Producent Vít Bělohradský: Díky seriálu „Jak na cukrovku“ jsem se začal víc snažit
Herečka Lucie Benešová: Hubnutí a tvarování postavy je v hlavě
Když jsme domluvili rozhovor s Lucií Benešovou, zeptali jsme se čtenářů na stránce DIAstylu na Facebooku, jaké otázky by jí položili oni. Jejich dotazy se nejčastěji obdivně točily kolem hereččiny postavy.
Je to dar od Boha nebo se musíte hlídat? Například kvůli seriálu Gympl s (r)učením omezeným a roli sexy zástupkyně ředitelky jste po porodu dcery Lary musela rychle zhubnout.
To byla velká motivace. Kostýmky ušité na tělo, do toho víte, že televize opticky přidává zhruba pět kilogramů, takže to šlo samo. Vždy se dobře hubne nebo tvaruje postava, když máte motivaci. Ať je to práce, zdraví nebo nová láska. Je to hlavně v hlavě. Stačí pak omezit jídelníček a vnímat, co jíte, a nezobat dobroty navíc.
Jak moc sledujete, co jíte? Teď se neptám kvůli postavě, ale kvůli kvalitě potravin jako takové. Ten zdravý trend se ve společnosti poměrně rozšiřuje.
Sleduji tak nějak přiměřeně. Kupuji ráda kvalitní potraviny, maso, vajíčka a mléko nám vozí pravidelně farmář Julek, nekupuji domů žádné sladké, dochucené nápoje a trvanlivé potraviny. Voda s citronem nebo maximálně bezinková šťáva to jistí. Ale neříkám, že občas nezahřešíme.
Občas zahřešíte? To mě hodně zaujalo. Prozraďte, co u vás znamená občas zahřešit?
Miluju topinky a tatarák. Občas neuškodí, ale jen když je to s mírou…
Co vy a sport? Stíháte? Divil bych se, ale pokud ano, co máte nejraději?
Já a sport nic moc, ale ráda „výletuju“ a pohybuju se pěšky. Snažím se nepoužívat výtah, plavu, občas lyžuji a jezdím na kole. Dá se říct, že vše pro zábavu a rekreačně.
Plavete, lyžujete, jezdíte na kole, přitom říkáte, že sport nic moc… Já myslel, že sportu moc nedáte z časových důvodů. Jak to vůbec máte s volným časem?
Podle mě si člověk udělá volno, na co opravdu chce a co ve svém životě preferuje. Času mám samozřejmě méně, ale nikdy si neodepřu kino či výlet s kamarádkami nebo rodinou. Nevydržím dlouho sedět doma a musím pořád něco zažívat.
Takže válení na gauči vám zřejmě nic neříká.
Válení na gauči je u mě vzácnost, ale někdy v zimních nevlídných dnech i na to dojde. Nebo ležení s knihou u moře či bazénu taky není marný.
Máte čtyři děti. Když některé z nich onemocní, asi je náročné skloubit hlídání a práci. Jak tohle při své a manželově pracovní vytíženosti zvládáte?
Musím upřesnit, že dvě z nich jsou už dospělé, takže ty už nehlídám a občas pomůžou, ale je pravda, že starosti někdy nadělají větší než ty menší caparti. A dvanáctiletý Štěpán se šestiletou Larou už se docela umí ohlídat sami nebo pomáhají naše úžasné babičky. Mezi dětmi je větší věkový rozdíl, tak to nebylo nikdy tak dramaticky složité, jako když má někdo tři děti těsně po sobě.
Jste patronkou Dejme dětem šanci, která pomáhá dětem a mladým lidem z dětských domovů na jejich cestě k samostatnosti. Co to pro vás znamená?
Jsem hrdá na Dejme dětem šanci a na to, že mohu být patronkou tak skvělé a fungující organizace. Pomáháme dětem z dětských domovů hlavně při odchodu a startu do nového života, protože je to pro ně velmi těžký moment, a taky pro ně hledáme během pobytu v dětském domově nějakého kamaráda, přítele či podporovatele, ať už se to týká kroužků, zdravotních potřeb či výletů. Potřebují mít někoho jen pro sebe jako sůl.
Jak moc vás vedle práce a velké rodiny patronství zaměstnává?
Vždy ráda dorazím na akce nebo s kolegy v divadle prodáváme po představení dětské kalendáře nebo jedu, kam je potřeba. To není zaměstnání, ale radost.
Chystáte se třeba v dohledné době na nějakou akci?
Ano, budeme mít brzy skvělou velkou akci Běháme pro děti, a to 9. září v parku na Pankráci. Je to už čtvrtý ročník. Čím dál doběhnete, tím víc pomůžete. Uvádí to Vláďa Hron a bude plno i jiné zábavy a atrakcí pro děti.
Máte v pěstounské péči holčičku, které jste se ujala v době, kdy jste už měla své dvě vlastní děti. Co vás k tomu vedlo?
Měla jsem v té době devítiletého Luciana a dvouletého Štěpána. Možná o to víc jsem cítila, jak ty mrňousové potřebují lásku a domov a pořád jsem myslela na ty, kteří to vůbec neznají. A pak jsme si společně s manželem řekli: pojďme pomoct konkrétně! Zachráníme jeden lidský život… nebo se o to alespoň pokusíme. A Sáru máme doma už jedenáct le
1699
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný