Jednadvacetiletá gymnastka Marie: “Skloubit trénink s cukrovkou nebyl problém.”

Zajímá vás, jak sportují s cukrovkou jiní diabetici? Přečtěte si například tento článek: Rozhovor s osobním fitness trenérem a diabetikem Khalidem: “Dobrá kompenzace je při posilování základem.”

Maruško, s cukrovkou žiješ šest let. Jaké pomůcky používáš k její kompenzaci?

Tři roky jsem byla na perech a teď se momentálně léčím inzulinovou pumpou Tandem. Ke sledování glykemie jsem používala senzory FreeStyle Libre a jakmile jsem přešla na pumpu, pořídila jsem si senzory Dexcom G6.

Proč sis vybrala zrovna gymnastiku?

S gymnastikou jsem začala už od svých pěti let. Jako dítě jsem bývala strašně hyperaktivní, a tak mě rodiče přihlásili do sportovního kroužku, z kterého se nakonec vyklubala sportovní gymnastika. Mnoho let jsem ji dělala závodně.

Takže jsi se jí věnovala už dávno před tím, než ti zjistili cukrovku 1. typu. Zastavil diabetes tvou sportovní činnost?

Ne, po zjištění cukrovky jsem v gymnastice pokračovala nadále.

Muselo to ale být těžké. Co vše se pro tebe změnilo a na co sis musela dát nejvíce pozor?

Musím říct, že na začátku bylo pro mě vše nové a velmi náročné. Musela jsem si nastudovat, co diabetes vlastně je, možnosti jeho léčby a také různá specifika stravy. Skloubit sportovní výkon a cukrovku však nebyl zas takový problém. Ze začátku jsem nevěděla, jak se glykemie bude hýbat, ale dalšími tréninky jsem tomu postupně přicházela na kloub. Jako u každého sportu jsem si musela dávat pozor hlavně na hypoglykemie, ale také na technické nástrahy, třeba abych si nevytrhla senzor z ruky. Občas se mi přihodilo, že se mi dlouho glykemie nezvedala a já se stále dojídala, abych mohla co nejdříve cvičit. Jenže jsem na to pak doplatila hyperglykemií.

MUDr. Andrea Švojgrová: Blahodárné účinky peloidů i oxidu uhličitého

Lázeňství má nezastupitelnou roli v následné péči o chronické pacienty či při léčbě pacientů, kteří mají po těžkém průběhu choroby zvýšené riziko ...

Kontrolovala sis glykemie před, během i po tréninku?

Glykemii jsem si vždy změřila před tréninkem, abych věděla, jestli se mám dojíst a předejít tím pozdější hypoglykemii. Měřila jsem se i během tréninku, když jsem se cítila nějak divně, jako bych měla lehčí hypoglykemii. Někdy to tak opravdu bylo, ale tělo dokáže taky mást a tento pocit může být způsobený adrenalinem. Když byl trénink u konce, opět jsem se změřila. Glykemie bývala většinou kolem 8,5 mmol/l.

Upravovala sis před cvičební lekcí svůj bazál?

To ne, ale vždy jsem před ním snědla nějaké sacharidy.

Měla jsi během něj někdy hypoglykemie?

Ano, potýkala jsem se i s hypoglykemií i během tréninku, jelikož samotný trénink trval tři hodiny (půl hodiny rozcvička, 40 minut posilování a zbylý čas jsme strávili na nářadí). Většinou jsem tedy snědla energetickou tyčinku nebo hroznový cukr. Pokud se mi glykemie stále nezvedala, tak třeba džus či colu.

Zkoušela jsi jíst už preventivně na začátku tréninku třeba ovoce nebo jiné sacharidy, abys nedostala hypo?

Ano, na začátku tréninku jsem si většinou dávala ovoce, např. jablko, banán nebo mandarinku a k tomu dva plátky křupavého chleba. Abych předešla hypoglykemii na tréninku, nedávala jsem si na tuto svačinu inzulin.

Jaká vlastně byla pro tebe ideální glykemie, se kterou jsi trénink začínala?

Před začátkem tréninku 7,5–8 mmol/l. Jakmile jsem začala trénovat, glykemie mi asi do hodiny klesla zhruba na 5,5–6 mmol/l.

Stalo se ti někdy, že jsi se potýkala s hypem po skončení trénování nebo třeba v noci?

Po skončení tréninku jsem hypoglykemii nemívala. Většinou přesný opak. Asi dvě hodiny po skončení tréninku se objevila hyperglykemie (12–14 mmol/l). Ze začátku jsem často zápasila s hypoglykemií kolem jedné hodiny ráno, kdy byly hodnoty celkem nízké (3 mmol/l nebo i nižší). Budila jsem se zpocená a někdy jsem měla třes nebo mírně rozmazané vidění. Postupem času jsem toto vychytala a už noční hypoglykemie nemívám.

Měnila sis nějak bazál či bolusy po skončení cvičení?

Akorát jsem si dávala menší dávku bolusu na večeři, ale bazál jsem neměnila. Stávalo se mi, že druhý den jsem měla nižší glykemie a také jsem si dávala pouze menší dávky bolusu na jídlo.

Odhaduji, že největší výzvou pro tebe musely být závody. Jak vypadal tvůj režim v jejich průběhu, kdy jsi musela podávat ty nejlepší výkony?

Závod začínal většinou kolem poledne nebo druhé hodiny. Nedávala jsem si běžný oběd, ale jen nějaké ovoce nebo něco lehkého. Jak před tréninkem, tak i před závodem jsem si vždy měřila glykemii. U každého nářadí nás bylo celkem šest. Měla jsem určené, v jakém pořadí půjdu závodit. Vždy jsem se změřila před svým výkonem na nářadí, ale raději i po jeho skončení. Jakmile jsem dozávodila ve všech čtyřech disciplínách, glykemie mi začala pomalu klesat. Stačilo kousnout do müsli tyčinky, aby se ustálila a neklesala dál.

Měl zvýšený stres či adrenalin vliv na tvé glykemie?

Jako každý sportovec jsem i já měla stresovou zátěž a v těle mi proudil adrenalin. Adrenalin a stres obecně zvyšují glykemii. Takže během závodů se mi držela glykemie kolem 10 mmol/l. Když se jednalo o důležitější závod, např. mistrovství České republiky, hladiny bývaly i vyšší než 10 mmol/l. Ale jakmile opadl stres po závodech, glykemie mi postupně začala klesat, aniž bych si připíchla inzulin.

Nejhorší je asi mít hypoglykemii během závodů, že? Stalo se ti to někdy?

Naštěstí ne. Věřím, že kdybych hypo měla, určitě by se situace dala vyřešit např. domluvou s rozhodčími. Nemusela bych nastoupit v daném pořadí, ale třeba až jako poslední ze skupiny.

Reportáž: Jak se žije diabetikům v Německu?

Zajímá vás, jak diabetici žijí v jiných evropských státech? Začtěte se třeba do článku: Reportáž: Jak se žije diabetikům v Británii? nebo do ...

Existovala jídla, která sis v den závodů či tréninků dávala, či nějaká, kterým ses naopak snažila vyhýbat?

V den tréninků jsem jedla běžná jídla, ale v den závodů jsem měla na snídani míchaná vajíčka a k tomu zeleninu. Na dopolední svačinu ovoce a plátky křupavého chleba. V době oběda probíhal závod, a proto jsem snědla banán nebo energetickou tyčinku. Snažila jsem se vyhýbat hlavně tučným smaženým jídlům nebo takovým, po kterých je vám těžko. K večeři jsem mívala větší porce, protože po fyzickém výkonu vyhládne a také proto, abych v noci neměla hypoglykemii.

Na začátku rozhovoru jsi říkala, že už používáš inzulinovou pumpu. Kam si ji schováváš při cvičení?

Při rozcvičce mám pumpu normálně zaháknutou o kraťasy. Ale jakmile začneme posilovat a jdeme cvičit na jednotlivá nářadí, tak ji zcela odpojuji. Bohužel gymnastika je sport, kde vám pumpa při cvičení na nářadí překáží a je nutné ji mít odpojenou.

Marie již neprovozuje gymnastiku závodně. | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autorky Marie

S gymnastikou jsi na závodní úrovni už skončila. Proč?

Bohužel, už je to tak. Měla jsem před maturitou a také se zavřely tělocvičny kvůli koronaviru. Po delší pauze bývá pro gymnastku hodně těžké naskočit zpět a zacvičit sestavy, jako kdyby se nic nestalo. Vždy se to nějak projeví. Avšak gymnastiku mám stále velmi ráda a jsem vděčná, když si můžu jít zatrénovat prostě jen tak do tělocvičny.

Marie (21 let): Marie žije v Medlicích, vesnici vzdálené cca 25 km od města Znojma. Od října 2020 nastoupila do prvního ročníku magisterského studia oboru Farmacie na Masarykově univerzitě v Brně. Mezi její záliby patří kromě sportovní gymnastiky také další pohybové aktivity – jak už letní (volejbal, plavání, cyklistika), tak i zimní (lyžování, jízda na snowboardu). Cukrovka jí byla diagnostikována v 15 letech.

Komentář diabetologa as. MUDr. Jana Brože: „Stres během závodů může zvyšovat glykemii.”

Rozhovor se slečnou Marií je moc hezký a je vidět, že svůj diabetes zvládá. Gymnastika v závodním provedení je typický sport, kde je výkon koncentrovaný do relativně krátkého okamžiku, který se po určité době opakuje, jak se sportovci střídají na jednotlivých nářadích. Co se týče závodu, kontrola glykemie nemusí být úplně složitá. Zajímavá je poznámka o závodním stresu, který může opravdu glykemii zvyšovat.

Tréninky jsou postaveny trochu jinak, trvají déle, ale vzhledem k tomu, že Marie nesnižuje bazální dávky inzulinu, tak jde spíše o anaerobní typ zatížení. Noční hypoglykemie, které se po sportu mohou objevit, se Marie naučila zvládat, byť oproti obecným doporučením nemusí snižovat bazální dávku. Důvodem je zřejmě to, že se jí daří včas doplnit „spálené“ sacharidy. Zmiňované nižší glykemie následující den po cvičení jsou nejpravděpodobněji spojeny s vyšší inzulinovou citlivostí navazující na fyzickou zátěž předchozího dne.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Marie

3457