Herec Jaroslav Drbohlav: O roli prince jej připravil Pavel Trávníček, o spoustu dalších cukrovka

Málokdo ví, že Jaroslav Drbohlav byl jedním ze zvažovaných adeptů na roli prince v proslulé pohádce Tři oříšky pro Popelku. Kromě něj byl ve hře ještě Jan Hrušínský. Ten se nakonec v pohádce neobjevil vůbec. Důvod byl jednoduchý: jeho příjmení. Stačilo, že byl synem Rudolfa Hrušínského, který v době tuhé normalizace nesměl natáčet. Jaroslav Drbohlav dopadl o dost lépe – získal alespoň roli princova pobočníka Vítka. Tři oříšky pro Popelku ale nejsou zdaleka jediným filmovým snímkem, jímž se charismatický herec zapsal do srdcí diváků, ani jedinou pohádkou, ve které se objevil.

Šest dětí, jediný herec

Narodil se v roce 1947 ve znamení Kozoroha do poměrně vzdělané rodiny. Tatínek Václav byl strojní inženýr, maminka Jana vystudovala obchodní akademii. Manželství Václava a Jany bylo nejspíš šťastné, protože během osmnácti let přivedli na svět celkem šest dětí. Jaroslav Drbohlav byl ale z celé rodiny jediný, kdo tíhnul k herectví. Některé zdroje mylně uvádějí, že byl bratrem herečky Jany Drbohlavové, ale není tomu tak.

Na scéně už od dětství

Divadlo hrál od raného dětství. A bylo mu teprve osm, když se poprvé objevil před kamerou. Od dětských rolí se postupně propracovával k těm dospěláckým. Poté, co vystudoval DAMU, zařadil se mezi největší oblíbence režiséra Václava Vorlíčka. Objevil se v celé řadě jeho filmů a právě jeho zásluhou dosáhl herecké nesmrtelnosti v podobě role pobočníka Vítka v pohádce Tři oříšky pro Popelku. „Jeho smrt zasáhla všechny. Ten konec byl opravdu velmi smutnej a krutej. Byl to talentovaný herec, který toho mohl ještě hodně dokázat. Měl toho hodně před sebou. Velká škoda, že odešel tak brzy. Byl to bezvadný kluk, rád jsem s ním točil. A hrozně na něj letěly ženský,“ vzpomínal na něj během života Vorlíček.

Můj příběh: Při kašli mi uniká moč. Stydím se jít k lékaři

Paní Jana (jméno bylo na žádost čtenářky změněno, pozn. red.) podle svých slov skoro až do padesátky nevěděla, co jsou to nemoci. „Cukrovka mě ...

Cukrovka mu v pouhých třiceti letech obrátila život naruby

Měl charisma, byl idolem žen, a navíc byl výborný herec. V sedmdesátých letech šel z role do role. Stihl se oženit a narodila se mu dcerka Evička. Deset let od natočení Tří oříšků pro Popelku ale přišla životní rána: těžká cukrovka. V roce 1983 ještě zvládl natočit filmy Putování Jana Amose a Samorost. Onemocnění se bohužel nedařilo léčit.

Slepota mu vzala to nejcennější: možnost hrát

Cukrovka si začala plíživě vybírat svou daň. Jaroslav Drbohlav částečně oslepl – a problém se postupně zhoršoval. Musel se vzdát nejen rolí před kamerou, ale i těch na divadelních prknech, konkrétně na scéně Realistického divadla. Během dvou let ztratil herec zrak úplně.

A postupně bylo ještě hůř. Začaly mu selhávat ledviny a játra. Skvělý český herec Jaroslav Drbohlav zemřel 28. dubna 1985 – ve svých pouhých osmatřiceti letech – právě na selhání jater. Film Boj o Moskvu, na jehož natáčení se naposledy podílel, měl premiéru až několik měsíců po jeho smrti.

Vlčí hlad: Za nutkavými nájezdy na ledničku může být volání těla o pomoc

Vlčí hlad sám o sobě není onemocněním. Jde spíše o subjektivní pocit extrémně intenzivního hladu, ke kterému mohou přispívat různé faktory, ať už ...

Vánoce bez Popelky by nebyly Vánoce

Pojďme si i o letošních Vánocích tohoto charismatického herce připomenout. Bez Popelky se žádné české Vánoce neobejdou, takže se krásný princův pobočník určitě i letos bude brodit pohádkovými sněhovými závějemi a rozpustile prchat se svými kumpány před nešťastným preceptorem.

Do srdcí diváků se zapsal hlavně jako filmový herec. Jeho nejproslulejší rolí byla role Vítka v pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973), ale kromě této pohádky odehrál celou řadu menších rolí v dalších více než pětadvaceti filmech. Diváci si jej určitě pamatují i v roli Vaška z filmu My, ztracený holky (1972). A často byl obsazován i do detektivek – ať už jako pachatel, nebo vyšetřovatel. Připomeňme si například snímky Smrt si vybírá (1972), Osud jménem Kamila (1974), Noc klavíristy (1976), Čas pracuje pro vraha (1979). Můžeme si jej pamatovat i z několika vojenských filmů, jako byly snímky Dva muži hlásí příchod (1975), Boty plné vody (1976), Kluci z bronzu (1980) a Boj o Moskvu (1985). Kromě vojáků ztvárnil i příslušníka VB ve filmu Což takhle dát si špenát (1977) a Modráka, bubeníka z kapely Mimikry v seriálu 30 případů majora Zemana.

Zdroj: fdb.cz, biography.hiu.cas.cz, kinobox.cz

13795