdravé výživy a přišlo mi absurdní jíst například chleba jen proto, abych si mohl aplikovat předepsané množství inzulinu. Podle tabulek jsem měl totiž sníst sacharidů více, než na kolik jsem byl dříve zvyklý. Po návratu z nemocnice jsem proto hodně pátral v literatuře, abych mohl nějak odborně podložit moji snahu o snížení výměnných jednotek sacharidů. Pozoroval jsem své tělo, a když jsem měl vysoký cukr, šel jsem běhat. Velmi mi pomohl monitor FreeStyle Libre, který mi umožnil stále sledovat hladinu cukru v krvi. Ale v té době nebyl ještě volně dostupný a dostat se k němu opravdu nebylo lehké. Vyzkoušel jsem i alternativní způsoby léčby.

A podařilo se vám nakonec předepsanou léčbu upravit?

Podařilo. Musím říct, že jsem měl štěstí na moji diabetoložku, paní doktorku Langovou, která k mým experimentům i nyní přistupuje s nadhledem a kontroluje pečlivě mé výsledky. Dnes místo původních 6 jednotek denního inzulinu 3x denně aplikuji 2 jednotky 1x denně a někdy jsem bez krátkodobého inzulinu úplně. Večerní tedy dlouhodobý inzulín jsem omezil z původních 21 na pouhých 8 jednotek.

Jak jste toho dosáhl?

Jdu cestou ketodiety. Ve zkratce, nejím žádné pečivo, brambory, rýži ani těstoviny. Konzumuji především zeleninu, maso, oříšky a také speciální suroviny jako jsou výrobky z řas a rostlin, například SlimPasta. Bběhám a cvičím pro radost z pohybu, ne kvůli měření času a závodění s ostatními.

Dříve jste ale závodil v běhu na 800 metrů. Tomu už se nyní nevěnujete?

Mohl jsem v atletice pokračovat, ale inzulinem bych musel neustále kompenzovat výkyvy glykemie. Tělo se při závodech chová jinak než v běžném životě. Adrenalin glykemii neuvěřitelně mění a bez inzulinu nebo naopak bez cukru není šance ji správně srovnat. Atletika je nádherná, ale pokud chce člověk vítězit, tak musí makat naplno. Tento sport mi dal v životě hodně, ale další pokračování v něm už by bylo na úkor mého zdraví a to jsem nechtěl dopustit. Běhám pořád, ale už jen pro radost, ne kvůli času a dosažení limitů. Rád také posiluji či hraji fotbal.

Uvedl jste, že diagnózu diabetu vnímáte jako určitý životní milník, který vám pomohl změnit směr… Jakou cestou jste se vydal?

Přesunul jsem spoustu energie, kterou jsem věnoval profesionální atletice, do podnikání a do dalších aktivit, které mě velmi baví. A tento investovaný čas začal brzy přinášet dobré výsledky. Cukrovka mi sice vzala zdraví, ale naučila mě zodpovědnosti a disciplíně. Také mi připomněla, že každý máme jen jedno tělo, a proto bychom se o něj měli starat.

Dnes úspěšnou firmu Vasky, vyrábějící ručně šitou obuv, jste založil již na střední škole. Jaké byly podnikatelské začátky?

Nebylo to vůbec jednoduché, ale díky super kamarádům a skvělému pracovnímu týmu jsme těžké začátky překonali a Vaskám se tak od jejich založení daří neustále růst. Dnes pro Vasky pracuje 12 zaměstnanců a v loňském roce jsme vyrobili nad 5 000 párů bot. Každý z nich projde rukama deseti zkušených zlínských ševců a šiček.

Pocházíte ze Zlína, který česká obuv proslavila. Pokračujete v tradici a vyrábíte také ryze české boty?

Snažíme se o 100% český produkt a zatím se nám to u většiny bot opravdu daří. Podešve odebíráme od firmy sídlící v bývalém baťovském areále ve Zlíně. Tkaničky pochází od české firmy Odetka a kůže převážně ze Znojma. Avšak nechceme se zbytečně omezovat a upřednostňovat materiály z České republiky na úkor jejich kvality. Výjimečně proto některé materiály bereme například i z Itálie.

Je proslulý obuvník Tomáš Baťa vaším vzorem?

Rozhodně ano. V mnoha ohledech. Kromě jeho pracovitosti přinesl podnikatelskému světu několik revolučních myšlenek, ať už ve výrobě nebo v oblasti vedení lidí. Své zaměstnance bral jako kolegy a ke všem se snažil být maximálně spravedlivý. Myslím si, že Tomáš Baťa by mi byl vynikajícím vzorem, i kdybych se nevěnoval obuvnictví.

Kdo jsou vaši typičtí zákazníci?
Naší cílovou skupinou jsou lidé ve věku 25 – 34 let. Cestu si k nám však našly i jiné věkové kategorie zákazníků. To, co všechny zákazníky spojuje, je bezpochyby touha poznávat nové výrobky a také úcta k ruční výrobě v České republice.

Odkud čerpáte inspiraci pro jednotlivé modely bot?
Většinou se inspirujeme nadčasovými a léty prověřenými vzory, kterým se snažíme vdechnout modernější design.

Jsou Vasky vhodné také pro osoby s diabetem?

Pro diabetiky je u obuvi důležitý prostor pro prsty, tedy aby obuv neomezovala prokrvení nohy. Některé vzory našich Vasek jsme schopni vyrobit na širším kopytě a zajistit tak noze větší komfort. Také využíváme vkládací stélky, které je možné vyjmout a vložit v případě potřeby stélku speciální.

Jaké jsou vaše další plány?

V roce 2019 bychom chtěli rozšířit naši obchodní síť. Vasky je momentálně možné zakoupit v kamenných prodejnách pouze v Praze, Brně a ve Zlíně. Proto bychom chtěli zajistit více míst, kde by bylo možno si Vasky osobně vyzkoušet. Dále pracujeme na rozšíření barevnosti sortimentu a několika nových vzorech. Našim cílem je uspokojit potřeby více jak 10 000 zákazníků.

Jak v rámci svého pracovního vytížení zvládáte dodržovat pravidla zdravého životního stylu?

Jak jsem již uvedl, důsledně dodržuji ketodietu a navíc se snažím, aby v mém denním programu nechyběl pohyb, spánek a radost z každého dne. ☺

Úspěšný podnikatel v 21 letech

Václav Staněk pochází ze Zlína a je mu 21 let. Mezi jeho záliby patří sport, cestování a podnikání. Rád také tráví volný čas s rodinou či s přáteli. Vystudoval zlínské Gymnázium Lesní čtvrť a nyní studuje MBA a obor Psychologie pro manažery na Newton College v Brně. V budoucnu by se rád věnoval tomu, co jej baví nejvíce, a to je vedení jím založené firmy specializující se na výrobu kvalitních a nadčasových kožených bot značky VASKY, které by rád vyvážel také do zahraničí. Více se o této české obuvi můžete dozvědět na stránkách vasky.cz.

Mgr. Kamila Leciánová

3094

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný