Jak být pro své dítě “parťákem”? Změňte způsob komunikace

Rodiče často nevědí, jak s dětmi mluvit, a často se uchylují k dlouhým přednáškám, při kterých dětskou pozornost okamžitě ztrácí. Uchylují se potom k pokynům nebo poskytování faktů bez vysvětlení. Obyčejné: “Pozor na auta!” může v dítěti vyvolat mnoho otázek. Když se svým dítětem kvalitně komunikujete, vede to k pevnému vztahu, spolupráci a pocitu hodnoty. Když komunikaci vede rodič bojem, směřuje to obvykle ke konfliktům, disrespektu a pocitům bezradnosti.

Někteří rodiče si také myslí, že je dítě musí respektovat právě proto, že jsou rodičem. Nepleťme si však úctu a respekt. Respekt se vybojovat nedá a ačkoliv dítě může dávat najevo, že nějaký má, uvnitř to může cítit úplně odlišně. Podívejte se na tipy, jakým způsobem lze komunikovat s dítětem tak, aby ve vás mělo parťáka pro život i přítele v těžkých chvílích. Malý, ale i dospívající diabetik to ocení dvojnásob! Podpora je nesmírně důležitá.

Pavel Kříž, Miloš Zeman nebo Pavla Tomicová: Co nevíte o slavných českých diabeticích?

Jsou celebritami nebo veřejně známými osobnostmi, stejně tak ale i lidmi z masa a kostí, kteří řeší své každodenní radosti a starosti. Nahlédněte ...

1. Otevření dveří

Povzbuzujte své dítě, aby sdílelo své nápady a pocity. Dejte mu najevo, že ho opravdu posloucháte a zajímáte se. I tomu nejmenšímu členovi rodiny dejte najevo, že jeho názory a poznatky jsou skutečně důležité. Jak na to? Podívejte se na malé drobnosti, kterými s malým svištěm konverzaci rozvinete! Příklady otevření dveří:

• Páni!
• Chápu tě.
• Aha!
• Co takhle?
• Vážně?
• Řekni mi o tom více.
• To je zajímavé.
• Úžasné!

2. Mluvte více v pozitivním slova smyslu

Některé děti slyší slovo “ne” častěji než “ano”. Ukažte těm svým, že nežijí jenom ve světě zákazů a polopravd. Rodiče často naprosto přesně vědí, co od svých dětí nechtějí, ale příliš málo vědí o tom, co naopak chtějí. Posilujte chování, které chcete u svých dětí vidět. Neberte jako samozřejmost, že se na přechodu rozhlédnou, pochvalte je za to.

Pokud víte, že jste udělali chybu, omluvte se. Nestavte se do pozice rodičů, kteří mají vždycky pravdu, protože dřív či později začne dítě ve vašem chování chybu hledat. Naučte ho, že i vy, jako dospělí, se umíte mýlit a vychovejte je v přesvědčení, že chyby se v životě dějí. Bude se jim daleko snadněji žít!

Můj příběh: “Zažila jsem domácí násilí. Myslela jsem, že za to může cukrovka.”

Vždy jsem byla hádavý typ. Rýpavý, který se chtěl hádat, protože se v tom vyžíval. Zní to hrozně? Věřím, že nejsem jediná. Byla jsem uštěpačná a ...

3. Nepřikazujte, konverzujte

Zdá se vám to divné? Dítě přece musí znát své hranice! Ale místo toho, abyste dávali pokyny, zákazy a přikazovali, co se má teď dít, veďte oboustrannou konverzaci. Stejnou, jako vedete se svým protějškem, když se chcete na něčem domluvit. Když mluvíte pouze “na dítě”, dáváte mu tím najevo, že jeho pocity nejsou brány v potaz a nejsou ani důležité.

Ve skutečnosti to, jak mluvíte se svým dítětem a co od něj vyžadujete, aby akceptovalo, ho učí, co si k němu budou smět dovolit lidé v budoucnu. Třeba až bude dospělé. Pokud je zvyklé jen přikyvovat a bez možnosti vyjádřit svůj názor musí uposlechnout, ponese si životem myšlenku: Nemá cenu se vyjadřovat. Prostor k vyjádření ještě neznamená, že musíte řešení malého člena domácnosti akceptovat. Ale dát mu možnost vyjádřit ho je nesmírně cenná chvíle.

4. Ne ty, ale já

Používáním výroků Jsi hloupý, Jsi nepořádná, Podívej se, co jsi zase udělal… se akorát dostanete do spirály výčitek. Vysvětlete, proč to není v pořádku. Občas vnímáme jako samozřejmé něco, co dítě ani nenapadne. Jsou pro nás důležitější naprosto odlišné věci, než pro malého človíčka, jehož svět je daleko intenzivnější. Komunikace bude balzámem na duši pro oba zúčastněné.

5. Dávejte dítěti najevo, že jeho požadavky jsou důležité.

Každému dětskému požadavku nemusíte vyhovět. Jen si dejte pozor, aby vaše dítě nebylo ignorováno a nenaučilo se, že projevovat se nemá smysl. Mluvte důrazně, abyste ukázali, co říkáte a co už myslíte opravdu vážně, zároveň dávejte věcem důvod. “Opravdu to musíš udělat teď, protože…” Vzpomeňte si sami na sebe. Pokud vám někdo dá požadavek, že něco udělat musíte a nedá vám k tomu důvod, pravděpodobně to budete považovat za hloupé či nahodilé.

Vyhněte se tomu, abyste mluvili do větru. Postačí vysvětlení: “Anetko, musíš si teď uklidit hračky, protože jsem udělala večeři a nebylo by kam dát jídlo.” Přijde vám to úsměvné? Často rodiče volí jednodušší: “Ukliď si to a hned!” A malé dítě nechápe, proč to třeba předešlý den nevadilo.

6. Bez nadávek a s laskavostí

Pokud máte doma dceru, pravděpodobně byste nechtěli, aby jednou žila ve vztahu, kde si nechá hrubě nadávat. Pokud máte syna, určitě nechcete, aby byl jednou známý po celé bytovce svým křikem. Laskavostí tomu můžete pomoci. Vyhněte se používání výroků “Chováš se jako dvouleté dítě, jsi trapný, jsi zlý.” To, co do dítěte dáváte, si uschová. 

Zahanbování a nadávky mohou vést k vážným komunikačním problémům mezi dětmi a rodiči. A to i přesto, že rodič použije taková slova “s dobrým úmyslem”, aby dítě přiměl k určitému chování. Nic dobrého z toho nekouká.

Laskavá slova vytvářejí důvěru a potřebné pouto mezi rodiči, byť může být někdy takový způsob komunikace pro rodiče náročnější. Mluvte se svým dítětem tak, jak byste si přáli, aby ostatní mluvili s vámi. Až vám příště rozbije oblíbený parfém v koupelně, zkuste místo: “Ty jsi opravdu nemehlo. Říkala jsem ti, ať na to nesaháš, ale ty ne, ty musíš jít a…” obyčejné: “Vím, že tě to mrzí. Vezmi si lopatku a spolu to uklidíme. Nehody se stávají.”

Zdroj: Scarymommy, Parent

13826