Jan Hrušovský z Diabetes Podcastu: “Cukrovka nemusí znamenat konec světa. I s ní se dají zvládnout velké věci.”

Jejich společný počin najdete pod názvem Diabetes Podcast. O Honzovi se na webu dozvíte: “Od 18 let má nového kamaráda – diabetes 1. typu. Dlouhou dobu s ním moc nevycházel, což vedlo k neuspokojivé kompenzaci. Právě tahle zkušenost ho přivedla k myšlence, aby se podílel na podcastu o cukrovce, který dá diabetikům motivaci a inspiraci a zároveň “necukrovkářům” ukáže, co je tato nemoc zač.” 

Nám prozradil, co ho k natáčení vedlo a s čím se musel jako diabetik sám potýkat. Zažil někdy něco nepříjemného? A co by poradil člověku, který sám sice diabetes nemá, ale do cukrovkáře se zamiluje?

Dechový biohacking: Správný dech není samozřejmostí, je však základem zdraví a prevencí zimních nemocí

Na webu máte uvedeno, že jste s cukrovkou ze začátku moc nevycházel a trvalo dlouho, než jste nemoc přijal. Byl na vině i Váš mladý a citlivý věk? 18 let je většinou pro muže spíše doba rozletu než okamžitá zodpovědnost. Co byste poradil mladým lidem, kteří prožívají to samé?

Nevycházel není úplně přesné, spíš jsem nemoc nechápal a netušil jsem, jak funguje, co dělá moje tělo a proč je pro mě inzulin tak důležitý. Nebyl jsem nezodpovědný, to vůbec, ale spíš jsem byl málo edukovaný a poučený. Na začátku mi řekli, že mám jeden inzulin, který si mám píchat ráno a večer, a pak je tu druhý inzulin, který si mám píchat k snídani, k obědu a k večeři. Ale já netušil, že inzulin mám používat tam, kde jsou sacharidy, a taky koukat na tuky. Ostatním, ať už mladým nebo starým, bych poradil, ať se snaží objevovat nové věci. S dnešní výbavou a technologiemi je to neuvěřitelně jednoduché a dostupné.

Zároveň se s tím pojí otázka, jak se Vám změnil život?

Moc ne. Můj vývoj nemoci byl dlouhodobý. Už od dob základní školy jsem držel jistou dietu, vynechával sladké, sušenky a limonády. Ale nejvíc se změnilo, že jsem musel přijmout vlastní zodpovědnost za to, co dělám.

Jste úspěšný v mediálním světě, vzorem, že diabetes nemusí být překážkou. Setkal jste se někdy s nepochopením pro své individuální potřeby?

Úspěšní jsou jiní kolegové, k tomu mám ještě daleko a mám se stále co učit. Naštěstí jsou kolem mě skvělí kolegové, přátelé i rodina, že jsem na nepochopení nikdy nenarazil. Zároveň se snažím mít nejlepší možnou kompenzaci, což pozitivně ovlivňuje i mé individuální potřeby. A když dojde na nějaké hypo, tak mám u sebe vždy něco, čím to zachránit.

Rozhovor s psychoterapeutkou Cristinou Petrut: „Když se do lásky vloží cukrovka“

Co Vás vedlo k založení Diabetes Podcastu? Je Vaším posláním osvěta?

Hodně mě k tomu překecal kolega Jakub a jeho Raw Audio Production, kde se stará o produkci, střih a další záležitosti kolem podcastů. Jakubovi přišlo fajn udělat osvětu o cukrovce, když je každým rokem víc a víc lidí s tímto onemocněním. Já ale do podcastu původně nechtěl jít, přišlo mi, že bych tím dával najevo, že chci, aby mě ostatní litovali. Někdy mi přijde, že jako diabetici zbytečně zveličujeme určité pocity. Proto se mi zdálo lepší vyslechnout ostatní cukrovkáře a poznat jejich příběh. Věřím, že osudy úspěšných lidí, kteří mají stejnou nemoc a zažívají podobné situace a patálie, pomáhají a motivují všechny diabetiky. Já v těchto příbězích vidím, že i když je někdo slavný, bohatý, nebo úspěšný ve své kariéře, tak jsme pořád úplně stejní obyčejní lidé, kteří čas od času mají hypoglykémii, blbě spočítají sacharidy, mají totální kopce, nebo si rádi dají nějakou prasárnu.

Je Váš podcast i pro “necukrovkáře”?

Doufám v to. S Jakubem a Raw Audio se to tak snažíme dělat. Osobně pak nechci, aby na mě ne-diabetici koukali, že mám strašný život, když jsem závislý na inzulinu. Také chci, aby pochopili, co je hypoglykémie, k čemu je glukometr, nebo proč nosíme ty různé krabičky a senzory na břiše nebo ruce. To jsou totiž nejčastější otázky, které dostávám.

Co byste si přál vědět v období, kdy pro Vás byla cukrovka nová? Co by Vám tehdy pomohlo?

Nejvíc bych si přál, aby tehdy byly k dispozici senzory na měření glykémie. Ty mi reálně pomohly v porozumění nemoci víc než jakákoliv literatura, články nebo apely lékařů a zdravotníků, ať myslím na své tělo. Zároveň mi pomohly odkopat se a svému okolí definitivně přiznat, že mám cukrovku – a tím tu nemoc přijmout. To byl důležitý zlom, když jsem od okolí uslyšel a zjistil, že to je v pohodě. Vždyť já se dlouho bál píchat si inzulin před kamarády a cizími lidmi.

O diabetu jste se dozvěděl v době, kdy už se Vám nejspíš děti ve škole neposmívaly, přesto právě s tímto mají děti mnohdy na základních školách nemilou zkušenost. Jak vlastně vysvětlit necukrovkáři, co je cukrovka? Klasickému mýtu, že diabetik jedl moc sladkého, dnes ještě věří spousta lidí…

Jsou tu dvě roviny. Děti a dospělí. Jako dítě nebo teenager chápete problémy a odlišnost jinak. I já se setkal s posměchem, že jsem divný. Ale co bych čekal od střední školy a třídy, kde bylo 30 dospívajících kluků. Jednou jsem to odnesl já, jindy jsem se smál já jinému, že třeba nosí brýle nebo neumí běhat. Mýty pak vznikají kvůli neznalosti a těžko se vyvrací, když dnes má názor snad každý a fakta nejsou důležitá. Je to o pečlivém a neustálém vysvětlování. I dnes neustále vyprávím to samé dokolečka, že si můžu dát hamburger, že mám rád pivo. Až když ostatní vidí, že mám plnohodnotný život, tak zjistí, že předsudky o nás diabeticích jsou blbost. Na druhou stranu, já jsem diabetik 1. typu a ten se opravdu liší od dvojkaře, který se musí omezovat o něco víc.

Osobní asistence handicapovaným osobám (nejen) s diabetem: Jak funguje?

Je nějaký nepříjemný okamžik, na který si vzpomenete, a který jste zažil jako diabetik?

Žádný výrazný nemám. Díky bohu. Nepříjemné jsou pro mě jen okamžiky, když si vzpomenu na doby, kdy jsem nemoc nebral vážně, nechápal ji, odmítal a vzdoroval jsem jí, protože jsem si myslel, že odejde tak, jak přišla. Neodešla. A mrzí mě, že jsem to nezjistil dřív.

Pokud byste měl dát radu mladým lidem – jak vysvětlit člověku bez diabetu, do kterého se jako diabetik zamiluji, co nemoc obnáší? Jak předcházet různým předsudkům?

Nerad dávám rady. Každý jsme nějaký – a to se snažím respektovat. Ale pokud bych chtěl něco předat, tak fakt, ať se diabetici a také ne-diabetici nebojí. Můžeme se učit každý navzájem a také z každé situace. Především buďte tolerantní vůči druhým a také se nebojte zeptat nebo si říct o pomoc. Většina nedorozumění, mýtů a přehnaných reakcí nebo očekávání vzniká tím, že se o věcech nedokážeme bavit. A to říkám já s vědomím, že je mi těžce nepříjemné svým nejbližším říkat, co se mi děje. (smích)

Co vnímáte jako důvod vzrůstajícího výskytu cukrovky v populaci, pokud se zaměříme na II. typ?

Jednoznačně životní styl. Neustále spěcháme, nemyslíme na to, co jíme a natláskáme se čímkoliv, co je rychle hotové. Ale vnímám, že je více a více lidí, kteří nechtějí žít uspěchaný život, pečují o sebe a řeší, co dobrého si dát k jídlu, nebo že půjdou cvičit.

Kdybyste měl čtenářům doporučit jednu epizodu z Vašeho podcastu, kterou by rozhodně měli slyšet, která by to byla? Jaká je Vaše oblíbená?

Všechny. Já se omlouvám, ale nemůžu vybrat jednu. Chtěl bych poděkovat všem hostům, které jsme měli v druhé sérii, jsem jim vděčný – a stejně tak lidem, kteří si s námi povídali v první sérii. Ke každému mám silný vztah. Kdybych mohl, tak k jednotlivým epizodám napíšu několik důvodů, proč právě ta jedna je nejlepší. Ale nejvíc si vážím, že všichni byli ochotní se se mnou bavit. To není samozřejmé. Navíc každý díl má kolem půl hodiny. To je jako jedna cesta do práce, tak si to poslechněte všechno, za chvíli to máte hotové!

Když si já, jako člověk bez diabetu, pustím Váš podcast, co se mohu dozvědět?

Spoustu věcí se dozvíte. Od základů, co je cukrovka, proč vzniká a hlavně, že jsme normální lidé. Ať už cukrovka vstoupí do vašeho života jakkoliv, tak s ní nemusí přijít konec světa. Nemusíte se litovat. S naším podcastem zjistíte, že i s tímto handicapem zvládnete velké věci. Tak neseďte doma, nenadávejte na celý svět, že je nespravedlivý, a pojďte něco dělat. Na cukrovce a moderních metodách léčby je fajn, že výsledky vidíte celkem rychle. Tak se toho nebojte a z nezdarů se zkuste poučit. Ale hlavně se nikdy nevzdávejte.

Honzovi za celou redakci DIAstylu srdečně děkujeme za rozhovor a věnovaný čas.

Další zdroje: diabetespodcast.cz

2302