Jak se žije diabetikům v Zambii

Florence, můžeš nám popsat, jaká je péče o diabetiky v Zambii?

Život s diabetem v Zambii představuje velkou výzvu. K lékaři sice chodím každé tři měsíce, ovšem v den kontroly musím přijít velmi brzy ráno, protože když lékař dosáhne stanoveného počtu pacientů na den, tak zbylé pacienty již neošetří. Vláda poskytuje inzulin, ale je ho bohužel pořád nedostatek. Příčinou jsou mimo jiné hospodářské problémy, kterým země čelí. Proužky na měření cukru v krvi či další testy si pacienti musí hradit sami. Má rodina patří k rodinám se středním příjmem, což znamená, že pro nás léčba diabetu představuje nemalou finanční zátěž. Proto se snaží celá rodina šetřit na ostatních výdajích, např. na výdajích spojených se školou. Velkým problémem je rovněž nedostatek informací o léčbě cukrovky. Jediné informace, které mi byly zpočátku sděleny, se týkaly toho, že bych na sebe měla dávat pozor, nejíst cukr, sůl a olej na vaření. Inzulinové pumpy či pera u nás nejsou k dispozici s ohledem na jejich vysokou cenu. Pokud někdo například inzulinové pero vlastní, tak jej koupil v zahraničí.

Jsi členkou nějaké organizace, která se věnuje edukaci a zkvalitnění života osob s diabetem?

Jsem členkou diabetické asociace v Zambii, která pořádá různé osvětové akce pro širokou veřejnost – například ve školách nebo v obchodních centrech. Dále také organizuje tábory pro děti a mladistvé s diabetem 1. typu. Asociace se rovněž snaží zabezpečit dětem s diabetem 1. typu dostatek základních znalostí o nemoci samotné – proto pro ně pořádáme výukové semináře, na které zveme jak lékaře, tak i dietní sestry. Rovněž se snažíme neustále zvyšovat povědomí o diabetu, zamezovat diskriminaci pacientů a podporovat různé projekty zaměřené na toto onemocnění.

Jak jsou na tom pacient v Zambii s edukací?

Bohužel v Zambii panuje velmi nízké či téměř žádné povědomí o diabetu, což se naše organizace pokouší změnit.

Máš představu, jak by se mohla kvalita péče o diabetiky v Zambii zlepšit?

Podle mého názoru je velmi důležité zvyšovat neustále u široké veřejnosti povědomí o diabetu, což by mohlo zamezit diskriminaci osob s diabetem. Já sama jsem například nebyla přijata do práce, jelikož mám cukrovku a kvůli své nemoci bych podle nich určitě často chyběla v práci, což samozřejmě není pravda. Vláda by také měla zajistit, aby také lidé z venkova a odlehlejších částí země měli dostatečný přístup k inzulinu, jelikož se často stává, že si lidé kvůli obavě z možného nedostatku inzulinu píchají menší dávky, než jaké jim byly stanoveny.

Florence Mang’ango Banda ze Zambie

Osmadvacetiletá Florence pochází ze Zambie. Ráda vaří, tančí a cestuje. Vystudovala sociální práci. Diabetes jí diagnostikovali v roce 2004, ovšem nebyla to jednoduchá situace. Nejdříve si totiž lékaři na státní klinice mysleli, že má malárii. Proto jí dali dvojitou dávku léků a poslali domů. Jelikož se její stav nezlepšoval, rozhodla se navštívit soukromou kliniku, kde jí změřili hladinu cukru v krvi a zjistili tak, že má diabetes.

Mgr. Kamila Leciánová

318

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný