Jak se vyrovnáváme s vážnou diagnózou?

Jak se vyrovnáváme s vážnou diagnózou?

Diagnóza nevyléčitelného onemocnění může způsobit změnu postoje člověka k sobě samému. Jak jedinec na novou situaci zareaguje, je dáno mnoha faktory. Někdo přijme nemoc jako výzvu, která ho může ovlivnit pozitivně, někomu tato změna způsobí psychické potíže.

Podívejme se nyní na jednotlivé fáze vyrovnávání se s nemocí, které následují po diagnóze, z pohledu přijímání informací. Je z nich zřejmé, že se vyplatí mít potřebné zdroje informací o životě s nemocí neustále po ruce, protože řada důležitých údajů přichází v okamžiku, kdy je pacient není schopný vnímat. Teprve později dokáže ocenit jejich význam.

První fáze – šok

Bezprostředně po stanovení diagnózy onemocnění následuje šok, který může bránit přijímání informací o chorobě, včetně její závažnosti. Bohužel je to zároveň i období, kdy zdravotníci musí pacientovi sdělit co nejvíce zásadních informací. Nemocný však šak může být neschopen je přijmout a jednat v souladu s nimi.

Druhá fáze – popření

V této fázi není nemocný též schopen ani ochoten přijímat rady a učit se.

Třetí fáze – stadium odporu

Dále se člověk dostává do stádia odporu a smlouvání, kdy si zpravidla chybně vykládá informace, které jsou mu v léčbě poskytovány.

Čtvrtá fáze – smutek

Nakonec přichází odevzdání a smutek.

Pátá fáze – přijetí choroby

Teprve v páté fázi jsme schopní nemoc plně začlenit do svého života. Nemocný začne přijímat informace nezkreslené svými negativními pocity.

Pečovat o sebe, ať už ve zdraví nebo v nemoci, je potřeba chtít, ne muset.

1998

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný

Diskuze k článku