Houby ovlivňující cukr v krvi: Strmělka masová

Strmělka masová (Clitocybe diatreta) je příbuzná jak čirůvek, tak žampionů. Roste pouze v Evropě, a to v jehličnatých či smíšených lesích mírného pásma od srpna až do října. Houbaři ji nacházejí zejména pod smrky nebo v jejich blízkosti.

JAK STRMĚLKU POZNÁTE?

Klobouky strmělky masové mají v průměru 2–5 cm. Zpočátku jsou vypouklé, ve stáří se stávají rozložitými s pokleslým středem. Okraj klobouku je nejprve podvinutý a jak houba stárne, rozvinuje se a stává se zprohýbaným. Povrch bývá hladký, mírně lesklý, béžově hnědý. Třeň může být 2–5 cm dlouhý a stejně tak 2–5 cm široký. V mládí je plný, později dutý, někdy oploštělý. Lupeny jsou béžové až oranžové. Výtrusný prach je smetanově oranžový.

PŘÍRODNÍ ANTIBIOTIKUM

Bělavě šedá dužina strmělky nemívá charakteristický pach, ale má mírně nasládlou chuť. Obsahuje vedle dalších látek i zajímavou organickou sloučeninu označovanou diatretyn II či kyselina nudová B. Vykazuje antibiotické vlastnosti a také snižuje hladinu cukru v krvi.
Kyselina nudová B se objevuje také v jiných houbách, např. v čirůvce májovce, čirůvce fialové nebo čirůvce Sienově, ale i v jiných druzích strmělek, zejména strmělce říjnové, strmělce nepatrné nebo běločechratce obilné.

JEDLÁ, NEBO JEDOVATÁ?

Dělení hub na jedlé, nejedlé a jedovaté bývá velmi problematické. Francouzský mykolog Roger Henry řekl, že jedlé houby jsou ty, které jsou nejméně jedovaté. Pokračující výzkumy různých druhů hub mu dávají za pravdu. Ukazuje se, že i jedlé druhy hub mohou obsahovat v malých množstvích jedovaté látky. Jsou-li požity v přiměřeném množství a správně kuchyňsky upravené, otravu nevyvolají.
Některé druhy strmělek obsahují alkaloid muskarin a mohou vyvolat otravy. Vysoký obsah muskarinu byl identifikován hlavně v bílých druzích strmělek, které jsou bezpochyby prudce jedovaté. Zařazení strmělky masové do jedné z kategorií (jedlá, nejedlá, jedovatá) však právem vyvolává rozpaky. Zatímco v našich podmínkách je považována spíše za jedlou, v zahraniční literatuře je označována za nevhodnou k požívání či dokonce jedovatou. Uvádí se, že obsahuje, podobně jako bílé druhy strmělek, alkaloid muskarin.

OTRAVA MUSKARINEM VYŽADUJE POMOC LÉKAŘE

Příznaky otravy houbami obsahujícími muskarin mohou být následující: po požití většího množství pokrmu se asi za 30 minut dostaví pocity nevolnosti a úzkosti. Postižený se začíná intenzivně potit a zároveň se třese chladem. Zvýší se produkce slin a mohou se dostavit křečovité bolesti břicha a nápadná svalová slabost. Nemocný si stěžuje na poruchy vidění, dochází u něj k velké ztrátě tekutin. Otrava vyžaduje lékařskou péči!
První pomoc je podobná jako u všech otrav houbami – vyvolání zvracení například podáním vlažné, osolené vody. Zvracení obnovujeme tak dlouho, dokud jsou ve zvratcích viditelné zbytky hub. Postiženému nepodáváme žádnou potravu, ani mléko či alkohol, které by průběh otravy jen zhoršovaly. Nabídnout můžeme pouze čistou vodu. Naopak podání živočišného uhlí je doporučeno, a to minimálně v dávce 20 tablet. Zbytky nezpracovaných hub či nesnědeného pokrmu a případně i vzorek zvratků je vhodné uchovat. Správná a maximálně účinná lékařská pomoc závisí na rychlém a spolehlivém určení druhu požité houby.

POZOR NA JEDOVATÉ PŘÍBUZNÉ!

Strmělce masové bývají podobné jiné druhy strmělek. Zaměnit ji můžeme např. za strmělku zápašnou (Clitocybe phaeophthalma), která roste od srpna do října zejména v blízkosti buků a má nepříjemně nasládlou až nažluklou vůni. Podobná je také strmělka štěničná (Clitocybe sinopica), která se nevyskytuje příliš často (v některých letech neroste vůbec) a najít ji můžeme na vápencových podkladech, hlavně na starých spáleništích či u cest. Jejím poznávacím znakem je cihlově červený až červonohnědý klobouk i třeň. Oba tyto druhy jsou jedovaté.

Na závěr je třeba upozornit na fakt, že hypoglykemizující účinky hub jsou spíše zajímavé než prakticky využitelné. Dobrým příkladem je právě uvedená strmělka masová, jejíž poživatelnost je poněkud sporná.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.

1724

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný