Ing. Michal Špaček: Výroba diabetické obuvi

Představil byste nám samotné začátky vývoje obuvi pro diabetiky?

Chtěli jsme vytvořit obuv, která bude mít hlavně ochranné prvky. Původně měly boty poskytovat ochranu aktivním pracujícím lidem, kteří mají diabetes v počáteční fázi. Postupem času se naším cílem stala univerzální obuv pro všechny diabetiky bez rozdílu, protože jsme zjistili, že takové boty na trhu chybí. Měly být určené těm, kteří ještě neměli vážnější problémy, netrpěli vředy a nedošlo u nich k amputaci – ovšem v případě nošení nevhodných bot by jim tyto komplikace mohly hrozit.

Pro nohy pacientů je důležitý zejména vnitřní prostor obuvi. Jak jste určili jeho správné parametry?

Nejdřív jsme museli určit velikost kopyta, které by vnitřní prostor obuvi definovalo. Celý výzkum se tedy rozdělil na dva hlavní směry. Jeden tým vymýšlel objektivní techniku měření velikosti nohou diabetiků, abychom na jeho statistickém základě dokázali kopyto vytvořit. Podařilo se vymyslet výjimečný způsob, který dokázal zohlednit i křivky v místech, kde se mohou vyskytovat největší rozměrové odlišnosti – tedy v oblasti od střední části nártu do špičky. Na základě těchto výzkumů jsme vytvořili kopyto, které chrání nohu syndromem diabetické nohy ještě nezasaženou a zároveň brání zhoršování jeho příznaků. Odborníci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pod vedením prof. MUDr. Milana Kvapila, CSc., MBA, se mezitím zaměřili na určení míst, kde u diabetiků nejčastěji dochází ke vředům. Podařilo se jim vytvořit statistiku vycházející z cca 5 000 změřených pacientů.

K jakým výsledkům jste došli? Kde na nohách nejčastěji vznikají vředy?

Místa největšího výskytu ulcerací se nacházejí v oblastech největšího tlaku na chodidlo nebo v místech vzniku otlaků vlivem nevhodně vybrané obuvi. U lidí nemocných cukrovkou v těchto oblastech dochází k redukci tkáně, která normálně má tlumící efekt. Laicky řečeno, může nastat situace, kdy má diabetik například pod metatarzálními klouby (spojujícími kosti prstů a nártů) nebo pod patou jen velice tenkou vrstvu tkáně a hned kůži. To znamená, že pokud v tomto místě dochází ke tlakům nebo přehřívání chodidla, může kůže prasknout. A protože má diabetik často sníženou citlivost bolesti, nemusí na to vůbec přijít. Následně může dojít k zanesení infekce do rány a hrozí vznik vředu. Díky dalšímu výzkumu jsme zjistili, že diabetik chodí trochu jinak než zdravý jedinec. Diabetická noha totiž také znamená sníženou ohebnost kloubů.

Jakým způsobem jste zjišťovali rozdíly v chůzi?

Udělali jsme si průzkum přímo v ordinacích. Dívali jsme se, jak a na jakých místech jsou boty pacientů opotřebované a jak vypadají jejich chodidla. Většina populace má obuv odřenou na patě, zatímco u diabetiků jsou největší oděry pod metatarzálními (nártními) kůstkami. To znamená, že diabetik neodvaluje nohu stejným způsobem, jako lidé, kteří diabetes nemají. Při konstrukci obuvi bylo proto klíčové zajistit, aby nedocházelo k vytváření tlakových míst – zvláště v místech specifikovaných lékaři jako místa s nejčetnějším výskytem ulcerací.

Aby obuv netlačila, měla by být tedy dostatečně pohodlná. Jaký materiál jste použili, abyste toho dosáhli?

Bota je pohodlná, pokud je dostatečně prostorná, lehká, dobře se odvaluje, tlumí nárazy a dokáže ventilovat. Pro většinu lidí je zejména v létě řešení snadné, protože mohou mít obuv otevřenou, což však pro diabetika není optimální řešení. V otevřené obuvi totiž hrozí nebezpečí, že se do boty dostane cizí předmět, jehož přítomnost diabetik nemusí vůbec zaznamenat. Pro uzavřenou botu je nejvhodnější materiál useň (kůže). Rozhodně by to neměl být syntetický materiál, protože nemá takovou schopnost absorbovat (vstřebávat) vlhkost a není prodyšný. Důležité ještě bylo použít takový technologický postup, který nebude prodyšnost a absorpci usně limitovat nevhodným propojením usně s podšívkou. Proto i tlumící materiály vkládací stélky jsou z tzv. open cell (otevřené buňky) materiálů, které vytváří „pumpovací efekt“. Když došlápneme, vzduch kolem nohy se dostane ven. V moment, kdy chodidlo uvolníme, se tento materiál okamžitě vrátí do původního rozměru a nasaje vzduch z venku jako pumpa. Tímto efektem je mikroklima v botě regulováno, aby nedocházelo k nadměrnému přehřátí.

Chodidlo má často v botě tendenci klouzat. Dokázali jste vyřešit i tento problém?

Jak už jsme si řekli, k praskání kůže dochází kvůli nedostatečnému tlumení tkáně, jejíž vrstva je u diabetiků malá. Potom, co jsme vytvořili kopyto, bylo jasné, že pro diabetiky s úzkým chodidlem může být široké. Tím pádem by jim mohla chodidla v botě klouzat po vrchním materiálu vkládací stélky. Docházelo by tak ke tření a teplu, čímž by se zvyšovalo riziko prasknutí kůže. Museli jsme tedy vytvořit vkládací stélku, která má tlumící vlastnosti a zároveň tvoří pro nohu originální lůžko. Z tohoto důvodu je stélka tvořena z několika vrstev. Vrchní vrstvu tvoří vysoce oděruvzdorná podšívka, která nezpůsobuje velké tření. Aby po ní chodidlo neklouzalo, je pod touto vrstvou umístěný tzv. Memory Foam – materiál, který po prvním kroku pro nohu utvoří originální lůžko. Po celou dobu zatížení chodidla tak zabraňuje, aby noha uvnitř klouzala. Následují další vrstvy, které zabezpečují tlumení, a dílce imitující vlastnosti tkáně v místech nejčastějšího výskytu vředů.

Věnovali jste se i opotřebování obuvi?

Z praxe víme, že spousta materiálů je při prvním nazutí příjemná. Každý však máme zkušenost, že se vkládací stélky v různých typech obuvi po měsíci až dvou sešlápnou a ztratí své tlumící vlastnosti. Podešev se také může nadměrně opotřebovat a už nebude mít takové užitné vlastnosti, jako měla na začátku. My podešev a vkládací stélku řešili pečlivou volbou polyuretanové směsi. Polyuretan má totiž zajímavou vlastnost, že ztrácí svoje schopnosti, pokud není namáhaný (pokud ho necháte stát nebo ležet). Pokud je však namáhaný, je schopný si své vlastnosti udržet. Použitý materiál na vkládací stélku jsme například zatížili po dobu 24 hodin 25krát vyšším tlakem, než je při došlapu schopen vyvinout průměrný muž o hmotnosti 80 kg. Po 20 minutách od uvolnění zatížení se vždy materiál vrátil do 100% tloušťky, z toho do 84% již během prvních 10 vteřin po uvolnění.

Jak byste na závěr celý výzkum zhodnotil?

Díky společné práci několika týmů různého zaměření se nám podařilo vytvořit obuv, která skvěle plní svůj účel – poskytuje prevenci a spolehlivě brání zhoršování příznaků syndromu diabetické nohy. Boty jsou pohodlné, z kvalitních materiálů a využívají řadu moderních technologií. Skvělá práce designérky MgA. Jany Buch pomohla k tomu, že je obuv i líbivá napohled. Jsem rád, že ji pacienti nosí a jsou s ní spokojení.

Jiří Šnejdárek

1588

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný