Herec a zpěvák Jan Kopečný: „Brzy mě čeká dieta“

Ještě před tímto hovorem jsem se mimoděk zeptal, zda jste někdy držel dietu a vy jste kývnul, což mě překvapilo. Dietu? Vy?

Zajímal jsem se o řadu diet, pokud jsem byl v rýsovacím procesu. Nyní jsem vysadil, ale brzy mě čeká opět náročný proces, kde je kontrola stravy nutná.

Takže účelově kvůli modelování těla…, už jsem víc v obraze. Vaše role hezounů tedy vyžaduje sledování životosprávy. Pochopil jsem to správně?

Ano, je to rozhodně součást mojí práce. Ale v případě, že se nakupí tolik práce, že člověk nestíhá pořádně ani spát, tak nezbývá než sníst, co mu přijde pod ruku. A bohužel to bývají i rychlé cukry pro doplnění energie…

Ani na sport nezbývá čas? Tipoval bych vás na přinejmenším rekreačního sportovce.

Mám rád řadu sportů, ale žádnému jsem se nikdy nevěnoval naplno. Pokud je ale čas, zajdu do posilovny.

Jak vůbec všechno stíháte? Muzikály, koncerty s vaší kapelou Botox, loni jste k tomu ještě vystupoval v populárním pořadu Tvoje tvář má známý hlas…, pochopitelně ale nemůžete zanedbávat svoji přítelkyni, se kterou jste čtyři roky. Kde berete energii? 

Musím říci, že teď mám asi jedno z úplně nejnáročnějších období.  V podstatě se moje volno rovná nule. Energii doplňuji skrze mé nejbližší, takže relax, kino a dobré jídlo, zkrátka nic náročného.

Vrátím se k životosprávě. Jaké jídlo máte nejraději?

Neříkám, že jsem úplně gurmán, spíše jenom gurmet, protože vyhledávám od každé kuchyně něco. Takže jestli je to česká, čínská, italská, thajská, nebráním se ničemu, ale od každé mám rád něco. A nebudu tajit, že mám rád svíčkovou nebo vepřo, knedlo, zelo…

A co rád pijete? Pivo, víno nebo něco ostřejšího?

Je to úplně stejné jako s tím jídlem. Takže mi třeba chutná bílé víno, ale jenom některé, pivo si dám také. Jsem z Budějovic, takže značka je jasná, ale chutná mi i Plzeň. Když něco ostřejšího, tak dobrý rum.

Superstar vám pomohla vzlétnout do muzikálového nebe, Tvář vám přinesla televizní slávu. Jak moc to ovlivnilo váš život?
Mám rapidně méně volného času. Jsem za to ale rád, protože jsem workoholik. Medializace díky Tváři byla obrovská a ano dokonce mě občas i někdo poznává. Je to milé. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to netěší.

„Muzikálový krasavec v Thajsku dovádí s rybami, které v minulosti zaútočily na lidi“ zněl titulek nedávného článku v bulvárních mediích. Proboha proč?

Je to pro mě určité forma adrenalinu a částečně i odreagování.

Cestování patří mezi ty občasné chvíle relaxu, o nichž jste mluvil?

Ano, když je čas, rádi někam vyrazíme. Ale většinu svého volného času investují právě do kapely.

Když mluvíme o cestování, jako Casanova jste se podíval až do jihokorejského Soulu.

Je to tak. Na muzikálovém festivalu, kde byly soubory z celého světa, jsme týden vystupovali s Casanovou ve Státní opeře. Představení se odehrávalo v češtině s korejskými titulky.

Vycházím z toho, že vás diváci a fanoušci muzikálů znají, ale připusťme, že mohou být i lidé, kterým jméno Jan Kopečný dosud nic neříkalo. Pro ně začnu od Adama. Jak se kluk z malebné jihočeské vesnice Hrdějovice ke zpívání dostal?

Můj dědeček hraje na trumpetu a zpívá. Byl to on, kdo rodiče přesvědčil, že ve mně něco je, aby mne přihlásili do základní umělecké školy. To mi bylo pět let. Základní uměleckou školu v Českých Budějovicích jsem pak navštěvoval skoro do osmnácti.

Jenže po maturitě na místním gymplu jste pošilhával po neumělecké dráze, přijímačky jste dělal na Vysokou školu ekonomickou. Tam jste tehdy viděl svoji budoucnost?
Muzika mne moc bavila, věnoval jsem jí veškerý volný čas. Rodičům se to sice líbilo, ale říkali, že bych měl mít zadní vrátka, kdybych ni na profesionální hudební dráze neuchytil. A tak jsem začal studovat. Přitom jsem stále zpíval a měl štěstí, že se mi poštěstilo se dostat do velkých profesionálních produkcí, kde jsem dostal první menší role a pak další a další. Času bylo stále méně, školu jsem tedy opustil a věnoval se naplno muzice.

Zpíváte si i doma?
Prakticky pořád. Bez zpěvu to nejde, musím cvičit nebo když se potřebuju něco naučit. A teď pracuji na nové kapele, takže ty nápady přicházejí dnes a denně.

Jan Kopečný: Se zpěvem vyrůstal

Je sice znám až z hudební soutěže Česko hledá Superstar z roku 2006, kde se umístil v první desítce ze zhruba 8 000 účastníků, ale hudbě se věnoval od pěti let na ZUŠ Českých Budějovicích. Stále dochází na hodiny zpěvu ke zpěvačce a herečce Lindě Finkové – Genzerové. Už v roce 2006 ztvárnil jednu z hlavních rolí prince v pohádkovém muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků. Od té doby se nezastavil…

1542

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný