Příběh Jany Janurové: Nejste na to sami!

O tom, že má diabetes 2. typu se Jana dozvěděla od diabetoložky MUDr. Soběslavské zcela náhodně v roce 1992 při vstupní zdravotní prohlídce do zaměstnání. Takové zjištění nenechá nikoho „chladným“ a otázky typu: „Co mám dělat?“, „Jak mám žít?“ potrápily i ji. Lékař Janě samozřejmě poradil s medikací, ale jak žít běžný život, pokud možno jako zdravý člověk, to už nechal na ní. Nejobtížnější pro ni bylo tedy nejen se s novou diagnózou vyrovnat, ale také najít informace, jak s nemocí dál žít, protože o ní nic moc nevěděla.

Hledala a našla…

Nakonec potřebné rady našla, a to ve spolku diabetiků v Táboře. Začala docházet do kroužku EMP – edukačně motivační péče, který v té době vedla Jaruška Dvořáková, zdravotní sestra diabetoložky MUDr. Soběslavské. Tady se dozvěděla, jak se stravovat, jak poslouchat své tělo a jak zvládat aplikaci inzulinu perem, aby předešla komplikacím. Postupně si zvykla i na nové léky, naučila se vařit tak, aby cukr měla pod kontrolou a stále u sebe nosit hroznový cukr. S ostatními členy si vyměňovala recepty a účastnila se ochutnávek, které spolek pořádal. Ale co je nejdůležitější, zjistila, že na to není sama.

Její krédo: Život je pohyb.

S chutí začala jezdit se spolkem i na rekondiční pobyty a přijala za své krédo táborských diabetiků, že nejdůležitější je pohyb. Dodnes se účastní pokud možno všech aktivit spolku – cvičení  (třeba i na židlích), plavání v bazénech, cvičení ve vodě (kde voda hodně pomáhá a nadlehčuje), turistických vycházek za poznáním, nebo zmíněných rekondičních pobytů zaměřených na pohyb. A to není málo. I když Jana říká, že cukrovka ji někdy omezuje, potkáte ji na všech akcích spolku. Při hře Pétanque je to velká bojovnice.

Sladké jí neschází

K povinnosti dodržovat diabetickou dietu dnes s nadhledem říká: „Diabetická dieta je zdravá strava, nízkokalorická, dobře se na ní zvykne. Obsahuje nejen maso, ale hlavně zeleninu, která se dá velmi chutně připravit.“ Také přiznává, že jí na diabetické dietě vlastně nic neschází. Zvykla si a nestěžuje si. Cukráři či pivovarníci by z její konzumace asi nezbohatli. Naučila se hlídat si kalorie a když už výjimečně někdy „zhřeší“, tak kalorie ubere někde jinde.

A kde nachází motivaci dodržovat léčebný režim? Především v rodině – dětech, vnoučatech. Životní partner ji bohužel opustil – zemřel, ale má okolo sebe spoustu přátel a známých především ze spolku diabetiků.

„Nezůstávejte sami doma“

Pro všechny „začátečníky“ má Jana radu: „Nezůstávejte se svojí nemocí sami doma a přijďte mezi lidi s podobným osudem. Tam se určitě naučíte „jak dál“. Život touto diagnózou nekončí. Je třeba žít dál, opustit tu nepřebernou škálu seriálů v televizi, přijít mezi lidi a najít zde nové přátele. Spolků diabetiků je v naší republice hodně.“

Na základě vyprávění Jany Janurové sepsala Anna Slunečková

674

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný