Kyle Jacques Rose – Horolezec, cestovatel a vědec
Cestovatel Kyle Jacques Rose rád zkouší, co všechno dokáže. Jeho silnými stránkami jsou odhodlání a vytrvalost, které umí stejně dobře využít jak v léčbě diabetu, tak při zdolávání vrcholků andských hor, a hodily se mu i při studiu náročných vědeckých oborů.
Kyle, vím, že mezi tvé největší záliby patří horolezectví. Proč sis vybral právě tento poměrně náročný sport?
Pocházím z horských oblastí, a tak jsem začal lézt již v dětství. Je pravda, že horolezectví je jeden z náročnějších sportů. Klade velké požadavky na vytrvalost člověka, ale právě to mě na něm baví. Navíc se dá přirovnat k diabetu – oba mají své vrcholy a propady. A také rád trávím čas v přírodě s partou svých přátel.
Máš pocit, že tě diabetes při tomto sportu omezuje?
Nemyslím si, že je diabetes doslova překážkou pro ty, kdo se chtějí věnovat horolezectví. Je ale třeba věnovat dost času a pozornosti samotné přípravě před sportovním výkonem – mít s sebou vždy sacharidy pro případ hypoglykemie, dále dostatek inzulínu a také nezapomínat na častou kontrolu glykemie.
Používáš během výstupů inzulinovou pumpu, nebo raději krátkodobě přecházíš na inzulinová pera, aby ti pumpa nepřekážela?
Používám inzulinovou pumpu, ale musím dávat velký pozor na to, abych inzulin udržel v odpovídajících teplotách, zvlášť při pobytu v chladnějších oblastech. Abych předešel teplotním výkyvům, které pro inzulin nejsou vhodné, nosím pumpu co nejblíže svému tělu. Tak udržím stabilní teplotu léku. Občas ale mívám problémy s infuzními sety, a proto nosím vždy jako zálohu i injekční stříkačku.
Co považuješ za své největší horolezecké úspěchy?
Tak určitě pokoření 5 500 metrů vysokého vrcholu andské hory v Bolívii, ale také zdolání vrcholu Mount Whitney (nejvyšší vrchol USA bez Aljašky, 4 421 m), sopky Mount Shasta v Kalifornii nebo skalního útvaru Half Dome v Yosemitském národním parku.
Kolik ti bylo let, když ti lékaři řekli, že máš cukrovku?
Bylo mi 16 a pamatuji si naprosto přesně, jak jsem se cítil – byl jsem hrozně vystrašený! Také moje rodina se o mě dost bála, protože jsem na tom nebyl po zdravotní stránce moc dobře.
Jaký je vlastně život s diabetem ve Francii? Musíte platit např. za inzulin?
Naštěstí ne. Ani za inzulín ani za další pomůcky k léčbě. Jsem opravdu rád, že žiji právě teď ve Francii, kde kompletně celou léčbu financují jednotlivé pojišťovny v rámci pojištění. Navíc právě nedávno došlo ve Francii k velké změně, když pojišťovny začaly hradit i senzory pro kontinuální monitoraci glykemie. To je velký krok vpřed. Tato nová technologie je velmi přínosná, ovšem jen v případě, že jsou pacienti dobře seznámení s tím, jak se používá. Proto je velmi důležité dbát na neustálé vzdělávání diabetiků.
Myslíš tedy, že ve Francii není dostatek informací o léčbě diabetu?
To ne, myslím si, že obecně je tady informací dost – problém ale je, že často nejsou dobře informováni právě ti, kteří to nejvíce potřebují. Proto se podílím na řadě vzdělávacích akcí pro diabetiky.
Kyle Jacques Rose (38) je diabetik 1. typu a léčí se s pomocí inzulinové pumpy. Ačkoliv nyní žije ve Francii, v minulosti studoval v USA na Cornellově univerzitě chemické inženýrství či na Stanfordově univerzitě biodesign. Dále žil například v New Yorku, Singapuru a v San Franciscu. Je ženatý a pracuje pro evropskou sekci Mezinárodní diabetické organizace IDF a také pro Delta Project Management. Kromě horolezectví paří mezi jeho záliby cestování, rybaření, cyklistika či fotbal.
Mgr. Kamila Leciánová
462
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný
