Máte cukrovky po krk a ztrácíte zájem o své zdraví? Může se jednat o varovný signál vyhoření

Termín burnout znamená syndrom vyhoření, a možná jste jej ve spojení s diabetem ještě neslyšeli, ale máte-li cukrovku delší dobu, nejspíš jste tento stav už někdy zažili. Nikdo není dokonalý a i poctivě se měřící diabetik je jen člověk, chybující, občas unavený a otrávený z požadavků, které na něj nemoc dennodenně klade. Mohou to být jen občasné krize, ale může to být také dlouhodobější stav únavy a frustrace z nemoci, nechuť a ztráta motivace. Nejde přímo o depresi (i když ty jsou u diabetiků také relativně časté a k vyhoření se časem mohou přidat). Spíš je to pocit, že už máte těch diet, časté kontroly glykemie a věčného běhání po doktorech prostě dost. A nejraději byste to nechali všechno plavat.

Tento stav únavy z nemoci nemá zatím zcela oficiální název, ale obvykle se označuje termínem vypůjčeným z psychologie práce: syndrom vyhoření neboli anglicky „burnout“.

Cukrovka je ve vyspělých zemích nejčastější příčinou slepoty: Komplikace mnohdy ani nepoznáte, přicházejí plíživě

Postižení očí patří mezi nejzávažnější komplikace diabetu. Cukrovka je ve vyspělých zemích nejčastější příčinou slepoty ve věkové skupině 20 - 74 ...

Ztráta zájmu o vlastní zdraví

Důsledkem takového vyhoření diabetika bývá demotivace, laxní přístup k diabetickému režimu a celková ztráta zájmu o vlastní zdraví. Člověk ví, co a proč by měl správně dělat, dlouho to i celkem poctivě dělal, ale teď už se mu nějak nechce, nemá na to sílu ani elán a nejraději byste se na to vykašlali. Úplně se vykašlat nemůžete, to je vám jasné. Ale začnete svou cukrovku a péči o zdraví flákat, děláte to s nechutí a bez pocitu smysluplnosti. A výsledek − v podobě dlouhodobé dekompenzace − se obvykle dostaví. Tím víc jste pak frustrovaní… A ocitáte se v začarovaném kruhu.

Burnout se může týkat i těch nejvzornějších a nejoptimističtějších diabetiků, a to zvláště tehdy, když jejich výsledky dlouhodobě neodpovídají vynaloženému úsilí. To se bohužel ne vždy daří.

Stát se to může každému

Lidský metabolismus je natolik složitý, že ho stoprocentně předvídat a řídit nedokážeme (zatím). Burnout proto častěji postihuje diabetiky léčené inzulínem, u nichž je vynaložené úsilí, neustálá nutnost kontroly a kolísání výsledků největší. Stát se to ale může každému diabetikovi. Např. poctivá snaha o zhubnutí, které se nedaří, znamená také velkou námahu a velkou frustraci.

Rakytníkový olej: poklad (nejen) pro diabetiky. Prospěje imunitě, srdci, játrům, pleti i vlasům

Rakytníkový olej je oblíbený zejména v ajurvédské a tradiční čínské medicíně, jeho zdravotní přínosy však stále více pronikají i do ostatních ...

Šest věcí, které vám mohou pomoci

1. Nebýt v tom sám

Ostatní diabetici vědí přesně, co prožíváte. Můžete s nimi své problémy sdílet bez složitého vysvětlování a nepochopení. Vyhledávejte proto diabetické kamarády a udržujte s nimi kontakt, osobně nebo aspoň přes internet.

2. Najít si podporu

Člověk samozřejmě nemusí být sám diabetik, aby vám dokázal pomoci. Hledejte podporu i u ostatních – přátel, rodiny, zdravotníků, psychologa. Nestyďte se svěřit a nechat si od nich dodat trochu pozitivní energie. Pokuste se jim ale objasnit, že teď potřebujete hlavně podpořit. Lidé mají obvykle tendenci spíše radit, co byste podle jejich názoru měli dělat. Oni to myslí dobře, ale vám to právě teď moc nepomůže. „Dobré rady“ a pocit nepochopení vás teď mohou ještě více frustrovat. Proto si vybírejte, s kým budete své potíže probírat: měl by to být empatický a pozitivně laděný člověk.

3. Uznat, že dělat chyby je normální

Buďte k sobě tolerantní a vezměte na vědomí, že dělat chyby je normální. Nevyčítejte si, že nejste perfektní, že Vám občas docházejí síly a elán. Diabetes se umí chovat nepředvídatelně, i když se snažíte a děláte všechno „správně“. Není to bohužel fér, ale je to tak. Smiřte se s tím a budete méně frustrovaní. Trochu to připomíná rodičovství: člověk dělá, co je v jeho silách. Není nutné být dokonalý rodič, bohatě stačí, když jste dost dobrý rodič. Vy můžete být „dost dobrý diabetik“.

4. Zamyslet se, jestli nemáte klinickou depresi

Na syndrom vyhoření často nasedá deprese. Pokuste si vyhodnotit, zda u vás nejde o klinickou depresi – ta by nejspíše vyžadovala odbornou léčbu. Pokud si nejste jisti, poraďte se se svým lékařem. Odborníka (psychologa, psychiatra) požádejte o pomoc i v případě, že cítíte, že to sami nezvládnete.

5. Podnikat malé kroky správným směrem

Nedávejte si příliš náročné úkoly, ty by vám nemusely vyjít. Snažte se spíš podnikat malé kroky správným směrem (systém „step-by- step“). Chcete např. cvičit? Nemusíte si rovnou naplánovat fitness centrum 3x týdně, stačí, když začnete cvičit 5-10 minut denně.To je zvládnutelný úkol a je velká šance, že to vydržíte. Postupně pak můžete přidávat.

6. Hledat inspiraci a povzbuzení

V časopisech (nejlépe v tom našem, DIAstylu), v knihách, na internetu, při edukaci. Třeba narazíte na něco, co vám v momentální situaci pomůže a posune vás dál. Možná si myslíte, že už víte o cukrovce vše. Ale třeba to tak není a existuje řada užitečných rad a tipů, které vás dosud nenapadly. (Nemám teď ani tak na mysli návody, jak být vzornější diabetik – to si nechte na dobu, kdy na tom budete psychicky lépe. Spíše vyzkoušejte psychologické rady, jak zvládat frustraci, jak se motivovat, apod.) .

Paul Langerhans: Lékař, který se nikdy nedozvěděl, kolika diabetikům pomohl

Beta buňky slinivky břišní (umístěné v tzv. Langerhansových ostrůvcích) produkují v těle zdravého člověka hormon inzulín. Při autoimunitním ...

Jak se liší Burnout a deprese u diabetiků

Burnout (vyhoření) diabetika je stav emoční únavy, znechucení a rezignace vůči nemoci. Týká se obvykle pouze cukrovky samotné a úkolů s ní spojených. Člověk má sklon je zanedbávat, nechce se mu na ně ani myslet. Jiné věci ho ale dokážou těšit. Není smutný a nešťastný pořád, v jiných oblastech funguje.

Burnout je obvykle přechodná fáze, ze které se po určité době (většinou týdny) vzchopíte. Trvá-li však dlouho, začne se negativní pocit a nedostatek energie rozšiřovat i na ostatní životní oblasti a stav může přejít v depresi.

Deprese je dlouhodobá a všeobecná skleslost, nezájem, nedostatek energie a pocit beznaděje. Hlavní rozdíl oproti vyhoření spočívá v tom, že se týká více méně všech oblastí života: práce, vztahů, koníčků, spánku, chuti k jídlu, sexu aj. Depresivního člověka příliš nerozveselíte ani nerozptýlíte ničím, protože i zábavu vnímá spíše jako zátěž. Často se přidávají úzkosti, napětí a různé tělesné potíže. Depresivní příznaky jsou dlouhodobé. Minimální trvání nutné pro diagnózu deprese jsou 2 týdny, většinou však trvají bez podstatného zlepšení řadu měsíců. (Nejde tedy o několikadenní špatnou náladu nebo duševní únavu, které se hovorově říká „depka“.)

Někdy může být odlišení obou stavů obtížné. Pak bychom měli konzultovat duševního odborníka – nejlépe takového, který něco ví o diabetu. Váš diabetolog Vám pomůže někoho vhodného najít.

Odlišení je důležité i proto, že léčba obou stavů může být odlišná. Vyhoření se obvykle dá vyřešit odpočinkem, podporou okolí a úpravou režimu. Deprese vyžaduje intenzivnější léčbu, většinou za pomoci antidepresiv.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek použitý se svolením autorky MUDr. Zuzany Krausové

2382