Klára Zaňková – Zpívání s pumpou

Stále zpívá, i když už méně než dříve, vystudovala vysokou školu a také jí lékaři diagnostikovali diabetes I. typu. O své nemoci se však  nebojí mluvit otevřeně.

Od soutěže, která vás zviditelnila, už uplynula nějaká doba. Jak se díváte na svou účast s odstupem?

Tenkrát mi bylo čerstvě šestnáct let, cítila jsem se jako velká rebelka, která se občas snažila paličatě prosazovat své názory. Reality show byly tenkrát na vrcholu, pár lidem náhlá sláva možná trochu zamotala hlavu. Nikdy jsem nepatřila k typickým „pařmenům“, a díky tomu jsem vcelku dobře zvládla hektické období soutěže i dobu, kdy už největší zájem opadl. Neupínala jsem se tolik ke kariéře zpěvačky. Byla jsem si vědoma toho, že můj život může směřovat i zcela jiným směrem. I když nepopírám, trochu mě mrzelo, že se mi nepodařilo prorazit naplno. Dnes rozhodně ničeho nelituji. Byla to dobrá životní zkušenost, takový křest ohněm, a přinesla mi řadu hezkých vzpomínek. U zpívání jsem zůstala nadále, jen mám teď v životě i jiné priority.

V první řadě SuperStar se objevila i vaše sestra Veronika. Jak se jí dnes daří?

Do první řady jsem se sama nemohla přihlásit z důvodu nízkého věku, tak jsem byla alespoň její fanynkou a držela jí palce. Veronika hrála odmalička výborně na klavír, ke zpěvu jsem ji přivedla částečně já, což se pro ni časem ukázalo jako správná volba. O rok později jsem už neváhala a do druhé řady jsem se přihlásila. Její zkušenosti a rady mi pak v průběhu soutěže hodně pomáhaly. Dnes má dvě krásné malé děti a žije spokojeným rodinným životem. Občas si spolu i na akcích rády zazpíváme a já osobně si to nesmírně užívám.

Diabetes vám byl diagnostikován před několika lety. Jaká byla první reakce na tuto zprávu?

U nás v rodině naštěstí nikdo diabetem netrpí. Moc jsem ani nevěděla, o co se přesně jedná. Ale během chvíle jsem byla nucena to brát jako fakt, který nelze změnit. Ihned mi byla zahájena léčba inzulínem a logicky mi nějaký čas trvalo, než jsem se s životem diabetika srovnala. Do té doby jsem žila velmi aktivně, takže bylo zapotřebí přizpůsobit životní styl diabetu. Ze začátku jsem trpěla častými hypoglykémiemi, které jsem se teprve časem naučila lépe zvládat. Daleko hůř celou věc snášela má rodina, ale jsem jí nesmírně vděčná za to, že za mnou stála a stojí dodnes.

Dnes už ale používáte inzulínovou pumpu, proč jste na ni přešla?

Přiznávám svůj strach z jehel. Od samého začátku mi vadily časté vpichy inzulínovým perem. Právě z per jsem měla i hodně modřin, musela jsem neustále měnit místa vpichu a často se prostě špatně „trefila“. I když jsem si na to časem zvykla, pumpa mi v současné době vyhovuje lépe. Kanyly měním zhruba po třech dnech, což pro mě znamená rapidně méně vpichů. Když jsem mezi lidmi, nemusím odcházet na toaletu, abych si píchla inzulín. Pumpa je pro mě jako uživatele mnohem pohodlnější a v některých věcech diskrétnější. Lépe zvládám svou nemoc a už netrpím tolik hypoglykémiemi. Celkově se cítím mnohem volněji a flexibilněji při svém poměrně aktivním životě.

Jaké byly začátky s pumpou?

Na to, že jsem „svázaná“ s pumpou, jsem si musela zvyknout, ze začátku to ale moc příjemné nebylo. První noc jsem vůbec nevěděla, kam ji dát a jak si lehnout, ale zvykla jsem si. Samozřejmě jsem pumpu řešila i z pohledu ženského. Kam ji schovat, aby nebyla vidět pod oblečením a nebudila zbytečnou pozornost. Teď už mám svá oblíbená místa, jsem zvyklá ji dobře „maskovat“ i ve večerních šatech.

Používáte inzulínovou pumpu Accu-Chek. Jak jste s ní spokojená?

Vše začalo hledáním informací na internetu. Zajímala jsem se, jak vůbec pumpa funguje, procházela stránky výrobců a zjišťovala zkušenosti v diskusních fórech od ostatních diabetiků. Překvapil mě malý výběr pump na trhu, ale nejvíc se mi zalíbila pumpa Accu-Chek Combo. Řada uživatelů ji chválila, stejně jako spolehlivě fungující servisní podporu. Po dohodě s MUDr. Zamrazilem z pražského Motola se mi podařilo pumpu získat. Současně s ní jsem obdržela i malý glukometr Performa Nano. U něj mi opravdu vyhovuje minimální množství krve, které je pro testování nutné. Jak už jsem zmínila, s injekcemi a krví stále trochu bojuju.

Společnost Roche se snaží nabízet svým zákazníkům co nejlepší servis. Měla jste již možnost něco řešit s naší zákaznickou linkou?

Zatím jsem s pumpou problémy řešit nemusela. Když jsem ji dostala a viděla množství návodů a balení s příslušenstvím, trochu jsem se obávala, zda život s pumpou vůbec zvládnu. Zas tak složité to ale není, vše je otázka zvyku a cviku. Zatím jsem nepotřebovala „přítele na telefonu“ ze zákaznické linky. Několikrát se mi sice stalo, že jsem například po sprchování nechala pumpu ve stop režimu, ale to jsem pak kvůli stoupající glykémii rychle poznala. To ale nebyla chyba pumpy, ale moje zapomnětlivost.

Diabetes je onemocnění náročné na pravidelný režim a spolupráci s lékařem. Jaký jste pacient?

Milovala jsem sladké a můj předchozí stravovací režim byl spíše hrozný než ukázkový. Po diagnóze diabetu jsem sladkosti ze svého jídelníčku úplně vyřadila, což bylo pro mě hodně těžké. Skleničku vína si dám zcela výjimečně, jinak alkohol nepiji vůbec. Celkově se moje stravování hodně změnilo. Dříve jsem jedla a pila, na co jsem měla chuť, což se projevovalo i na mé postavě. Teď už se hlídám daleko více, vybírám si, co jím, a celkově jsem mnohem disciplinovanější než dříve. I když se přiznám, že každé jídlo nevážím a přesně nepočítám sacharidy, často je to odhadem. Jinak se ale k diabetickému režimu snažím přistupovat zodpovědně.

Pochlubíte se, jaký máte glykovaný hemoglobin?

Radši ne. (Smích) Mám teď za sebou opravdu hektické období – státnice, dokončování bakalářské práce, pracovní pohovory. Vypjaté situace nastaly i v mém osobním životě. Bylo toho příliš najednou a i stres velmi ovlivňuje kompenzaci diabetu, což se projevilo na mém glykovaném hemoglobinu. Teď už to náročnější období skončilo a zlepšila se i moje kompenzace. Číslo si ale nechám pro sebe a pro svého lékaře.

Diabetu jste se věnovala i v rámci svého studia. Na toto téma jste vypracovala svou bakalářskou práci, co vás k tomu vedlo?

Po diagnóze diabetu jsem se snažila dozvědět o nemoci co nejvíce informací. Vyptávala jsem se svých lékařů a zároveň jsem i studovala odbornou literaturu. Měla jsem pocit, že informovanost veřejnosti je nedostatečná, často mylná a dostupných publikací o diabetu není mnoho. Proto jsem vedla v rámci své bakalářské práce průzkum zaměřený především na informovanost o diabetu mezi veřejností, dále mezi dětskými pacienty a jejich rodiči o vlivu onemocnění na kvalitu života pacientů. Chtěla jsem zpracovat téma, k němuž budu mít co říct. Považovala jsem ho za zajímavé a smysluplné. Na katedře jsem o něj tvrdě bojovala, s jeho schválením byla řada problémů. Bylo to pro ně velmi neobvyklé téma, ale nakonec mi bylo schváleno.

Jaká byla ochota pacientů ke spolupráci?

Dostat se přímo k pacientům a zjistit jejich pohled byla ta nejtěžší věc, která mě při psaní bakalářské práce potkala. Naštěstí mi se spoluprací s rodinami diabetických dětí pomohla pacientská organizace DIACEL, která sdružuje dětské pacienty s diabetem a celiakií a jejich rodiče. Bez nich by to bylo mnohem složitější.

Vít Cibula

Kdo je Klára Zaňková

Narodila se v roce 1989 a pochází z východočeské obce Lično. Ve druhé řadě soutěže Česko hledá SuperStar se propracovala do finále. Po dokončení studia na konzervatoři, obor populární zpěv, ukončila bakalářské studium na Univerzitě Jana Amose Komenského v oboru Sociální a mediální komunikace. Nyní se věnuje kreativní práci, zajímá ji grafika a stále příležitostně vystupuje.

Vít Cibula

1698

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný