Jak se žije diabetikům v Japonsku?
Jak se liší péče o diabetiky v Japonsku? Jsou na tom lépe, nebo hůře než čeští pacienti? S podmínkami léčby v této zemi nás seznámila místní zástupkyně mladých leaderů Hisako Saito.
Hisako Saito pochází z Japonska a je jí 32 let. Od roku 2006 žije s diagnózou diabetu 1. typu. Mezi její záliby patří tanec, a to zejména klasický ballet.
Hisako, můžeš nám říci, jaká je úroveň péče o diabetiky v Japonsku?
Každý občan Japonska má povinně zdravotní pojištění. Diabetes 1. typu u nás spadá mezi dětská chronická onemocnění, proto má každý pacient mladší 20 let léčbu plně hrazenou státem. Pacienti starší 20 let doplácí 30 % na veškerou léčbu a kompenzační pomůcky a občané starší 75 let doplácí pouze 10 %. Tyto doplatky na léčiva a veškerou léčbu jsou ovšem poměrně vysoké a léčba se tak stává finančně náročnou. Japonský zdravotní systém je moderní a umožňuje dobrou zdravotní péči. Pacienti s diabetem mají na výběr z velkého množství typů inzulinů a glukometrů. Vyrábí se u nás dokonce nejmenší jehly do inzulinových per. Osoby s diabetem mají možnost využívat k léčbě cukrovky inzulinové pumpy a také senzory pro kontinuální měření glykemie.
Jsi členkou nějaké organizace, která se věnuje edukaci a zkvalitnění života osob s diabetem?
Ano, jsem členkou japonské organizace zaměřující se na edukaci a péči o diabetiky. Tato organizace má pobočky v každém větším městě a pořádá letní tábory pro děti s diabetem 1. typu. Od loňského roku jsme také začali organizovat mentorování. V praxi to vypadá tak, že je vybráno 10 dospělých mentorů s diabetem 1. typu, kteří navštěvují letní tábory, kde se setkávají s dětmi. Jejich úkolem je předávat své zkušenosti týkající se aktivního života s diabetem.
Podílím se také na organizaci různých akcí, které umožňují setkávání diabetiků a pracuji rovněž spolu s dalšími diabetiky jako dobrovolník. V rámci dobrovolnické činnosti navštěvujeme pacienty s diabetem v nemocnicích a snažíme se je motivovat k aktivnímu životu s diabetem.
Jak bys zhodnotila úroveň edukace pacientů s diabetem v Japonsku?
To je poměrně složitá otázka. Ve srovnání s jinými asijskými zeměmi je edukace pacientů na velmi dobré úrovni. Ale stále existuje mnoho věcí, které by se daly zlepšit. V Japonsku evidujeme velké množství diabetiků 2. typu. Pouze 3% z celkového počtu diabetiků jsou diabetici 1. typu. Veřejnost ovšem rozdíly mezi jednotlivými typy diabetu vůbec nezná a tím pádem nerozlišuje. V loňském roce došlo například ke smutné události. Kvůli nedostatku informací o cukrovce přišel o život sedmiletý chlapec s diabetem 1. typu. Rodiče jej totiž vzali k soukromému léčiteli a uvěřili, že chlapec může žít bez inzulinu. Po několika dnech chlapec bohužel zemřel a léčitel byl zadržen. Mnoho Japonců se navíc za svou nemoc stydí, jelikož je cukrovka vnímána jako handicap. Potkala jsem mnoho diabetiků, kteří kvůli svému onemocnění ztratili práci, rozešli se se svými partnery či byli šikanováni. To vše je dle mého názoru způsobeno nedostatkem informovanosti veřejnosti o tomto onemocnění.
Máš představu, jakým způsobem by se mohla v Japonsku kvalita péče o diabetiky zlepšit?
Jak jsem již zmínila, mělo by se zvýšit povědomí široké veřejnosti o cukrovce a zastavit tak diskriminaci osob s diabetem. Je třeba odstranit stereotypy, které onemocnění provází a zajistit také psychosociální podporu nejen pacientů, ale i jejich rodin.
Mgr. Kamila Mikesková
752
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný
