Mám „hypo“, ale nevím o tom. Jak zvládnout syndrom nerozpoznání hypoglykémie

Mám „hypo“, ale nevím o tom. Jak zvládnout syndrom nerozpoznání hypoglykémie
Mezi typické příznaky hypoglykémie patří pocení, třes rukou, nervozita, nevolnost, zmatenost, bolest hlavy, rozostřené vidění či zpomalené reakce. Zdroj: Shutterstock

Hypoglykémie, nízká hladina krevního cukru, je odvěkým strašákem při léčbě diabetu. Již dlouho před příchodem glukometrů se lidé žijící s cukrovkou báli předávkování inzulinem, které se projevovalo nepříjemnými příznaky a mohlo skončit i bezvědomím a smrtí. Dnes máme naštěstí již řadu možností, jak hypoglykémiím předcházet a jak je léčit. Pokud však hypoglykémie probíhají nerozpoznaně, může se člověk s diabetem dostat do nepříjemných či nebezpečných situací.

Každý člověk by měl na sobě spolehlivě rozpoznat pokles glykémie pod 3,0 mmol/l. Schopnost rozpoznat příznaky v hodnotách 3,0-3,9 mmol/l se může individuálně lišit, avšak i v těchto hodnotách člověk s diabetem zpravidla zaznamená, že něco není v pořádku. Mezi typické příznaky hypoglykémie patří pocení, třes rukou, nervozita, nevolnost, zmatenost, bolest hlavy, rozostřené vidění či zpomalené reakce.

Příznaky hypoglykémie vyskytující se v hodnotách nad 3,9 mmol/l naopak pravou hypoglykémií nejsou. Mohou značit, že hladina cukru rychle klesá a hypoglykémie se brzy objeví. Může to také ale znamenat, že je organizmus dlouhodobě zvyklý na příliš vysoké hodnoty cukru a normální hodnoty tak mylně považuje za hypoglykémii. V takovém případě je nejprve potřeba se vyvarovat hyperglykémie a obnovit schopnost těla cítit se dobře při normální hladině krevního cukru.

Nízkosacharidová dieta: Pomůže při diabetu 1. typu?

Celosvětová lékařská doporučení pro pacienty s DM1 se stran obsahu sacharidů (cukrů a škrobů) v jídle nikterak neliší od doporučení pro lidi bez ...

Jak vznikají potíže s hypoglykémiemi?

U některých pacientů žijících s cukrovkou tělo během let ztrácí schopnost se hypoglykémii bránit. Hormony, které dokáží zvýšit glykémii, se nevyplavují v dostatečném množství a hypoglykémií přibývá. Příznaky, které doprovázejí vyplavování těchto kontraregulačních hormonů, jsou oslabeny nebo zcela vymizí – např. třes rukou, bušení srdce či pocení.

Při častých hypoglykémiích také dochází ke změnám v mozku. Mozek za normálních okolností upozorňuje na hypoglykémii příznaky, mezi které se řadí zpomalení reakcí, rozostřené vidění, zmatenost či bolest hlavy. Při poruše rozpoznávání hypoglykémie si člověk s diabetem sám neuvědomuje, že má nízký cukr a že se chová nestandardně. Na problém ho upozorní až jeho okolí, nebo také kontinuální senzor, pokud jej nosí.

Je zajímavé, že ačkoliv se většina pacientů žijících s cukrovkou hypoglykémie bojí, při poruše jejího rozpoznávání z ní takový strach nemívají. Je to proto, že u nich hypoglykémie není doprovázená nepříjemnými příznaky (kvůli tomu se také mohou snadno dostat až do bezvědomí). O to víc má však strach z hypoglykémie okolí pacienta – rodina a blízcí lidé, kteří jsou svědky opakovaných hypoglykémií a mají o člověka s cukrovkou obavy.

Jak se syndrom nerozpoznání hypoglykémie diagnostikuje?

Někdy je syndrom nerozpoznání hypoglykémie zcela evidentní a pacientovo okolí jej opakovaně upozorňuje, že má nízký cukr. Jindy je přítomnost této diagnózy skrytá a upozorní na ni až nějaká nežádoucí událost, například těžká hypoglykémie za volantem, v práci či při sportování. Zpozornět je třeba i u osob, které mají na senzoru či glukometru více než 10% času stráveného v hypoglykémii – ti mohou být více ohroženi ztrátou schopnosti hypoglykémie poznat.

Pro ozřejmění této poruchy se v diabetologické ambulanci používají dotazníky – Clarkův dotazník a tzv. GOLD skóre. Kromě diagnostiky jsou důležité i pro navržení léčby – na základě jejich vyplnění je možné například neprodleně zahájit používání kontinuálního senzoru.

Důležitá je správná léčba

Cílem léčby je zamezit nebezpečným hypoglykémiím a pokusit se obnovit schopnost těla nízkou hladinu cukru poznat. Základem je edukace, která pomůže nalézt příčiny častých hypoglykémií a naučí člověka s diabetem, jak hypoglykémii předcházet a jak jí efektivně léčit.

Pacient se syndromem nerozpoznání hypoglykémie by měl nepřetržitě používat kontinuální senzor s alarmy. Senzory bez alarmů v tomto případě nejsou dostatečně účinné. U této poruchy tělo člověka s diabetem na pokles cukru neupozorní typickými příznaky, a je proto přínosné mít senzor, který na hypo aktivně upozorní alarmem. Vhodné nastavení alarmů pomůže snížit výskyt hypoglykémie a upozorní na pokles cukru dřív, než se dostane do nebezpečně nízkých hodnot. Moderní senzory mají dokonce prediktivní alarmy, které předpoví pokles cukru i 20-30 minut dopředu a umožní uživateli včas reagovat.

Léčba larvami u diabetické nohy – středověk, nebo moderní medicína?

V léčbě diabetické nohy hraje zásadní roli také uspokojivá kompenzace cukrovky. Nezbytnou součástí terapie diabetických defektů je lokální léčba, ...

Co dělat, aby se obnovily příznaky hypoglykemie

Obnovit příznaky nízkého cukru může pomoci i důsledné vyvarování se hypoglykémií. Proto je vhodné dočasně upravit cílové rozmezí hodnot glukózy z tradičních 3,9-10 mmol/l na 5-10 mmol/l. Ovšem při nepoznávání hypoglykémií není řešením držet hodnoty příliš vysoko nad 10 mmol/l – příčinu vzniku hypoglykémií tento postup neodstraní a zvyšuje riziko chronických komplikací.

Pokud nestačí edukace a nošení kontinuálního senzoru a nepoznané hypoglykémie se objevují dále, je doporučeno zvážit léčbu inzulinovou pumpou s automatickými funkcemi, tj. pumpou, která se umí zastavit před hypoglykémií nebo nejlépe pumpou s tzv. hybridním uzavřeným okruhem. Ta umí samostatně upravovat dávku inzulinu dle hladiny glukózy na senzoru. Automatické funkce inzulinových pump jsou navrženy tak, aby při jejich správném používání měli uživatelé hypoglykémie jen výjimečně (podle studií <3% času).

Když pomůže jen transplantace

Existují případy, kdy i přes opakovanou edukaci a použití moderních technologií člověk s diabetem není schopen hypoglykémiím předejít, nepoznává je a opakovaně se kvůli nízkému cukru dostává do rizika. U těchto pacientů je ke zvážení léčba transplantací inzulin-produkující tkáně. Transplantují se tzv. Langerhansovy ostrůvky – část slinivky tvořící inzulín a kontraregulační hormon glukagon, který proti hypoglykémii chrání. Někdy je také transplantována celá slinivka břišní. Transplantační léčba dokáže hypoglykémie velice účinně odstranit a pacientům s dlouhodobými obtížemi se výrazně uleví. Transplantovaní pacienti však musí dodržovat určitá omezení a především pravidelně užívat léky potlačující imunitu.

Ztráta schopnosti rozpoznat hypoglykemii

Ztráta schopnosti poznat hypoglykémie je stav, který během života potká řadu pacientů s cukrovkou. Je nebezpečný, protože neléčená hypoglykémie může vést až ke ztrátě vědomí. Díky včasné diagnostice je však možné pomocí účinných léčebných strategií (edukace a technologie, příp. transplantace) dostat hypoglykémie pod kontrolu a zvýšit bezpečí a spokojenost v životě s diabetem.

MUDr. Klára Sochorová | zdroj: Se souhlasem autorky MUDr. Kláry Sochorové

MUDr. Klára Sochorová

Lékařka Kliniky diabetologie nemocnice IKEM v Praze. Specializuje se na efektivní využití moderních technologií v diabetologii, flexibilní léčbu diabetu a fyzickou aktivitu. V rámci skupiny mladých lékařů Diavengers se věnuje edukačním aktivitám.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek použitý v původním znění se svolením autorky MUDr. Kláry Sochorové

32481

Diskuze k článku